Vlasta (34): Chtěla jsem pro sebe a dceru lepší život, ale jako samoživitelka jsem selhala

Když jsem se rozhodla odejít od svého násilného a opileckého manžela, věděla jsem, že to nebude lehké. Ale naivně jsem si myslela, že když budu makat, všechno nějak zvládnu. Říkala jsem si, že vydržím, že to dělám pro naši malou. Každý den vstávám před šestou, abych ji stihla odvézt do školky a dorazila včas do práce. Ráno v kanceláři, odpoledne rychle převléknout a hurá za kasu v supermarketu. V devět večer mám pocit, že už se nezvládnu ani pohnout.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (42): Chtěl jsem zcestovalou a ambiciózní ženu. Naletěl jsem ale podvodnici, která mě chtěla obrat o peníze

Chtěla jsem pro svojí dceru víc

Jediné, na čem mi opravdu záleželo, bylo, aby Nelinka byla šťastná. Dělala jsem pro to všechno. Ale někdy mám pocit, že na mě to "všechno" bylo prostě moc. Začalo to docela nenápadně. Přišla domů ze školky a byla unavená. Říkala jsem si, že to bude tím, že už je větší a vymýšlejí na ně ve školce víc aktivit.

Byly dny, kdy usnula hned, jak si lehla do postele, a já se tomu potichu smála. Sama jsem padala vyčerpáním, takže jsem si myslela, že je to normální. Jenže pak jsem si začala všímat, že je pořád bledší. Ztratila ten svůj zdravý ruměnec. A to jsem si říkala, že jíme zdravě. Kupovala jsem to, co bylo rychlé a snadné, ale pořád jsem věřila, že jí dávám to, co potřebuje.

Pak jsem ji jednoho dne našla v kuchyni na zemi. Pamatuju si, jak jsem vešla a ona tam jen seděla, opřená o skříňku, s tím svým plyšovým medvědem v ruce. „Zatočila se mi hlava a málem jsem upadla, tak jsem si sedla.“ Já to přičetla tomu, že málo pila. Všude teď píšou, že děti nepijí dost. Koupila jsem jí novou láhev s Tlapkovou patrolu a pořád jsem ji nabádala, ať pije víc. Ale pořád to nepomáhalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (41): Dcera se hodně změnila a já si myslela, že je to jen puberta. Málem se ale stalo velké neštěstí

Výsledky na pohotovosti mě šokovaly

Pak mi jednou zavolali ze školky, abych pro ni přijela, že jim tam omdlívá. Jely jsme hned do nemocnice. Z pohotovosti nás poslali na další vyšetření. Nelinka se na mě dívala a já měla pocit, že jsem totálně selhala. Ten výraz byl horší než všechno ostatní. A když nám doktor řekl, že má těžkou chudokrevnost, že její krevní obraz je špatný, měla jsem pocit, že jsem se jí za ty roky úplně ztratila.

Ukázalo se, že nedostává dost železa a vitamínů. Ty polotovary, to, co jsem si myslela, že je pro nás rychlé a praktické, to jí vlastně pomalu ničilo. Doktor mi vysvětlil, co všechno musíme změnit, a já měla pocit, že se zhroutím. Kde na to vezmu čas? Kde na to vezmu peníze? Ale musela jsem něco udělat.

Dneska už je Nelince líp. Začaly jsme vařit spolu. Není to jednoduché a zvládat to každý den ještě s dvěma pracemi je někdy nad moje síly, ale musím si to připomínat pokaždé, když ji vidím běhat venku s ostatními dětmi. To je pro mě největší odměna. Jen kdyby mi to někdo řekl dřív.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Cyril (41): Lékař zaměnil výsledky vyšetření. Místo operace mi předepsali vitamíny a já málem umřel