Violeta (55): Dcera nechce nosit zimní kabát ani bundu. Vadí mi, že na ni lidé blbě koukají a myslí si, že jsme chudáci

Dita se narodila před dvaceti lety ve znamení Vodnáře a je originální stejně, jako její astrologické znamení. Zajímavé, že ač jsem na „astro“ povídačky nikdy nevěřila, tady bych naopak řekla, že profil dokonale sedí. Dcera je totiž maximálně nezávislá, vždy a vše dělá po svém, dokonce i za cenu absolutní odlišnosti od okolí. Má ráda logiku, systém a řád, ovšem jen s vlastními pravidly.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (40): Dcera byla závislá na sociálních sítích. Našla jsem skvělý způsob, jak to změnit

Byla vždycky svá

Originální byla nicméně už jako miminko. Když všechna dítka v porodnici plakala, spala a naopak, když ostatní děcka spala, ona bečela, že má hlad. Po svém přistupovala i k dalším životním krůčkům, až si nakonec ve školce vybojovala, že ostatní děti nesmí sahat na její milované hračky. Dita si totiž odjakživa vystačila sama. I ve školách platila vždy za nejklidnější a nejnadanější dítě, jen trošku své…

Vrozená originalita se sice mírně srovnala s věkem, přesto sklon, dělat věci po svém, ji pronásleduje dodnes. Například, když se jednoho dne na střední škole zařekla, že v zimě odmítá nosit těžké bundy nebo kabáty. Zprvu jsem myslela, že jde o hloupý vtip, jenže už brzy mě čekalo překvapení. Venku bylo jednoho dne okolo nuly a Dita se do školy ustrojila způsobem, že navrstvila oblečení. Dvě trička, svetřík vesta a mikina. „Vždyť ti bude zima!“ komentovala jsem podivnou kreaci, ale ona se usmála a odešla.

„Ono jí to venku hned přejde.“ Domnívala jsem se a doufala, že nepřijde se zápalem plic. Jenže vůbec nemarodila a už vůbec nevypadala, že by mrzla. Právě tehdy si ve vrstvení začala doslova libovat a brzy ji v zimě neviděl venku nikdo jinak, než v elegantní mikině anebo, když bylo opravdu pod nulou, v lehkém koženkovém sáčku, pod kterým však byla ukryta řada dalších oděvů. Nechápala jsem to, protože otužilost v naší rodině nikdo nepěstoval. Vždyť už jen při pohledu na ni mi byla zima! Ovšem, více než oděv nebo počasí, mohla za můj pocit zimy rafinovaná psychologie…

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (45): Dcera udělala průšvih. Teď nás celá vesnice nenávidí a nejraději bych se odstěhovala

Vysvětlila mi svou metodu

Lidé jsou totiž odjakživa slepě naučení, nosit v létě „to“ a v zimě „to“. Přičemž, pokud někdo konformní oděv neobléká, máme hned pocit, že mu je horko nebo zima, apod. Jenže to až tak neplatí. Zvlášť u zimního oblečení. Dita mi totiž postupně vysvětlila a dokázala, že vrstvení věcí je naopak daleko efektivnější, než jeden příliš teplý kabát a pod ním tričko. Proč? Minimálně proto, že v bundě či kabátě je nám při pohybu horko a když se pak někde v místnosti svlékneme do trička, snadno nastydneme.

To Dita své „svršky“ nesvléká buď vůbec anebo jen některé, proto, aby se cítila akorát. Chvíli jsem nad onou logikou přemýšlela, ale nakonec musela dát dceři za pravdu. Samozřejmě, že na nějaký dlouhý venkovní výlet by takto oblečená nešla, ale na běžné přecházení po městě se nakonec i mně začal její styl odívání jevit jako praktický. Uznala jsem ho. Jenže nikoliv už okolí, což mi, upřímně řečeno, leckdy leze na nervy.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (45): Dcera s námi už od třinácti let nemluví. Je prakticky dva roky zavřená ve svém pokoji

Poznámky a rady od lidí mě štvou

Ti co Ditu neznají, se jí totiž v zimním období dokola vyptávají, kde zapomněla kabát či bundu a jestli jí není zima, přičemž, když jim vysvětlí, že se cítí tak, jak je oblečená dobře, jen udiveně (spíše tupě) koukají. To stejné platí o spolužácích ze školy. Ti jsou na ni sice zvyklí, ale podivných poznámek ji stejně čas od času neušetří. Skoro pak má jeden pocit, že jí to, že se nemusí tahat o přestávkách s těžkým kabátem v rukách, jako oni, snad i závidí…

I tak jsem ale ráda, že už nějaký čas dochází na vysokou, kde je svět jiný. Čítat totiž na večer poznámky, kdy mi profesorky ze střední domů stále posílaly vzkazy, abych dceru přemluvila a nějakou bundu jí koupila, jsou konečně minulostí. Přesto nemohu skousnout, když nějakou tu poznámku k dceři občas někdo utrousí. Mělo by přece být každého věc, jak se ustrojí a druhý by neměl komentovat. Alespoň ne hlasitě a způsobem, aby jeho výlevy dotyčná osoba navrch slyšela. Vím, že Ditě tohle absolutně nevadí, ovšem mně situace štve. Mám pak pocit špatného rodiče. Proč? Protože si dost lidí myslí i to, že na kabát pro dceru jednoduše nemáme peníze…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (38): Moje dcera mi ničí každý nový vztah. Její scény a naschvály každého odradí