Vítězslav (53): Všechny ženy v manželčině rodině jsou jako ledové královny. Bojím se, jak dopadnou naše dcery

Jsem se svou ženou Miladou už třicet let. Vychovali jsme tři dcery. Chtěl jsem syna, ale do čtvrtého pokusu už jsem se bál jít. Umím prostě dělat jen holky.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (72): Vychovala jsem pět dětí. Teď jsem nemocná, ale žádné z nich nemá čas se o mě postarat

V manželčině rodině byly všechny ženy chladné

Při pohledu na nejstarší dceru jsem si uvědomil, že je třeba něco dělat s rodinnou zátěží, která se dědí z generace na generaci. Nejstarší dcera je totiž už taky matkou a chová se chladně. Stejně jako její matka a matka její matky. Zkrátka ženy v našem rodě jsou bez emocí. Neumí vyjádřit city, nemají potřebu se fyzicky dotýkat s jinou osobou. Bohužel jsou chladné i při výchově dětí. A právě kvůli tomu se problém nedaří eliminovat.

Když jsem poznal Miladu, byla to krasavice. Odtažitá, chladná kráska s tajemným pohledem. Na její povahu jsem si musel zvyknout. Když opadla zamilovanost, uvědomil jsem si, že mám vedle sebe ledovou královnu. Ale naše generace se jen tak nevzdává, a tak jsme se vzali a naučili se spolu žít. Kromě této drobné vady je naše manželství v pořádku. Můžeme se na sebe spolehnout, respektujeme se a necháváme si dostatek prostoru k tomu, aby člověk mohl být ve vztahu šťastný.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (66): Snacha mi dala návod, jak se starat o vnučku. Přeci mě nebude poučovat, vychovala jsem tři děti

Manželka po mně nikdy nevyžadovala žádné city

Když jsem třeba v mládí chtěl chytit Miladu za ruku na veřejnosti, vždy mě utnula slovy: „Vítězslave, není nám pět, abychom se vodili za ruce.“ Milada nevyžadovala pusu na dobrou noc. Když měla nějaký problém, nepotřebovala oporu. Problém vyřešila s chladnou hlavou sama. Nepamatuji se, že by kdy za mnou přišla a chtěla obejmout. Ani na něžné předehry u milování si moc nepotrpěla. Zkrátka chladná po matce.

Všiml jsem si, že když Miladě umírala matka, chtěla ji manželka obejmout. Matka ji odstrčila. Večer jsem se jí na situaci zeptal a Milada mi naprosto racionálně odpověděla: „To jsi objevil Ameriku, Vítězslave. Matka je chladná a nikdy jsem z její strany nezaznamenala nějaký náznak lásky nebo citu.“ A jak byla moje žena praktická, vůbec neměla potřebu se litovat. Když jsem jí řekl, že je velmi podobná matce, vůbec ji to nerozhodilo. Jen zhodnotila, že krev není voda a nemá cenu se zabývat něčím, co člověk nezlomí.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (31): Přítel chce založit rodinu. Neuvědomuje si ale, že žít s ním je jako mít dítě, které se nedá vychovat

Dcery si hendikep uvědomují a pracují na něm

Jenže já to zlomit chtěl. Mrzelo mě, že jsem se více nevěnoval dcerám, a že když byly malé, neviděl jsem na manželčině výchově nic špatného. Když jsem nedávno vzal dcery na večeři a téma otevřel, začaly se všechny naráz smát. „Táto, tobě to fakt pálí. To jako až teď vidíš, že máma je jak psí čumák?“ válely se smíchy po stole. „To nevíš, že nás máma nikdy neobejmula? Že pro nás udělala první poslední, ale tím to končilo?“ hodnotily své dospívání.

Ulevilo se mi, když mi dcery řekly, že si svou povahu uvědomují, ale je prý složité na to neustále myslet a chovat se nepřirozeně. Nejstarší dceři jsem řekl, že se ke svému synovi chová chladně, a ona mi to nevyvracela. Ale dodala: „Jsem ochotná připustit, že syna furt nepusinkuju na veřejnosti, ale doma se mazlíme a cit ode mě dostává. To je posun. Babička chladná, moje matka chladná a já jsem chladná už jen z půlky. Další generace budou mít tuto vlastnost zase více zředěnou, až zmizí úplně. Ale chce to čas. Z nuly na sto to prostě nejde.“ Souhlasil jsem a jsem na své dcery pyšný. Jsou to holky, co přemýšlejí a vnímají svět tou správnou optikou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (70): Vychovala mě babička. Když dostala mrtvici a umírala v klášteře, požádala mě, ať odpustím mamince