Marta (34): Manžel zůstal se synem na rodičovské dovolené. To jsem ještě netušila, jak to skončí

S manželem jsme se snažili o dítě poměrně dlouho. Nedařilo se nám a pohled do kočárků mi lámal srdce. S každým dalším měsícem, kdy bylo nad Slunce jasné, že se nezadařilo, jsem se zavírala s pláčem do koupelny.

Navštívila jsem všechny možné specialisty. Od kartářky jsem si nechala vyčistit karmu, obracela jsem se k vyšší síle, ačkoliv jsem netušila, jestli nějaká existuje... A pak to najednou přišlo. Vytoužené dvě čárky na těhotenském testu.

Mohlo by Vás zajímat:

Sebastián (30): Kamarádům vadí, že jsem zůstal s dcerou na rodičovské. Prý jsem houby chlap

Na rodičovskou půjdu já, říkal manžel

Abych to vysvětlila, vždy jsme se měli s manželem dobře. Mám dvě vysoké školy a v práci jsem považovaná za kapacitu. Manžel je řidič rozvozu, pracuje pro známý e-shop. Nikdy mi rozdíly mezi námi nevadily, ačkoliv je samozřejmé, že jsem vydělávala víc.

Pořídili jsme si krásný dům a dvě nádherná auta. Jen ten dětský smích u nás doma scházel. Když jsem otěhotněla, začali jsme řešit, jak to bude finančně. Věděla jsem, že svou práci nemohu vykonávat s dítětem na krku, a tak je třeba najít kompromis. "A co kdybych šel na rodičák já?" nabídl se Ivan. Překvapilo mě to, žila jsem v tom, že tohle je ženská záležitost. Na druhé straně to dávalo smysl, s mou mzdou si budeme žít daleko lépe a manžel je zodpovědný chlap, který doma vše zvládne.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (36): Matčin dávný přešlap nám málem rozbil rodinu. Manžel nevěřil, že dítě, které jsem porodila, je jeho

Tchyně to nechtěla akceptovat

Okolí to nechápalo. Říkalo, že Ivana shazuji, když z něj dělám ženskou v domácnosti. "Chlap nemá doma gruntovat a přebalovat špinavý zadek!" opakovala pořád tchyně. Argument, že takto se budeme mít daleko lépe, neakceptovala. "Peníze nejsou všechno, dítě potřebuje hlavně mámu. Ne abys někde lítala po kanceláři," dodávala.

Měla jsem jí plné zuby. "Ona nás přece živit nebude!" vyčítala jsem Ivanovi. Jenže on nebyl jeden z těch, co se horlivě postaví za manželku, když si ji tchyně vezme na paškál. Raději stál v ústraní a nevyjadřoval se. Tím mě neuvěřitelně vytáčel, ale za ty roky už jsem věděla, že jeho postoj nezměním.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (35): Naše manželství mělo na kahánku. Zachránila nám ho až chůva

Začali jsme se postupně odcizovat

Jak jsme se domluvili, tak bylo. Narodil se nám krásný syn Mikuláš a Ivan zůstal na rodičovské. Vrátila jsem se do práce a vše jsme řešili, jak se dalo. "Proč jsi neuklidil alespoň to nádobí, když jsi celý den doma?" vyčítala jsem mu často. Při rozhovorech s kamarádkami mi došlo, že zním přesně jako jejich manželé. Styděla jsem se za to, ale nemohla jsem si pomoct. Já přeci živím rodinu! To nemůže alespoň obstarat domácnost?

Viděla jsem na něm, jak je znuděný a večer si ani nemáme co říct. Já měla plnou hlavu toho, co se dělo v práci, chtěla jsem mu vyprávět o novém projektu, který se mi tak daří. On mi říkal, kolikrát přebaloval, co se doma stalo, jak nemohl Mikyho uspat a co objednal k večeři. Ani jeden z nás toho druhého neposlouchal, jak by měl.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (44): Chtěla jsem třetí dítě, abych zachránila naše manželství. Celé to ale dopadlo úplně jinak

Zjistila jsem krutou pravdu

Když začal Ivan s Mikulášem chodit na hřiště, najednou pookřál. Večer se usmíval, měl plno energie. "Najednou mám pocit, že jsem mezi lidmi, víš? Je to skvělý." říkal. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Manžel je spokojený, dítě také, co víc si přát? Já však spokojená nebyla a začínalo mě mrzet, u kolika poprvé svého syna nejsem.

Neviděla jsem jeho první krok, neslyšela první slovo. Jen jsem pracovala, živila rodinu a Ivan si užíval kafíček a dortíčků na hřišti. "Sakra, neměl by taky něco dělat? Já ho živit nebudu!" vztekala jsem se při rozhovoru s kamarádkou. "Kdybys byla doma ty, živí přece on tebe," namítala. "Možná jsem měla být," vyhrkla jsem a došlo mi to. První roky života svého syna jsem strávila v práci.

S manželem jsme se odcizili, naše světy jsou úplně jiné. Už jsme si ani večer nepovídali, jen mě informoval, co Miky. Všimla jsem si, že mu stále pípá telefon. Jeden večer mi to nedalo. Když šel do sprchy, vzala jsem ho do ruky. "Těším se na tebe zase zítra! Pusu, Klára." stálo tam. Sevřel se mi žaludek, schoulila jsem se v rohu a dala se do pláče. Došlo mi, proč je Ivan tak šťastný. Co když chce se synem odejít? Nemám odvahu se ho na to zeptat. Najednou se bojím, že ho ztratím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (39): Manžel zarytě tvrdil, že nevěra je normální. Tak jsem mu uštědřila menší lekci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.