Zpěvačka Bára Basiková pozvala magazín Lifee.cz do svého bytu pod střechou jednoho starého domu. Vyrůstala v Praze na Starém městě a zase se tam před lety vrátila. "Obcházela jsem různé byty a najednou přijdeš někam a víš, že je to ono. Že je to to správné místo," libuje si v půdním bytě, kterému dominuje záplava knih a luxusní šatna.
Byt, ve kterém žije zpěvačka Bára Basiková (61), je maličký, ale vejde se do něj všechno, co potřebuje – včetně syna Theodora (16). První, čeho si návštěva všimne, je záplava knížek, které jsou všude, kam se podíváš. „Už je nemám kam dávat, takže třídím, a staré knihy nosím do knihobudek,“ přiznává Bára.
Kromě knih je u ní k vidění mnohem víc. Zpěvačka nám v pořadu Vítejte! ukázala i zbytek bytu, kromě pokoje svého syna. „Jeho pokoj vidět nechtějte!“ směje se a dodává, že mu do toho, jak to vypadá v jeho království, nemluví.
Byt musí mít atmosféru, tvrdí Bára Basiková
Jak dlouho tady bydlíš?
Třináct let. Žila jsem ve
velkém, sedmipokojovém bytě v Karlíně a hledala jiné bydlení. Byl to krásný patrový byt; nahoře pracovna a ložnice, dole obývák, pokoj pro hosty, pokoj Aničky a Marušky (zpěvaččiny dcery - pozn. red.), jídelna a druhá pracovna.
Co tě vyhnalo z Karlína?
Když jsme se
s manželem domluvili, že se rozejdeme, hledala jsem jiné bydlení. Obcházela
jsem různé byty a najednou přijdeš někam a víš, že je to ono. Že je
to to správné místo. Interiér si můžeš zařídit podle sebe, ale atmosféru, kterou cítíš, když vejdeš do bytu, nezměníš. Nespecifikovatelnou, ale uvnitř
víš, že se ti tam líbí. A tenhle byt má navíc krásnou polohu i dispozice, je prakticky řešený - obývací část je vpředu a soukromá vzadu. Bydlím tady jenom já
se synem a jsme spokojení.
Cos musela předělat, když ses nastěhovala? Přijde mi, že byt je řešený do detailu, včetně schůdku v chodbě…
Pod schůdkem je trám. Byt je vlastně bývalá půda, kterou paní majitelka
zrekonstruovala. Má vkus a cit. Všechny byty v domě – jsou vlastně jen tři
– jsou moc hezky, citlivě a vkusně zrekonstruované. Když jsem sem přišla, bylo tady všechno hotové. Vyměnila jsem jen kuchyňskou linku a v kuchyni nechala udělat dřevěné obložení. A místo vany mám sprchový kout, protože je to
praktičtější.
Co v bytě podle tebe nesmí chybět?
Může chybět
leccos, ale třeba miluju, když je v koupelně okno. Jednak je tam denní světlo, a to je příjemné, a pak se tam dá vyvětrat, protože v koupelně je
vlhko a je dobře, když tam cirkuluje vzduch. Ale hlavně musí být v bytě
příjemná vůně a příjemná atmosféra…
Fotografie slavných v obýváku
Zaujaly mě fotografie slavných lidí, které máš vystavené v obýváku.
Mám ráda černobílou fotku jako takovou, protože má výraz, je
to nádherné umělecké ztvárnění. Jsou z různých období a různých situací a
mám je ráda.
To je opravdu zvláštní výzdoba, lidé se většinou obklopují fotkami sebe, dětí, vnoučat, zahrádek, bazénů…
Já svoje fotky
nemám nikde, protože to bych si asi připadala divně. Buď jsem je vyházela, nebo
dala na půdu. Někdo má v bytě vystavené i ceny, a ty já, když jsem se
stěhovala, odnesla k popelnicím. Bylo jich moc a neměla jsem je kam dát. Likvidovala
jsem mraky věcí, oblečení, knížky… To jsem ale nevyhazovala, nýbrž darovala.
Mimochodem, i ty jsi napsala knihu Rozhovory s útěkem, ke kterým mám historku. Když jsem před mnoha lety…
...chceš říct v minulém století?
Ano, v minulém století, spolupracovala s Haničkou Zagorovou, tak jednoho dne, když jsem k ní přišla, povídá: „Mám tady skvělou knihu. Ale je to jen cyklostyl.“ A půjčila mi ji, abych si ji přečetla. Byl to silný zážitek.
Bylo mi teprve devatenáct! Kniha vyšla
až po revoluci, protože byla na tehdejší dobu tak kontroverzní, že tehdy vyjít
nemohla. Ale hned na jaře roku devadesát byla na pultech. Pak jsem vydala ještě
jednu knížku. Když byl covid, tak jsem psala blog, a z něj vznikla
kniha, která se jmenuje Když skočíš, já taky. Psala bych dál, ale nemám na to
čas, protože se živím muzikou a starám se o syna.
Vzpomínkové svatební šaty Báry Basikové
Máš docela dost skříní, hromadíš starší věci?
Vůbec! A pozor, není v nich jenom oblečení, jsou tam kabelky, tašky, kufry… Ale nic si neschovávám.
Dvakrát do roka třídím, rozdávám, vyhazuju, prodávám, dělám bazary a další dobročinné
akce. Oblečení dávám pryč i proto, že když se ukážu na veřejnosti, někde mě
natočí, vyfotí, tak je takové nepsané pravidlo nebrat si to, co jsi měla na
sobě, podruhé. Prý je to faux pas.
Takže tady nenajdeme nic mimořádného?
Našla bych tady jednu
raritu - svoje svatební šaty ze třetí veselky, které jsem si z jakési nostalgie
schovala. Protože jsem měla tři svatby, jak jistě víš, a ta třetí byla
nejhezčí a moje třetí manželství bylo také nejlepší. Proto jsem si ty šaty
schovala. Asi bych se do nich oblékla i dneska, přestože je to pomalu dvacet let.
A byla k nim i vlečka a závoj, i ty mám schované. Jinak ale nepatřím k těm,
co mají doma schovaného něco starého pět, deset let… i víc!
Mění se tvůj styl oblékání? Oblékala ses jinak ve dvaceti a jinak dneska?
To rozhodně! Když jsem se ve dvaceti někam vypravila – nemyslím
tím jeviště, ale nějakou společenskou akci – tak, nevím, jak to říct slušně,
ale vypadala jsem jako leningradská k*a. Víš proč? To byl přelom osmdesátek a
devadesátek, takže silné barevné líčení, na hlavě mokrá trvalá se zrzavým
přelivem, vyzývavé oblečení, minisukně, podpatky… A v uších jsem nosila
rybářské třpytky, protože nebyl k dostání šperk, který by odpovídal mojí představě!
Všechny jsme takhle chodily vymóděné, podívej se na svoje staré fotky. To
nevíš, jestli máš brečet, nebo se smát.
Co dalšího ještě ve videoreportáži s Bárou Basikovou uvidíte:
- Kolik jich bydlelo v sedmipokojovém bytě v Karlíně
- V kolika bytech už žila
- Jaký má vztah k vaření
- Jak vychovávala dcery
- Jakou knihu četla naposled
- Jaký pořad moderuje v rádiu
- Jaké barvy preferuje na oblečení
Za zapůjčení oblečení pro redaktorku děkujeme značce Eloise.