Vítejte na návštěvě u Chantal Poullain: Byt provoněný Francií nemá žádné zavřené skříně, zato skrývá spoustu pokladů

Herečka, zpěvačka a dnes už i spisovatelka Chantal Poullain přivítala Lifee.cz ve svém kouzelném bytě v centru Prahy. Na všech myslitelných místech jsou tady obrazy, sošky, drobnosti, vzpomínky… „Každá věc, která je tady, má svůj důvod. Je pro mě velmi těžké si představit, že bych se měla s některou rozloučit, nic takového tu není,“ přiznává s úsměvem.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte u Kláry Vytiskové: Navštívili jsme kouzelný mlýn, ve kterém se skrývají staré rodinné poklady

V bytě Chantal Poullain je celá její historie

V kuchyni máte krásnou výzdobu. Jak jste ji vytvářela? To jste si jednoho dne řekla: Udělám to takhle, nebo všechny ty krásné věci přibývaly postupně?
Přibývaly postupně. Ale pořád nacházím něco, co mi tady chybí, nebo naopak přinesu něco nového a nevím, kam to dát… a tak si řeknu: „Dám to třeba sem.“ Miluju, když je všechno vidět. Nemám ráda, když jsou věci schované, nemám ráda skříně, to vůbec nepatří ke mně. Mám potřebu mít všechno na očích. To je můj život.

Já jsem se bohužel musela odstěhovat z bytu, který byl v centru Prahy, teď bydlím v domě, ale byt mám zařízený podobně jako předtím. A neumím si představit, že bych ho opustila… včetně všelijakých věcí. Pro mě je můj byt organismus a mám dojem, že i vy ho takto vnímáte.
To ano. Kdysi dávno, když jsem se stěhovala z Brna, mi majitelka nejprve ukázala byt pod střechou. A já na to: „To tedy bohužel nemůžeme, protože Vladimír a já se zabijeme.“ Myslím si, že je třeba respektovat svoje děti a jejich svět, je to pro mě zásadní, a proto jsem chtěla respektovat soukromí svého syna.

Takže došlo na tenhle byt?
Ano, a tenhle byt už má svoji historii. Je to třeba spousta sezení s kamarády nebo Vladimírovy sedánky s holkami, a to jsou vzpomínky, které těžko opustím. Všechno, co je tady, i každý obraz má svoji historii – některé obrazy jsou mojí maminky, jiné jsou moje, nebo od kamarádů… V tom bytě je moje celá historie.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Nadaci Archa Chantal inspiroval syn Vladimír

Jak vás napadlo založit Nadaci Archa Chantal?
Ten příběh už spousta lidí zná a nic zvláštního na tom není. Byla jsem vychovaná od svojí maminky, která říkala: „Vždycky musíš myslet na ty, kteří potřebují. A hlavně dávat, když máš tu možnost.“ Pro mě to bylo normální. Za komunistů jsem těžko něco konkrétního mohla udělat, tak jsem aspoň pašovala – léky, literaturu, všechno možné. Po revoluci jsem si řekla, že už je čas něco začít dělat a konkrétně v nemocnici mě to vždycky deptalo…

Je to tam většinou smutné, strašidelné, šedivé…
Ano. A velkou roli hraje při nemoci i psychika. Když je člověk v nemocnici, tak už má psychiku – jak se to říká? Ve Francii říkáme, že má psychiku do té paty… Na podlaze! Ale tím hlavním, co mě inspirovalo, byl Vladimír. Cestoval s námi po celé zeměkouli a sem tam byl potřeba i lékař a v nemocnicích v zahraničí to nebyl problém, byla tam vždycky herna pro děti a syn vůbec neměl strach.

A jak to vypadalo tady?
Jednou jsme byli v dětské nemocnici v Brně, Vladimír byl ještě malý a první jeho věta byla: „Mami, proč je to tady tam smutné a kde jsou ty hračky?“ A tehdy jsem prohlásila: „Tak jo, miláčku, tohle změním, budu se snažit v tom něco dělat.“ A když něco slibuju, tak se to koná. Já jsem tehdy vůbec netušila, že budu mít nadaci, kancelář, ředitelku, ale jeden známý mi poradil: „Jestli to chceš dělat, potřebuješ i finančně pomoct,“ a já jsem pochopila, že má pravdu, a postavila jsem Nadaci Archa Chantal.

Mohlo by Vás zajímat:

Vítejte v luxusním domě osmičlenné rodiny Salákových: Děti parkují mobily ve speciální garáži

Chantal Poullain napsala dvě knihy

Řekněte mi, co děláte pro svoji krásu?
Nic. Musím říct, že když se ráno probudím a podívám se na sebe do zrcadla, tak si říkám: „Jéžišmarjá…“ Ne, vážně; pro mě je ten obal jen jedna věc, ale kde je krása, je to, co ten člověk je. Pro mě to není otázka toho, jak někdo vypadá, ale co vyzařuje. Já vždycky koukám na oči a na úsměv, protože těmi se vyjádří všechno. Když někdo vypadá fyzicky dobře, je to hezké, ale pro mě to není to nejdůležitější.

A dokážete proniknout do člověka, když ho poznáte?
Jsem na to hodně citlivá. Je nebezpečné udělat si názor na první pohled, ale já vždycky, když někdo mi o někom vypráví, povídám: „Ukaž mi fotku.“ A hned v ten moment si pomyslím: „Ten člověk se mi líbí.“ Nevím, co v tom je, je to něco, co ten člověk vyzařuje, když se na něj podívám, ale samozřejmě se můžu splést. Ale myslím si, že to vnímám docela dobře.

Napsala jste dvě knížky, Život na laně a Život na kolotoči. Vy žijete na kolotoči?
Život je kolotoč. Mezi těmi dvěma knihami je jedenáct let. A názory se časem mění. Doufám, že každý z nás používá ty roky, co jsou za ním a které ho posunují, jako životní zkušenost. Pokud vás neposunou, pak – na shledanou! Druhá knížka je o věcech, které jsem pochopila, i o názorech, které se časem změnily. Ty dvě knížky, to jsem já. A musím zdůraznit, že v nich není jediné slovo, které by nebylo moje.

Co dalšího ještě ve videoreportáži z krásného bytu paní Chantal Poullain uvidíte a uslyšíte:

• Kde nejčastěji nakupuje nábytek
• Proč potřebuje kolem sebe prostor
• Co nejraději vaří a jí
• Jaký má vztah ke kloboučkům
• Jestli je optimistka

Do originálního bydlení herečky Chantal Poullain můžete nahlédnou i díky přiložené fotogalerii.

Galerie Vítejte na návštěvě u Chantal Poullain: Byt provoněný Francií nemá žádné zavřené skříně, zato skrývá spoustu pokladů

+ 46 fotek + 47 fotek