Facebook
Instagram
Veronika se vždy snažila svým dcerám ulehčovat život. Jednoho dne ale pochopila, že to není správné. Dcery jí doma vůbec nepomáhají a všechno berou jako samozřejmost. Rozhodla se to změnit.
Přiběhla jsem na zastávku zadýchaná a nastoupila do autobusu právě ve chvíli, kdy se začaly zavírat dveře. Setřela jsem si pot z čela a s úlevou si vydechla. Další autobus by jel až za půl hodiny. Měla jsem těžkou tašku s nákupem a některé věci by co nejrychleji měly jít do lednice.
Podařilo se mi ušetřit nějaké peníze a dokonce jsem koupila dcerám jejich oblíbené jogurty za dobrou cenu, protože byly v akci. Podívala jsem se na hodinky. Doufala jsem, že se autobus nedostane do zácpy. Ještě jsem totiž musela dodělat oběd. V lednici jsem měla připravené maso a omáčku, kterou stačilo ohřát, ale musela jsem ještě oloupat a uvařit brambory. Věděla jsem, že ani jedna z mých téměř dospělých dcer by to neudělala...
Potkala jsem sousedku
Po chvíli se uvolnilo jedno místo k sezení, takže jsem si ochotně sedla a položila si tašku na kolena. Ani jsem si nevšimla, že vedle mě sedí sousedka.
„To je ale obří nákup, Veroniko..." poznamenala.
„Je toho hodně... A teď jsem nervózní, protože holky určitě budou hladové.“
„Cože? Vždyť už jsou téměř dospělé,“ podivila se sousedka.
„Já vím, ale mají tolik učení, že je nezatěžuji domácími pracemi,“ začala jsem vysvětlovat.
„Nechci se ti do toho míchat, ale to není dobré,“ řekla.
Nerada jsem se bavila na toto téma, tam jsem se jí raději zeptala na vnoučata.
Na další zastávce se autobus vyprázdnil a před nás si sedly dvě mladé dívky, byly přibližně ve věku mých dcer. Ale vypadaly úplně jinak. Měly krátké sukně, které sotva zakrývaly jejich hubené zadky, hluboké výstřihy a výrazný make-up. Nemluvě o piercingu v obočí! Kdybych byla jejich matkou, hanbou bych se propadla. A ten způsob, jakým pokukovaly po mužích!
Mluvily hlasitě a sprostě. Podívala jsem se na sousedku, která jen zavrtěla hlavou. Pomyslela jsem si, že možná jsou moje holky líné, ale aspoň vypadají a chovají se slušně. Tyhle vypadaly, jako by patřily na ulici. Proto jsem byla v šoku, když se jejich rozhovor po chvíli stočil úplně jiným směrem...
Byla jsem v šoku
„Musím zavolat rodičům,“ řekla jedna z nich. „Slíbila jsem, že cestou domů nakoupím, a musím se zeptat, co potřebují. Táta má problémy se zády, takže je lepší, když nic netahá.“
„No, já mám dneska službu, takže odpoledne strávím s mopem a vysavačem,“ odpověděla druhá. „Pak udělám nějakou dobrou večeři, protože máma přijde pozdě.“
Dívala jsem se na ně a nemohla uvěřit tomu, co slyším. Odsoudila jsem je na základě vzhledu, ale ve skutečnosti to byly dobré holky. Moje dcery by nikdy neprojevily takovou zralost a zodpovědnost.
Když vystoupily z autobusu, nemohla jsem si pomoci, pocítila jsem závist. Já se doma můžu udřít, nikdo mi nepomůže, nikdo mi nepoděkuje...
Dcery si jen stěžují
Když jsem se vrátila domů, přivítalo mě ticho. Holky asi seděly se sluchátky na uších, před notebookem nebo s nosem nalepeným na telefon. Nakoukla jsem do jejich pokoje a nemýlila jsem se. Ani jedna nezvedla hlavu. Povzdychla jsem si a odnesla tašku s nákupem do kuchyně.
Vybalovala jsem nákup, když se přede mnou najednou objevila Olga (17).
„Ježíši, mami, kde jsi byla tak dlouho? Za půl hodiny musím odejít, ale nic jsem nejedla, protože jsi neudělala oběd.“
„A mně kručí v břiše po tréninku,“ přidala se k ní Bětka (18). „Myslela jsem, že si aspoň něco zobnu, ale v lednici jsem nic nenašla.“
Podívala jsem se na ně a mlčela. Cítila jsem, jak mi stoupá tlak.
„Proč nic neříkáš, mami?“
„Protože jsem naštvaná!“ vybuchla jsem. „Přijdu domů unavená, ruce mě bolí od těžké tašky s nákupem... který by vás ani nenapadlo udělat. A dočkám se jen stížností.“
„Mami...“
„Co mami? To je prostě pravda! A co se týče oběda, stačilo uvařit brambory a ohřát maso. Ale vidím, že to je pro vás moc složité. Jste prostě líné a rozmazlené. Je to moje chyba, ale od dneška se to změní,“ řekla jsem rozhodně a šla do svého pokoje.
Ty holky v autobuse mi otevřely oči. Moje dcery se vždy vyhýbaly domácím povinnostem. S tím je teď konec!
Marta (19): Matka loví muže, zatímco já se starám o domácnost a tři sourozence
Domácí práce si rozdělíme
Celý večer jsem strávila vytvářením harmonogramu. Zahrnula jsem do něj nejen praní, úklid a mytí nádobí, ale i nákupy. Ráno jsem ho pověsila na lednici. Uvařila jsem si kávu a sedla si ke snídani. Neuplynulo ani patnáct minut a do kuchyně vešla Olga.
„Dneska nebude snídaně?“ zeptala se, když se podívala na můj prázdný talíř.
„Všechno je v lednici. Musíš si ji připravit sama,“ odpověděla jsem.
„Ty se pořád zlobíš...“ smála se dcera, ale já to ignorovala.
Vytáhla mléko z lednice a zavřela ji. Pak ztuhla.
„Co to je?“
„Harmonogram. Nevidíš?“ odpověděla jsem rázně.
„Musíme tolik uklízet?“ zeptala se překvapeně.
„Nejen to. Všechno je tam rozepsané. To jsou nová pravidla, která platí ode dneška.“
„Ale...“
„Bez diskuse,“ řekla jsem a odložila hrnek od kávy do dřezu. „Až dojíš snídani, umyj nádobí podle rozpisu.“
Moje dcery se musí změnit
Šla jsem si do obýváku. O chvíli později jsem slyšela, jak se holky v kuchyni docela živě baví. No, Bětka je asi taky v šoku. Rozesmálo mě to.
Byla krásná sobota, takže jsem se rozhodla jít na procházku. Když jsem si obouvala boty, holky se vynořily z kuchyně.
„Kam jdeš?“ zeptala se Bětka.
„Na procházku. Možná si pak zajdu na kávu do kavárny. Konečně mám volný den,“ řekla jsem klidně.
Obě na mě hleděly překvapeně.
„Ale jak to? V tuhle dobu přece vždycky uklízíš a pak vaříš oběd.“
„Odteď už ne. Asi jste si ten harmonogram pořádně nepřečetly. Sobota je váš den. Až se vrátím, dům by měl zářit čistotou a vonět jídlem.“
Neřekly nic, ale bylo jasné, že se na mě zlobí. Když jsem zavírala dveře, slyšela jsem, jak si šeptají, že mi asi přeskočilo. No, budou si muset zvyknout na novou realitu a domácí pravidla. Hýčkala jsem je už příliš dlouho...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
