
Vlaďka si myslela, že žije se svým mužem a dětmi spokojený život a jen tak ji nic nepřekvapí. Pak ji ale čekal šok, který nemůže rozdýchat. Její muž před ní léta tajil neuvěřitelné tajemství. Vůbec neví, jak s ním po takové lži, bude žít dál...
S Petrem jsme manželé deset let a vychováváme pětiletá dvojčata. Ještě donedávna jsme si žili hezký, rodinný život a nic moc nás netrápilo. Vůbec by mě nenapadlo, že mi manžel dlouhé roky něco dost zásadního tajil...
Nečekaná návštěva vše změnila
Byl to obyčejný den. Manžel byl v práci, děti ve školce a já měla home office. Zrovna jsem si chtěla udělat kafe, když někdo zazvonil u dveří. Napadlo mě, že to může být jedině sousedka, která si zas něco zapomněla koupit. Nikdo jiný většinou nezvoní. V kukátku jsem ale uviděla dlouhovlasou dívku. Vůbec jsem nechápala, co ji k nám přivádí. A nečekala jsem, že mi pár vteřin nato převrátí život vzhůru nohama.
Otevřela jsem a přede mnou stála sympatická dívka. Byla hodně namalovaná, a tak s jsem jen těžko odhadovala její věk. Mohlo jí být tak šestnáct, sedmnáct. Měla velké oči a trochu nervózní úsměv.
„Dobrý den… já hledám svého otce,“ řekla tiše.
Překvapeně jsem se na ni podívala. „To bude určitě nějaký omyl. Tady žádný váš otec nežije,“ řekla jsem suverénně a chtěla jsem zavřít dveře.
Jenže ona se nedala. „Jmenuje se Petr Novotný. Vím, že bydlí tady.“ Zírala jsem na ní jak nějaký blázen. O co té holce jako jde? To je nějaká nová zábava mladých, že si takto vystřelují z cizích lidí? Napadlo mě hned. V prvních chvílích mi vůbec nedocházelo, že by to mohla být pravda.
Za dva dny se objevila znovu
Řekla jsem jí, že musí být na špatné adrese. I přesto, že se tak opravdu jmenuje můj manžel. Slušně se omluvila a odešla. Zbytek dne už jsem se nemohla na nic soustředit. Pořád jsem si říkala, že je to jen nějaký omyl. Vždyť Novotných je nejen v našem městě spoustu. Nebo jde jen o nějakou sázku. A teď se slečna někde s partičkou kamarádů dobře baví, jak mě nachytala. A tak jsem se snažila na to setkání zapomenout.
Jenže za dva dny ta holka zazvonila znovu. Tentokrát už byl doma i Petr. Otevřela jsem a tentokrát už zvýšeným hlasem jsem jí řekla, že se mi nelíbí, že nás obtěžuje. Že mi žádnou ztracenou dceru nehledáme...
Přiznal pravdu
Jenže dcera svého ztraceného otce opravdu hledala. Petr přišel do předsíně, když mě slyšel. A jakmile ji spatřil, okamžitě zbledl.
„Tati?“ řekla dívka tiše.
Já zůstala stát jako opařená. „Tati?“ zopakoval jsem po ni a otočila se na Petra? Očekávala jsem, že se začne bránit. Že řekne také, že to je velké nedorozumění. Ale ne. Jen tam stál a bylo na něm vidět, že ví, o koho jde. Odvlekla jsem manžela z předsíně, zatímco ona stála stála na chodbě.
„Můžeš mi to vysvětlit?“ vypravila jsem ze sebe a hlas se mi úplně klepal. Zhluboka se nadechl. „Já… ano. Je to moje dcera. Narodila se před lety, po krátké známosti... Její matka nechtěla, abych byl součástí jejího života.“ Udělalo se mi nevolno a musela jsem si sednout. Manžel to šel mezitím se slečnou dořešit. Pořád jsem doufala, že se z toho šíleného snu probudím...
Mám strach, co to s námi udělá
Nemůžu to rozdýchat. Myslela jsem, že svého muže velmi dobře znám. Že nemámě před sebou žádná velká tajemství. Ale on mi celé ty roky lhal. Jak jen nám to mohl udělat. Zradit mě a své dva syny. Ani jednou se nezmínil, že někde má další dítě. Vždyť mu přeci muselo být jasné, že se to jednoho provalí, že to neututlá věčně.
„Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ zeptala jsem se, ale už jsem vlastně znala odpověď.
Pokrčil rameny. „Bál jsem se, jak bys to vzala. Její matka mi tvrdila, že o mě stejně nestojí. Nemělo to smysl řešit.“
Jenže teď už o něj evidentně stojí. A já mám doma muže, kterého jsem si vzala, aniž bych znala jeho minulost. Kdyby mi o všem řekl na začátku, věřím, že bych to přijala milionkrát lépe. Určitě by to nebolelo jako teď. Už několik dní kvůli tomu nespím. Nevím, jak se k tomu postavit. Nechci rozvrátit rodinu. Ale jak můžu zůstat s někým, kdo přede mnou tajil tak důležitou věc? Přemýšlím, co s naší rodinou udělá „nový člen rodiny.“ Co bude teď tahle slečna po svém tatínkovi chtít? Je jasné, že už nic nebude jako dřív....
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.