
Lze nevěru nějak ohraničit věkem? Paní Tereze bude sedmdesát a se svým manželem strávila půl století. To poslední, co by od něj čekala, je právě nevěra. Přesto zjistila, že má něco s jejich společnou kamarádkou.
Vždycky jsem věřila, že naše manželství je ukázkou dokonalé harmonie. Myslela jsem si, že za těch padesát let jsme společně vybudovali něco výjimečného. Stanislav nebyl jen můj manžel, byl i můj nejlepší přítel.
Manžel se začal chovat podezřele
Jenže v poslední době se něco změnilo. Stanislav najednou začal více dbát na svůj vzhled, často se zamýšlel a věnoval zvláštní pozornost detailům, které ho dříve vůbec nezajímaly. Něco ve mně začalo hlodat. Znám ho opravdu tak dobře, jak jsem si vždy myslela?
„Stando, všimla jsem si, že se v poslední době chováš jinak,“ začala jsem opatrně a sledovala jeho reakci.
„Opravdu?“ odpověděl lhostejně, aniž by zvedl oči od novin. „Možná je to jen tou novou dietou, víš, jak to chodí...“
„Dieta, říkáš?“ snažila jsem se udržet konverzaci. „To je zvláštní, nikdy ses tím moc nezabýval.“
Stanislav pokrčil rameny, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě. „Člověk občas potřebuje změnu,“ odpověděl stručně a pokračoval ve čtení.
Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale zatím jsem neměla odvahu jednat.
Všechno vyšlo najevo
Když Stanislav večer usnul, rozhodla jsem se podívat do jeho telefonu. Ruce se mi třásly, ale musela jsem to udělat. Něco mi našeptávalo, že jinak pravdu nezjistím.
Projížděla jsem zprávy, až jsem narazila na konverzaci s Anetou, naší společnou kamarádkou. Čím hlouběji jsem se do nich nořila, tím víc mi tuhla krev v žilách. „Děkuji za včerejšek, bylo to nádherné,“ napsala Aneta. „Nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme.“
Stanislav jí odpověděl: „Moc se na tebe těším...“
Srdce mi divoce bušilo a v hlavě mi zavládl zmatek. „Jak jsi mohl, Stando? A proč zrovna Aneta?“ ptala jsem se sama sebe, naplněná bolestí a vztekem.
Jiná žena by možná svého manžela hned vzbudila, ale já nebyla připravena na konfrontaci. Alespoň ne hned. Přemýšlela jsem, jak to ovlivní naši rodinu. Co se stane, až pravda vyjde najevo?
Manžel mě podvádí
Druhý den jsem sebrala odvahu a sedla si na gauč vedle manžela, který se koukal na televizi. „Musíme si promluvit,“ řekla jsem a snažila se ovládnout třesoucí se hlas.
Podíval se na mě nejistě a ztlumil televizi. „O čem?“ zeptal se s povzdechem.
„O tobě a Anetě,“ odpověděla jsem a nespustila z něj oči. „Četla jsem vaše zprávy.“
Jeho obličej okamžitě ztuhl. Chvíli mlčel a pak si tiše povzdechl. „Vždycky pro mě hodně znamenala, ale teď... je to něco víc,“ přiznal, vůbec se to nepokusil zapírat.
Zatočila se mi hlava. Všechno, co jsme za pět desetiletí vybudovali, se najednou zdálo jako lež. Oči se mi zalily slzami, ale odmítla jsem brečet. Nechtěla jsem mu ukázat, jak moc mě to ranilo.
„Jak jsi mi to mohl udělat?“ zašeptala jsem.
Stanislav sklonil hlavu a já netušila, jak reagovat. Musela jsem se smířit s realitou, jeho zrada byla skutečná...
Zhroutil se mi svět
Po našem rozhovoru jsem se cítila ztracená a zrazená. V hlavě mi neustále vířily vzpomínky na Anetu. Jak jsem si mohla nevšimnout, co se děje přímo před mýma očima? Proč zrovna ona, moje nejbližší přítelkyně, které jsem důvěřovala jako sestře?
Vyšla jsem z domu, abych si pročistila hlavu. Bloudila jsem známými ulicemi a snažila se uspořádat si myšlenky. Vzpomínala jsem na všechny chvíle strávené s Anetou, na naše rozhovory, společné výlety, smích... Byla ke mně někdy vůbec upřímná?
„Kde se to pokazilo?“ opakovala jsem si dokola. Stála jsem na rozcestí a nevěděla, kterou cestou se vydat. Budoucnost najednou působila nejistě. Co bude s naší rodinou? Mohla bych se z toho vůbec někdy vzpamatovat? Potřebovala jsem čas, abych našla odpovědi.
Po dlouhé procházce jsem se vrátila domů, odhodlaná rozhodnout o našem manželství. Stanislav seděl v obýváku, jako by čekal na moje slova.
„Musíme se rozhodnout...“ řekla jsem klidně. „Co bude dál?“
Stanislav se na mě podíval očima plnýma viny a lítosti. „Vím, že to, co jsem udělal, je neodpustitelné. Ale chci to napravit...“ zašeptal.
Byla jsem rozpolcená
Na jednu stranu jsem cítila obrovskou bolest a vztek. Na druhou stranu jsem věděla, že po padesáti letech není rozvod jednoduché rozhodnutí.
„Jak ti mám po tomhle znovu věřit?“ zeptala jsem se.
„Vždycky jsem k Anetě něco cítil, ale nikdy jsem neměl odvahu si to přiznat,“ připustil. „Udělal jsem strašnou chybu, ale chci se pokusit dát naše manželství zase dohromady. Pokud mi to dovolíš...“
Jeho slova zněla upřímně, ale moje rány byly stále příliš čerstvé. Nevím, jestli jsem připravená na rozvod, nebo jestli můžeme tuto krizi překonat. Nikdy bych neřekla, že v našem věku budeme řešit zrovna nevěru...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.