Viola (39): Mám paralelní vztah a velmi mi to vyhovuje. Každý muž mi dává něco jiného a oba je potřebuji

Samozřejmě jsem nic takového neplánovala. Přála jsem si mít spokojený vztah a rodinu, která mě bude naplňovat. Jenže pak jsem do nového vztahu spadla a z rozjetého vlaku už nějak nedokážu vystoupit...

Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (35): Našel jsem si zlatokopku a jsem s ní spokojený. Moje rodina se ale snaží náš vztah překazit

Dva muži a dva světy, které mě naplňují

Když se na to podívám racionálně, měla bych se cítit provinile. Mám manžela, dvě děti, život, který na první pohled funguje. Ale uvnitř jsem už dlouho cítila, že mi něco chybí. Zájem, blízkost, vášeň. Pocit, že jsem žádaná. Něco, co zkrátka po dvaceti letech soužití může chybět mnoha ženám i mužů. Jen každý s tím naloží jinak.

Nic jsem neplánovala a nikoho cíleně nevyhledávala. Radek se v mém životě objevil jak zjevení a pořádně to se mnou zamávalo. Potkali jsme se na teambuildingu. A stačilo pár minut a já cítila něco, co jsem už roky nezažila. Nejspíš za to mohlo i prostředí. Po delší době jsem vyrazila z domu a mohla si odpočinout od každodenních povinností.

Když skončily společné akce, které pro nás firma připravila, zůstali jsme sedět u vína. Dlouho a hezky jsme si povídali. A i když jsme oba mluvili o své rodině, něco nás k sobě neskutečně táhlo. Takové napětí a souznění jsem dlouho nezažila. A nechtěla jsem se těhle krásných a nečekaných pocitů vzdát...

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (35): Když manžel zjistil, že někoho mám, opustil mě. A pak se na mě vykašlal i milenec

Dohoda, která nám oběma vyhovuje

I když jsem si oba uvědomovali, že se můžeme řítit do pořádného maléru, nedokázali jsme si pomoct. První týdny byly plné emocí a rozporů. Měla jsem strach, co dělám. Ale pak jsem si uvědomila, že ani on nechce rozbít léta fungující rodinu. Doma to má podobně jako já – vztah s manželkou už dávno není, co býval. Jsou jako přátelé. Fungují hlavně pro děti. Oni dva jsou si ale už celkem cizí. A zároveň nemají odvahu s tím něco zásadního udělat.

A tak jsme si s Radkem nastavili pravidla. Nebudeme se do ničeho nutit. Budeme si užívat to, co nám doma chybí, ale nic měnit nebudeme. Najít společný čas není jednoduché, ale o to je to intenzivnější. Užívám si, že je vedle mě někdo, kdo mě vnímá a dokáže ocenit. S Radkem se opět často a ráda směji, mám chuť se o sebe starat, těšit se na jeho hezké zprávy a tajné schůzky.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (36): Můj milenec se snad zbláznil. Nosí mi drahé dary a já nevím, jak to mám vysvětlovat doma

Nedokážu se ani jednoho vzdát

Ale nebudu lhát – občas mě přepadne šílený strach. Co když něco praskne? Co když si manžel všimne? Co když to nějak zjistí děti? Vím, že bych velmi lehce mohla přijít o všechno. I přesto s tím nedokážu skončit. Svým způsobem je oba miluju. A oba potřebuju. Každý mi dává něco jiného, dohromady je to vlastně ideální.

Nedávno se vracela domů po setkání s Radkem a měla jsem velmi dobrou náladu. Manžel se na mě podíval a řekl: „Dnes vypadáš nějak spokojeně. Něco se stalo?“ Po pravdě mě to překvapilo. Je jinak tak zahleděný do své práce a svých povinností, že mám pocit, že mě častokrát vůbec nevnímá.

Na chvíli se mi sevřel žaludek. Ale pak jsem se jen usmála. „Měla jsem dobrý den,“ zalhala jsem.

A tak to vedu dál a nevím, jak dlouho to vydrží. Vím, že mě za to nejspíš hodně lidí odsoudí, ani já nejsem na sebe vůbec hrdá, ale vážně si nemůžu pomoct. Nechci se rozhodovat, nechci se jednoho z nich vzdát. Rozvádět se nechci, ale také nechci jen doma sedět, čekat a strádat…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (42): Moje nevěra se donesla až k manželovi. Nezačal zuřit, místo toho mi prozradil svoje tajemství