Vladimír si myslel, že je na čase vzít dvanáctiletého synka stanovat do přírody a předat mu nějaké chlapské rady. Nicméně synátor neprojevil zájem o přírodu ani o otce, kterého vídá jen sporadicky.
Asi jsem naivní, když jsem si představoval, jak si se synkem užijeme první vandr. Byl tak otrávený, že mi nezbývalo než skončit v kempu plném lidí. Výchovu jsem nezvládl, syna jsem vídal málo a je to moje chyba.
Se synem jsme se moc často nevídali
S bývalkou jsem se rozešel poměrně brzy, malému byly dva roky a doma nám to, slušně řečeno, neklapalo. Nebyli jsme asi na děti připravení a přiznávám, že jsem nebyl zrovna ukázkový tatínek. Ex si za mě brzy našla náhradu a já malého Ondru vídal sotva jednou za měsíc.
Chtěl jsem se nějak bránit, ale „rodinka“ se ode mě odstěhovala poměrně daleko a já to časově nestíhal. Dělal jsem ale, co jsem mohl, abych se synem udržel kontakt. Jak přibývaly roky, vážil jsem si každého setkání mnohem víc. Dospěl jsem a pochopil, co pro mě syn znamená.
Také jsem si našel novou partnerku a usadil se, s dalším děckem jsem pochopil priority a brával jsem k nám Ondru, jakmile to bylo možné. Letos jsem vymyslel perfektní plán – vyjet si pod stan jen s dvanáctiletým synem. Jako dva chlapy. Představoval jsem si, že mu ukážu oblíbená místa a předám nějaké ty otcovské rady.
Syn považoval náš výlet za prudu
Ondra je spíš typ, co rád paří počítačové hry. Moje bývalka ocenila, že ho vytáhnu do přírody. Ondra však radost neměl a celou cestu v autě se tvářil vyloženě zničeně. Bez připojení k internetu si nedovedl týden představit. Řekl mi, že je ta naše dovolená neskutečná pruda. Nedal jsem se a udržoval si veselou náladu.
Chodili jsme po místech, kam jsem kdysi jezdil na čundry s kamarády, takže to pro mě byla nostalgie. Ondru se mi nicméně nedařilo zapojit do hovoru a ani do stavění stanu. Stál vedle s „ručičkama dozadu“ a nebyl schopný udělat nic kloudného. Po kom je tak nešikovný introvert?
Nechtěl jsem vychovat syna, který nebude umět ani rozdělat oheň. Seděli jsme spolu první večer po skromné večeři u táboráku a jeho to k smrti nebavilo. Zalezl si s výmluvou na komáry do stanu se sluchátky na uších a já poslouchal cvrčky a praskání dřeva sám. Mrzí mě, že to se mnou Ondru nebaví a že jsem s ním trávil v dětství málo času.
V kempu se nakonec trochu rozveselil
Nemělo smysl ho tahat po horách a roklích, když mu to nic neříkalo. Na poslední noci jsme se ubytovali v klasickém kempu plném lidí s restaurací a hudbou. Ondra se hned zakoukal do nějaké holky a do tváří se mu vrátila barva. Když zjistil, že je tam i možnost připojení k wi-fi, málem mě radostí objal.
Zbytek dovolené jsme vedle sebe nějak přežili a já pochopil, že jsem všechno dávno „prokaučoval“. Se synem nemám blízký vztah, do přírody ho to netáhne, protože ho k tomu neměl kdo vést. Navíc je ve věku, kdy ani nemá smysl se o cokoliv pokoušet. Zájmy rodičů ignoruje. Až dospěje, třeba si na ty společně dny vzpomene a zpětně to nějak ocení.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.