Facebook
Instagram
Nesmrtelná Saxana Petra Černocká pozvala magazín Lifee.cz do svého domu. Obdivovali jsme její malířské umění, zavzpomínali na roli, která ji proslavila jako herečku, ačkoli je zpěvačka a dokonce nás pustila do své šatní skříně: „Ženský mě pomluví!“ smála se, když ji otvírala. Jaké šaty považuje za nejvzácnější? A proč neumí to, co nenosí, vyhazovat?
V novém pořadu Vítejte! vás necháme nahlédnout do soukromí a někdy i tajných koutů slavných osobností. Tentokrát jsme navštívili zpěvačku Petru Černockou (73), která naší redaktorce Šárce Schmidtové prozradila, že se během svého života pětkrát stěhovala a nakonec zakotvila v malém domku v pražských Strašnicích. Většinu času tráví v obýváku, obklopená svými obrazy. Piano, po kterém jsme se rozhlíželi, odstěhovala do patra. „Muzikanti ho dávají na odiv v centru bytu, já ho mám ve svém pokojíčku!“ usmívá se a přidává slib, že nás do něho zavede. Kromě toho přichystala pár překvapení a dokonce i jednu hádanku.
Doporučené video: Na návštěvě u herečky Veroniky Arichtevy
Petra Černocká je nadanou malířkou se sbírkou obrazů
Petro, jak se tak rozhlížím kolem sebe, máš na zdech spoustu obrázků! To je všechno tvoje dílo?
Úplně všechno ne. Některé maloval můj děda, jiné jsem našla na půdě na chalupě, maloval i můj tatínek. Přímo nad tebou je můj úplně první obraz. Namalovala jsem ho na chalupě a hned na velké plátno. Ale už předtím jsem v malém s malováním koketovala…
Neříkej. Ten obraz vypadá vyloženě profesionálně.
No, není to rozmazané a ptáci vypadají jako ptáci. To je asi tak všechno, ale obrazy mají jinou hodnotu, než jestli lístečky jsou jeden jako druhý a jsou to opravdu lístečky. Od té doby jsem se zmodernizovala a už tak realistická nejsem.
Někde jsem slyšela, že jsi namalovala obraz, na kterém jsou mrtvoly a že ho kvůli tomu před světem tajíš a nikomu ho nechceš ukázat, je to pravda?
Opravdu jsem ho tajila, a nakonec jsem ho ukázala Markovi Brodskému, který prohlásil: „No vidíš, takhle maluj, ne jako ty tvoje…“ Už ani nevím, jak hanebně se vyjádřil k mým obrazům a nebudu to rozpatlávat, zlobil by se na mě. Ale rozumí tomu. Fakt je, že tím pádem obraz Peklíčko, který byl někde nahoře šoupnutý za skříní, povýšil a mám ho tady dole.
V roli Saxany nechtěla Petra Černocká ukázat nohy
Všimla jsem si, že máš krásnou sošku od Jana Kutálka, ta má velkou cenu. Jak jsi k ní přišla?
Dostala jsem ji, na to bych neměla peníze. Je to cena za Saxanu, byla jsem tehdy, ve svých jedenadvaceti letech, oceněná jako herečka roku! Nevím, co si o mně mysleli odborníci, hlasovali diváci a k tomu mi dali toho Kutálka. Vůbec jsem netušila, že je to tak cenné dílo.
V Dívce na koštěti jsem si taky zahrála, dostala jsem se tam přes konkurs. A představ si, že základ, na co se mě zeptali, bylo, jaké mám nohy. A já jsem řekla: „Blbý.“ A proto jsem nedostala hlavní roli (smích).
Promiň, ale to by dneska už nešlo. A, mimochodem, nohy máš úplně normální. Mě se na nohy nezeptali, protože nejdřív mě režisér nechal hrát v dlouhých šatech a pak najednou řekl: „Jo, a zítra budeme dělat scénu, jak lezeš do studně a ty si takhle uškubneš sukni.“ A já na to: „Pane režisére, já nevím, myslím, že moje nohy nejsou ideální.“ Odpověděl: „To bude dobrý, to bude dobrý.“ Tak jsem škubla a od té doby už jsem byla v minisukni.
Takže to nakonec dopadlo dobře?
Nějaký čas se zdálo, že jo, ale pak byla jedna scéna, a to bych neměla na sebe říkat, no ale… Jdu dlouhou chodbou v té podzemní říši, pořád čelem na kameru a už to bylo! Měla jsem k tomu navíc špatné boty, takové placičky a ty tomu rozhodně nepomohly.
Přes 30 let staré lacláče "z dovozu" pořád obleče
To je veliká odvaha ukazovat někomu svoji šatní skříň, Petro!
Mně je to jedno. To víš, že mě budou ženský pomlouvat. Ale aspoň bude o čem mluvit. Pořád m i v ní přibývají kousky, přijde dcera a řekne: „Mami, mně je to už malý, to bys mohla.“ Já si to tedy nemyslím, ale nevyhodím to. Třeba tenhle brčál, trochu jako vodník, je to šílený… Ale mám saka, která jsou skvělá, třeba takových ála Jackson mám hned několik. Ale nosím je málo, jsou taková sváteční…
Máš něco, čeho si opravdu ceníš, nejvzácnější tvůj kousek?
Mám. Plesové šaty. Černobílé. Na plese chceš být štíhlá laň, tak zvolíš černou, ne? A od žádného návrháře nejsou, koupila jsem je v sekáči v Boru, kam jsem zajela, protože mám blízko chalupu. Mám je asi deset let, takže jsou opravdu vzácné, protože se prošly po mnoha plesech. Vynesla jsem je naposled před měsícem v Praze v Obecném domě. A za vzácný kousek považuji i lacláče, které jsem koupila před mnoha lety v Americe – a ještě pořád se do nich vejdu!
Vzpomínky na Kytlici, kde se potkávala s Vlastimilem Brodským
Dívám se na ten tvůj zahradní domeček, co tě to napadlo postavit ho do takové malé zahrádky?
Jako malé dítě jsem jezdila do Kytlice, kde Němci mívali tyhle altánky na zahradě. Přebývali jsme v domě po Němcích, kde nesměl chybět. Prožila jsem tam nádherné dětství, takže když se narodila moje vnučka Coco, babička, tedy já, prohlásila, že jí musím pořídit taky domeček na hraní. Měla v něm postýlku, obrázky, hračky a opravdu si v něm hrála. A aby byl úplně dokonalý, pomalovala jsem ho obrázky kytiček. Proseděla jsem u něho na zemi hodiny, víš, jak mě to bolelo? Dnes už sem Coco nechodí a můj muž Jirka tam má tohle a támhleto a fukar, zkrátka si do něho nastrkal kdeco.
Na Kytlici asi ráda vzpomínáš, viď?
Kytlice je úžasná, protože to je moje dětství, mám na něj nádherné vzpomínky. Třeba tam byl výborný pekař. Tehdy se peklo ještě na opravdovém uhlí, a to byly rohlíky! Jezdila tam spousta národních umělců, i můj bratranec Vlastimil Brodský. Ale jsme od sebe trošku dál věkově; můj tatínek měl dvě sestry, které měly dřív děti, Hanička tedy měla Bróďu, když tatínek teprve dorůstal. Hodně jsem kamarádila s Markem Brodským, který byl ke mně věkově trošku blíž.
Pěstuješ na chalupě taky nějakou zeleninu?
Jiří vybudoval takový zvýšený záhon, vypadá to jako veliké ošklivé šuple, když jsem to viděla, rovnou jsem řekla: „Ne.“ Nakonec tedy pěstuje on a zásobuje mě spoustou cuket a dýní, ty všechny skvěle rostou. Umím z nich uvařit všechno možné, to by mi dal, kdybych je nezužitkovala! Ale kolikrát to nejde všechno zkonzumovat, takže je rozdávám sousedkám.
Co dalšího ještě ve videoreportáži u Petry Černocké uvidíte a uslyšíte:
- Předvedla pomalované kameny ve tvaru auta
- Položila vtipnou hádanku
- Ukázala se nám v lacláčích z Ameriky
- Povyprávěla o tom, kdo je jejím malířským vzorem
- Přiznala, že má ve skříni hodně černých kousků
- A také nám ukázala vychytávky na svojí zahrádce
Na fotografie z pražského domu zpěvačky Petry Černocké se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
