Vendula měla za sebou špatnou zkušenost s mužem-alkoholikem, proto se rozhodla, že si v dalším vztahu dá pozor. Jenže ouha. Ač pro jejího nového přítele nebyla sklenička prioritou, alkohol opět mohl za to, že se rozešli.
V naší rodině nikdo problém s pitím neměl, aspoň si to neuvědomuju. Zpětně mě proto překvapuje, že v obou mých dlouhodobých vztazích se alkohol stal téměř ústřední postavou.
Prvního přítele jsem našla spát opilého za dveřmi
Můj první přítel, se kterým jsem začala chodit v osmnácti, miloval pití. Dneska si myslím, že měl k půllitru blíž než ke mně. Chodili jsme spolu tři roky, které byly v mnohém fajn a krásné, ale můj přítel byl věčně opilý nebo na nejlepší cestě se opít. Jen výjimečně jste na něj narazili bez piva v ruce.
Náš vztah skončil ve chvíli, kdy se opil s kamarády. Byl to obyčejný pracovní den, měli jít na jedno. Když jsem se v noci probudila, postel vedle mě zela prázdnotou. Volala jsem příteli, sháněla ho, ale nezvedal to. Celou noc jsem nespala. Ráno jsem se vydala ho hledat a našla ho bezvládně ležet před dveřmi našeho bytu. Někde ztratil telefon a klíče a v opilosti ho nenapadlo zazvonit.
Takhle už jsem žít nechtěla
Tato noc zpečetila náš vztah. Pokoušel se to odčinit, ale já si uvědomila, že nemůžu celé noci čekat na někoho, kdo zapomene zazvonit, když nemá klíče. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale moje slova nepadla na úrodnou půdu a nakonec jsem se odstěhovala.
Byla jsem zničená, ale postavila jsem se zpět na nohy a rozhodla se, že další takový vztah nechci. Což pro mě znamenalo, že jsem dlouho zůstala sama. Postupně jsem zjišťovala, že mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mají na můj vkus až příliš pozitivní vztah k alkoholu.
Až jsem ve svých třiceti potkala Richarda. Vypadal jinak, choval se jinak, byl to cizí, nový člověk. Potkala jsem ho v den svých narozenin, tehdy mě z oslavy odvážel domů. Vyměnili jsme si čísla, další den pro mě přijel, vyrazili jsme spolu na výlet a všechno se zdálo skvělé. V podstatě jsem se hned zamilovala.
Dva měsíce abstinence všechno změnily
První měsíce byly fajn, Richard pil, ale ne moc, nepřeháněl to. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to chci riskovat, ale s Richardem mi bylo tak dobře, že jsem do toho šla. Fungovali jsme takto několik let, dokud jsem si po jednom velmi náročném období, kdy jsem pila opravdu hodně, neřekla, že na nějakou dobu s alkoholem přestanu. “Dám si dvouměsíční pauzu. Přestanu pít. Nechceš to zkusit se mnou?” navrhla jsem Richardovi.
Kdo by čekal, že abstinence může být špatná věc? Richard zešílel během týdne. Pil každý den, chodil po našem bytě s pivem a vínem, sedal si vedle mě a vyzývavě se na mě díval, jako by mě testoval. Vadilo mi to. Celé dva měsíce jsme se hádali. Na konci za mnou přišel: “Tak už toho můžeš nechat a dát si se mnou panáka, ne?”
Ale já se rozhodla, že mi abstinence dělá dobře a že chci přestat pít úplně. Richard se na mě rozkřičel, začal pochodovat po bytě, až z něj šel strach. Odstěhoval se ještě ten večer. Když jsem se ho potom ptala, co to mělo znamenat, oznámil mi, že prostě nechce žít s abstinentkou, že je to nuda. Pokrčila jsem rameny a šla dál. Abstinuju pořád, a ač jsem sama, je mi dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.