Vítek má svou rodinu, kde s manželkou Květou vychovávají tři děti. Musí se pořádně otáčet, aby své rodině dopřál vše potřebné. Tíží ho situace kolem jeho matky. Je závislá. Hraje automaty a nechce se léčit. Neustále Vítka kontaktuje a žádá o peníze.
"Lásko, už fakt nevím, co dělat", další telefonát od matky žádající peníze mě psychicky sejmul. Opět mě matka prosila, abych jí dal pět tisíc korun, že musí splatit půjčku kamarádovi.
Dvacet let stejný kolotoč
Odešel jsem od matky hned jak to bylo možné. Vystudoval jsem vysokou školu, ale do poslední koruny jsem si na vše musel vydělat sám. Matka už v té době nežila standardní život. Čas po práci trávila v místní hospůdce s partou kamarádů a ráda se napila. Hodně se o mě starala moje babička. Po její smrti už jsem neměl nikoho. Přes den jsem studoval vysokou školu, odpoledne pracoval v továrně a o víkendech jsem na černo dělal taxikáře.
Nějak jsem se protloukal. Matka o mě moc zájem nejevila. Občas, když byla opilá, tak mi zatelefonovala a litovala se. Jak je osamělá, jak má těžký život, že ji nikdo nechápe. Vždy jsem jí prosil, aby šla na léčení a dala se dohromady. Jednou za dva měsíce jsem jel matku navštívit. Naše setkání skončilo hádkou. Matka nechtěla slyšet rady do života, na svém životu neviděla nic špatného a vždy mě v hysterickém záchvatu vyhodila z bytu.
Stres se na mě začíná podepisovat
Po vysoké škole jsem potkal svou Květu. Vzali jsme se a narodily se nám tři děti. Květa zná celý můj životní příběh. Jsem jí vděčný za to, že mě ve slabých chvilkách podrží. Rozebíráme spolu můj komplikovaný vztah s matkou. Zná má traumata, bolesti i výčitky. Matku jsme občas zvali na návštěvu. Ale nejeví zájem o vnoučata a ani o nás. Chce udržovat kontakt výhradě přes telefon a kdykoliv mi zavolá, žádá peníze. Roky jsem jí peníze pravidelně dával.
Jenže jsem zjistil, že matka hraje automaty. Půjčila si peníze od lichvářů. Hodně peněz. Museli jsme prodat její byt, splatili dluhy a koupili jí garsonku. Bohužel jsme s manželkou museli ještě sto tisíc doplatit ze svého. Matka děkovala, slibovala, že to je její nový start. Z léčebny po týdnu utekla a skončila zase ve svém oblíbeném baru u hracího automatu. Celou výplatu dokázala během pár dní naházet do automatu a pak mi zoufale telefonovala, zda bych jí nekoupil chleba.
Přijal jsem svůj osud a se mi ulevilo
Zajeli jsme s manželkou za matkou. Dovezli jsme jí velký nákup potravin. Prosili jsme jí, aby se šla léčit a domlouvali jsme jí, že tento destruktivní život ji zabije. Matka nám přísahala, že automaty nehraje. Peníze jí prý někdo ukradl po cestě ze zaměstnání. Byl jsem už tak unavený z řečí, kterými mě matka krmí od puberty, že jsem rázně řekl: "Mami, mám tě moc rád a byl bych šťastný, kdyby ses dala do pořádku a byla jsi součástí naší rodiny. Jenže problém je, že ty nechceš. Nedokážeš si přiznat, že jsi závislá na hazardu. Do automatů jsi naházela víc jak milion. "
Můj monolog byl dlouhý. Řekl jsem jí, že už nebudu její záchranná síť. Už jí nebudu platit nákupy, ani dávat peníze. Musí padnout na dno, aby zjistila, že se musí změnit. A dokud na tom dnu nebude, pravdu o svém životě si nepřizná. Moje rozhodnutí mě bolelo, ale už dál nechci. Musím chodit na přesčasy, abych svou rodinu uživil a moje matka veškeré peníze nahází do automatu během pár dní. A když nemá, zavolá mě. Je otázkou času, kdy matce odpojí energie v bytě a kdy prohraje i svou garsonku. Možná skončí jako bezdomovec na ulici. Je to její život. Já už nemám sílu pomáhat někomu, kdo pomoci nechce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.