Vladimír Menšík by oslavil 95 let: Žádnou větu nikdy neřekl stejně, skoncovat s alkoholem ale neuměl

Vladimír Menšík (9. října 1929 až 29. května 1988) se proslavil také jako moderátor a lidový vypravěč. Občas se ukázal i na prknech, co znamenají svět, ale jen sporadicky. Jeho alfou a omegou byly film a televize, kde ztvárnil více než 150 rolí. Za svůj výkon získal cenu národní umělec.

Mohlo by Vás zajímat:

(Ne)veselý život Vladimíra Menšíka: Zemřel se svou exmanželkou v jedné nemocnici. Oběma jim bylo jen 58 let

Menšík byl talent z lidu i přírodní úkaz

Všichni, kdo měli možnost se s Vladimírem Menšíkem sejít, tvrdili, že byl skvělý vypravěč, "talent z lidu". Třeba režisér Zdeněk Podskalský si všiml, že byl velmi vynalézavý ve výběru slov. Žádnou větu tak nikdy neřekl stejně. A za druhé to byla vskutku obdivuhodná výdrž. Dokázal mluvit dlouhé hodiny. A čím déle to trvalo, tím to bylo legračnější.

Ostatně i jeho filmové či seriálové postavy byly velmi výřečné. Miloš Kopecký, jenž ho označil za "přírodní úkaz", řekl, že režiséři mají s Menšíkem jistotu, že dostanou špičkový výkon, ale také obavu, zda zvládnou jeho temperament. Byla to taková výbušnina. Časovaná bomba. Se zhoršujícím se zdravotním stavem ale začalo Menšíkovi ubývat sil. Snad i proto začal hledat útěchu v alkoholu, aby zmírnil bolesti a udržel si svůj bohémský styl života.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejlepší Silvestry Vladimíra Menšíka: Slavný herec prý řekl, že když ho chtějí, ať koukají pořádně zaplatit

Chtěl říct dost

Flámy i absence na několik dní. I to byl Vladimír Menšík. V autobiografické próze Alkohol, z níž zbyly jen útržky, psal, že si v jednu chvíli přál nepít. Říct dost! Jenomže tomuto rozhodnutí jaksi nepřály okolnosti. Jednou to byly Dušičky, kdy bylo třeba uctít mrtvé. Jindy různé oslavy a narozeniny kolegů. Pak Vánoce, Velikonoce. Pořád něco.

Když se vracel z barů a hospod domů, bylo třeba udobřit si především vlastní ženu, což nebyla jednoduchá věc. Skončilo to rozvodem. A když nastoupil na protialkoholní léčbu u docenta Skály, prožíval hlavně psychické vypětí, jež mnohdy přehlušilo fyzickou potřebu napít se.

Mohlo by Vás zajímat:

Deprese Vladimíra Menšíka: Styděl se za zuby a svůj vzhled, kvůli tomu nedbal na zdraví

Syn Petr se bohužel potatil

Syn Petr přišel na svět v roce 1955. Nejprve toužil kráčet v otcových šlépějích, a tak se snažil dostat na JAMU. Dvakrát a neúspěšně. Vzal tak alespoň práci kulisáka v divadle Reduta. S příchodem rodiny musel vzít lépe placenou práci v importu. Po revoluci se chtěl postavit na vlastní nohy a zároveň vzdát hold svému otci. Otevřel Kavárnu Vladimíra Menšíka.

Po třinácti letech ale nastal konec. Tvrdil, že neuspěl v konkurenčním prostředí. Objevila se ale také informace, že měl naletět obchodním partnerům a problémy, které z toho plynuly, řešil alkoholem. Do třetice pak, že vše prohýřil. Ať už to bylo jakkoli, skončilo to dluhy a exekucí, kvůli čemuž přišel i o střechu nad hlavou. Po nějakém čase stráveném na ulici šel do léčebny. Naštěstí se měl pak nastěhovat ke staršímu synovi a pomáhat mu na statku. Od té doby se na veřejnosti neukázal.

Mohlo by Vás zajímat:

Dobří holubi se vracejí: Labuda pomáhal Menšíkovi s injekcemi, hledal poslední volná místa na těle