
Viktor je s Miladou ženatý rovných třicet let. Za tu dobu spolu zažili už leccos. Vychovali děti, překonali několik krizí a pokaždé k sobě našli cestu. Ale nově vzniklý problém Viktor nedokáže vyřešit. Milada přestala nosit podprsenku a Viktor se v její přítomnosti stydí.
Manželství s Miladou bylo jako na horské dráze. Rozhodně to nebyly stojaté vody. Hodně jsme se hádali kvůli dětem. Rozdílné názory na výchovu u nás byly jako dynamit.
Hádky, které nebraly konce a byly vysilující
Věřím, že kdybych si pořídili děti o deset let déle, ušetřili bychom si spoustu problémů. Jenže doba byla jiná a hned o skončení střední školy se předpokládalo, že se milenci vezmou a založí rodinu. U nás to alespoň tak bylo a rodiče na nás příšerně tlačili. „Viktore, postav se ke všemu jako chlap. Požádej Miládku o ruku,“ neustále do mě hučela máma.
A tak nám nebylo ani třicet a měli jsme dvě děti. Já po práci s tátou stavěl dům a Milada se starala o děti. Rodiče měli velkou zahradu. Na druhém konci jsme si proto postavili dům. Místo abych chodil sportovat nebo si užíval s kamarády, každý den po práci jsem se převlékl do montérek a s tátou pracoval. Byl jsem unavený a podrážděný. Milada věčně sama s dětmi. A podle toho to vypadalo.
Příliš mnoho povinností na mladé lidi
Hádali jsme se téměř denně. Naštěstí jsme se uměli usmířit večer v posteli. A protože jsme si asi nedávali moc pozor, narodilo se nám třetí dítě. První dekáda našeho manželství byla pekelná. Pak už to bylo lepší. Bydleli jsme ve svém domě, děti odrostly a nepotřebovaly neustálou péči. Ulevilo se nám. Stále jsme byli mladí a dělali jsme pitomosti. Oba jsme se dopustili nevěry. Ustáli jsme to a dnes je náš vztah pevný a stabilní.
Děti jsou dospělé. Zatím nemáme vnoučata, a tak máme prostor se realizovat. Já jsem začal hodně jezdit na kole a rybařit. Milada se našla v ezoterice. Začala cvičit jógu, nosit batikované oblečení, navštěvuje kartářku a chodí na akupunkturu. Bohužel je to změna k horšímu. Batikované oblečení nesnáším. Připadá mi, že nesluší nikomu. Ještě jsem nepotkal ženu, která by v batikovaném oblečení vypadala svůdně.
Manželčin nový nešvar nedávám
Milada je jako vyměněná. Ani se nehádá. To je jediné pozitivum jejího nového koníčku. „Viktorku, co vysíláme do vesmíru, to se nám taky vrátí. Takže já vysílám jen pozitivní energii,“ usmála se na mě manželka. Opět měla na hlavě vrabčí hnízdo, nebyla namalovaná, měla náušnice z barevných korálků a co bylo hlavní, opět neměla podprsenku.
Ale její poprsí velikosti pět, které odkojilo naše tři děti potřebuje v tomhle věku jistou podporu. Navíc, když se jí přes tričko rýsovaly bradavky, které se dívaly směrem k podlaze. Tento nový manželčin nešvar nedávám. Nesnáším to. Stydím se za ní. Milada podprsenku odmítá nosit. Nenechá se ničím svazovat. V zimě, když má Milada svetr, jsem klidný. Ale za týden se máme vidět s kamarády a já si neumím představit, že tam Milada půjde jen v tričku a batikované sukni.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.