Matky dětí se leckdy činí a nebrání jim v tom ani fakt, že je jejich potomek už dávno dospělý. Své o tom ví Vilma, které se její máma rozhodla zařídit nejen vztah, ale dokonce i těhotenství. Proč? To vyšlo najevo až po matčině smrti.
Co vím, tak mámu mé vztahy nikdy příliš nezajímaly. K takovým, které si nad kávičkou rády popovídají o dospělých ratolestech, nepatřila a do soukromí mi nikdy nezasahovala. Ani ona ani táta. Vlastně jsem měla dlouhé roky za to, že jim můj single život nevadí.
Když jsem jim představila Filipa, krátkodobého přítele, jen ze slušnosti pokývali hlavou. Rozešli jsme se, roky ubíhaly a já coby nezadaná oslavila třicítku.
Mamka mi na seznamce sehnala nápadníka
Jiné ženy by možná naříkaly, že nikoho nemají, a navíc jsou bezdětné, ale já žila v pohodě. Měla jsem ráda soukromí a nikoho nehledala. Jenže to jsem netušila, čím se moje matka poslední týdny bavila v práci. Zatímco já žila v nevědomosti, ona objevila kouzlo internetových seznamek a pod mou fotografií i jménem mi tajně začala shánět partnery.
Co vím, tak kandidátů na vztah měla tehdy pět. Všechno údajně mladí kluci. Přesto, jak se říká, „důvěřuj, ale prověřuj“. Jaká legrace mohla nastat, kdyby zjistili, kdo si s nimi ve skutečnosti dopisoval, a totéž mohlo potkat i matku. Jak dlouho žila tento podivný dvojí život, nevím, ale okamžik, kdy mi doma sdělila, že musím na rande, nikdy zapomenu.
Nápadník na mě měl čekat v autě před domem
Zpočátku jsem myslela, že jde o trapný vtip. Jenže když jsem zjistila, že celou tu šaškárnu myslí vážně, a dokonce neprotestuje ani táta, rezignovala jsem. Na rande jsem kývla. „Nechám si zaplatit pití a pak ho pošlu domů,“ plánovala jsem. Osud však byl kreativnější než má matka.
Jiří, jak se mé „rande“ údajně jmenovalo, se ozval s informací, že bude ve smluvenou dobu čekat před mým domem v autě, protože pracuje jako rozvážeč nevím čeho. Upřímně, moc se mi to nelíbilo, ale máma naléhala, ať jdu, ať to zkusím. A tak jsem šla.
Bohužel hledat nějakého Jiřího v autě před domem, kde je parkoviště dnes a denně plné, bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Nevadilo mi to. „Třeba se ani nesejdeme,“ uvažovala jsem. Jenže pak v dáli zajiskřilo neznámé, poměrně luxusní auto, nevypadající, že by patřilo na naše sídliště.
Omylem jsem vlezla do jiného auta
„To bude on,“ pomyslela jsem si, přidala do kroku a opatrně otevřela dveře od vozu. Za volantem seděl pohledný mladík a já hned spustila, že jsem Vilma a… on absolutně nevěděl, oč běží! Vše se vyjasnilo teprve po chvíli. Nebyl to žádný Jiří, ale Roman, a stál zde proto, že zabloudil a ujasňoval si cestu.
Po trapné chvilce mlčení jsme se oba rozesmáli. Romanovi jsem poradila, kudy jet, a on mi poděkoval vizitkou s kontakty. Že prý, když mi ta seznamka nevyjde, rád mě uvidí. Nevím, co se ten den stalo s pravým Jiřím, ale Romana jsem později kontaktovala a začali jsme spolu chodit. Po roce pak přišel na svět náš syn Jakub. Ideál.
Bohužel přesně v den, kdy se malý narodil, dostala mamka negativní zprávu. Podezření, které měla, se naplnilo. Rakovina. A když po třech letech od zahájení léčby zemřela, došlo mi, že mi vztah sháněla jen proto, aby se stihla dožít vnoučete. Povedlo se.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.