Veronika (35): Tchyně nerespektuje moje pravidla. Místo dětí vrací divou zvěř

Rodinné příběhy: Tchyně nerespektuje moje pravidla. Místo dětí vrací divou zvěř
Zdroj: Freepik

Veronika je naštvaná na svou tchyni, která sice ráda a často hlídá vnoučata, ale nedrží se pravidel, která Veronika stanovila. Děti se vracejí domů rozjívené a nechce se jim plnit domácí povinnosti. Situace vyvrcholila po dvoutýdenním hlídání o prázdninách, kdy Veronika zjistila, co vše tchyně dětem dovolila.  

Jana Jánská
Jana Jánská 13. 10. 2024 17:00

Moje tchyně je neuvěřitelně akční žena, která svou energií lehko převálcuje i o deset let mladší ženy. Užívá si také každou chvíli, kdy může hlídat naše děti. Na první pohled to vypadá skvěle – děti milují čas u babičky a ona je ochotná je mít kdykoliv u sebe.

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o tchyni

U babičky dělají vše, co jim já nechci dovolit

Jenže problém je v tom, že jim dovolí úplně všechno. Hned na začátku jsem se jí snažila napsat seznam důležitých pravidel, které bych chtěla, aby dodržovala. A postupně je jen upravovalo podle toho, jak děti rostly a bylo potřeba. Ale myslím si, že si moje poznámky nikdy ani pořádně nepřečetla a vždy skončí v koši. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč dělá skoro vše opačně, než si přeju . Děti se vrací domů naprosto rozjívené a odmítají poslouchat jakákoliv pravidla, které nám normálně fungují.

„Mami, babička nám dovolila jíst zmrzlinu k snídani!“ přiběhla za mnou jednou Natálka, když se vrátily od babičky. A na obědě jsme byly ve fast foodu,” přidal se nadšeně Toník. Byla jsem v šoku. Už zase? Jak to? Vždyť ví, že zmrzlina je jen občasná odměna. A nechápu, že je nevezme na normální oběd do restaurace, když už se jí nechce vařit, říkala jsem si. Ale nebylo to jen o zmrzlině a hamburgru. Tchyně jim dovolí jim koukat na televizi až do noci. Když jsem ji to vyčetla zmiňovala tchyni, jen se usmála: „Ale prosím tě, Verunko, jednou za čas se nic nestane. Kdybys viděla, jak byly nadšené.“

Děti se vrací rozmazlené a manžel to neřeší

Situace vyvrcholila v létě, kdy byly děti u tchyně dva týdny v kuse. Samozřejmě jsme s manželem rádi, že nám babička pomůže pokrýt prázdniny a jiné volné dny, co děti mají. Už druhý den se mi ale po nich docela stýskalo. Děti ale neměly pořádně čas se mnou mluvit po telefonu. Jejich akční a trochu bláznivá babička jim totiž vymýšlí pořád nějaký program. Jenže, když se vrátily, nestačila jsem se divit. Z pobytu byly nadšené, ale taky pěkně rozmazlené, rozjívené a nechtěly dělat vůbec nic, co bylo součástí našeho běžného denního režimu.

„Babička nám dovolí spoustu věcí, proč to nemůžeš udělat i ty?“ ozvala se dcera, když jsem jí nedovolila koukat další hodinu na televizi. Když jsem jí řekla, ať po sobě uklidí to rozházené oblečení, hodila na mě naštvaný obličej a hromadu sebrala. A když pak při večeři nesnědl Toník ani kousek zeleniny, kterou jsem připravila, už sem vybouchla. A dočkala se jen věty: Ale babička mě do ničeho nenutí, když nechci!” Byla jsem zoufalá a vytočená. Jak to mám zvládnout, když babička všechna moje pravidla ignoruje?“ svěřila jsem se později manželovi. Ale on jen pokrčil rameny. „Tak možná to trochu přehání, ale hlavně, že jsou spokojené, ne?“ řekl s úsměvem. Co bych taky jiného mohla čekat od jejího syna, který podobnou výchovou prošel. 

Jsem vážně tak přísná?

Snažila jsem se o tom s tchyní mluvit. „Jano, chápu, že chceš děti rozmazlovat, ale některé věci bych ráda, abys respektovala,“ začala jsem opatrně. Vždycky, když se děti od tebe vrátí, mám co dělat, abych je zas srovnala. Takhle to dál nejde...” Jenže její reakce byla stejná jako vždycky. „Veru, ale no tak. Nebuď tak úzkostná a přísná Měla by ses trochu uvolnit. Děti si to u mě užívají a volnější režim jim jednou za čas neublíží,“ odpověděla klidně a mě to ještě víc naštvalo.

Nechci být ta „zlá máma“, která kazí dětem radost, ale zároveň trvám na tom, aby měly nějaká pravidla a hranice a respektovaly je. Ale jsem nejspíš v naší rodině jediná. Manžel se do toho neplete a tchyně mě považuje za přísnou a úzkostnou matku. Mám pocit, že to nezvládám a nevím, jak s tím bojovat. Vážně se nechci dožít toho, že mi děti jednou přerostou přes hlavu.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Související články

Další články