
Říká se, že stará láska nerezaví. Své o tom ví i Vladana a její první kluk Tomáš. Oba dva se, nezávisle na sobě rozhodli vrátit na místo seznámení. A jaký to byl pro ně šok, když zjistili, že jejich bývalá polovička dostala úplně stejný nápad.
Můj manžel miluje luxusní dovolené, ovšem pouze na exotických místech. Bulharsko? Ani náhodou. Musela jsem být hodně diplomatická, abych ho k němu přemluvila tak, aby nepocítil, že moc tlačím na pilu. Měla jsem k tomu jet právě tam svůj vlastní důvod.
Láska přišla, když jsem to nejméně čekala
Před dvaceti lety jsem byla poprvé u moře. Mí rodiče mi dali zájezd do Bulharska k maturitě. U nás doma nikdy moc peněz nebylo, většinou se vrážely do chalupy, kde jsem prožívala všechny svoje prázdniny. „Moře! Děkuju ti, maminko!“ skočila jsem kolem krku mámě a pak i tátovi. Byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jsem mohla dostat – moře byl můj sen! Co na tom, že jsem jela do malého městečka, kde byla pláž jako dlaň, vůbec mi to nevadilo. Stačilo mi se na tu velkou, burácivou vodu jen dívat.
Po večerech jsem courala uličkami a jak jsem si tak něco brumlala, ozval se za mnou mužský hlas: „Helemese, Češka!“ Ani jsem se neotočila a jen odsekla: „No a co?“ Chlapíka jsem neodradila, protože pokračoval: „Co tak sama? Nedáme spolu kávičku? Nebo nějaký drink?“ Teprve pak jsem se na něho koukla – a byla jsem ztracená. Láska na první pohled prý neexistuje – tak já musím říct, že tedy jo! Spadla jsem do ní po hlavě a musím říct, že jsme pak Tomášem prožili nezapomenutelný týden.
Vdávala jsem se spíše z rozumu
Jak už to tak bývá, já z Prahy, Tomáš z Ostravy, lásku jsme po návratu neudrželi. Snažili jsme se zůstat v kontaktu, ale snadné to nebylo a kolem nás se rojila spousta nových lidí. Tomáš pokračoval ve studiu a já jsem začala pracovat ve velké firmě. A tam jsem asi po půl roce potkala svého současného manžela. Nesmírně mi imponoval, byl o deset let starší, měl krásné teplé místečko ve vedení, takže i peníze. Student Tomáš se mu nemohl rovnat.
Přišly vdavky, po pár letech dítě. A pak druhé. Dovolené v zahraničí byly úplně běžné, ovšem na exotických místech. Bulharsko pro mého manžela dost atraktivní nebylo. Jenže jak ubíhaly roky, život s manželem byl čím dál nudnější (kromě toho stárnul a pupkatěl), a tak jsem víc a víc vzpomínala na svoji první lásku. Byla jsem věrná, nechtěla jsem vlastně nic měnit, ale měla jsem neodolatelnou touhu se vrátit na místo, kde jsme se s Tomášem potkali, a hlavně kde jsem prožila svoji první lásku.
Neuvěřitelné setkání mi změnilo život
Chvilku to trvalo, ale nakonec se mi podařilo manžela přemluvit. „Sehnal jsem tam luxusní hotel, tak snad to nebude tak hrozné,“ oznámil mi, „a taky si půjčíme jachtu, koneckonců, nebylo by na škodu vidět, jak to dneska v Bulharsku vypadá.“ A tak jsme odletěli. První dny nuda, další dny si manžel vyjednal jachtu. Děti byly nadšené, já méně, bylo mi jasné, že bych byla ideální případ mořské nemoci, a taky jsem chtěla být chvíli sama. „Klidně se tady povaluj, my si vyjedeme,“ prohlásil manžel, sbalil potomky a zanechal mě osudu. A vzpomínkám.
A pak jsem ho potkala. Tomáše. Je to k neuvěření, ale skoro na témže místě, kde jsme se před dvaceti lety seznámili. Nevěřícně jsme na sebe koukali neschopni slova. A pak: „Ty ses vůbec nezměnila!“ vydechl Tomáš a objali jsme se. Následující hodiny jsme si povídali a povídali a měli jsme pocit, jako kdyby mezi námi neleželo dvacet let, kdy jsme každý žili svůj život. Já vdaná se dvěma dětmi, Tomáš cestoval po světě a byl stále svobodný.
Ten den se ještě nic nestalo. Tomáš odletěl do Prahy, kde už taky žil. Já se tam vrátila pár dní po něm. A začali jsme spolu chodit. Spát. Pořád spolu chodíme. Spíme. Jsem zamilovaná jak blázen, manžel nic netuší, ale já se v tom topím. Stěží zvládám práci, děti, domácnost, neustále musím myslet na Tomáše a bolí mě břicho z toho, že nevím, jak dál. Mám se pro lásku vzdát pohodlného života a jít z vily někam do dva plus jedna a soudit se o děti a alimenty? Nebo žít ve lži s mužem, kterého už nemiluji? Bojím se, že z toho není východisko a že mi ani Tomášovo: „Miluju tě!“ s rozhodnutím nepomůže.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.