Vlasta (55): Po matčině smrti jsem si domů začala nosit věci z popelnic a blešáků. Až příliš pozdě mi došlo, že mám vážný problém

Můj příběh začal skoro před deseti lety velmi nenápadně, jednou tragickou událostí. Po napadení v bytě mi zemřela matka a já propadla depresím. Nechtěla jsem vycházet z domu, bála jsem se. Měla jsem i strach otevírat neznámým lidem, a kvůli pošťákovi jsem se schovávala a dělala, že nejsem doma. Nehoda mé matky mě vykolejila natolik, že jsem přestala fungovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (34): Byla jsem s babičkou rozhádaná. Když zemřela, přišla se usmířit a pohrát si s pravnukem

Manžel a dcera se snažili mě nějakou dobu vrátit zpět do života. "Mami, pojď se projít. Udělá ti to dobře,“ naléhala dcera. Po týdnech přemlouvání jsem neodolala a začala s ní chodit ven, ale strach mě neopouštěl. Aspoň do dne, kdy jsem v parku našla starý vysavač. Nechápala jsem, jak někdo může takový poklad vyhodit. Vzala jsem ho domů, umyla, zjistila, že je funkční, a najednou se mi začalo chtít ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (39): Žiji v neustálém strachu o život. Běžný den se pro mě stává bojem a utrpením a málokdo mě chápe

Prázdnotu jsem zaplňovala věcmi

Chodila jsem na procházky a každý den si něco nosila domů. Byly to mé suvenýry z cest. Brala jsem je jako malé úspěchy. Za každou procházku odměna. Tady jsem našla pár kožených bot, které mi sice neseděly, ale byl by hřích je tam nechat. Další den jsem u popelnice našla celou sadu otlučených hrnků, které mi připomínaly ty, které mívala moje máma.

Nejprve to dcera s manželem chápali. Dívali se na mě ustrašeně, ale pokoušeli se chápat. Když se ale pomalu začala plnit spíž věcmi, které neměly využití a já je odmítala vyhodit, manžel se vzepřel. "Nemůžeš domů pořád tahat vyhozené věci od popelnice. Je to nehygienické,“ káral mě.

Abych manželovi vyšla vstříc, přestala jsem sbírat věci na ulici a začala jsem navštěvovat bleší trhy a bazary a kupovala si svoje starožitné odměny. Zkoušela jsem přestat a nic domů nenosit, ale když jsem šla kolem nějakého obchodu, nemohla jsem si pomoct. Mými suvenýry se pomalu plnila jedna místnost v bytě za druhou. Manžel se pokusil věci vyhodit bez mého souhlasu, ale pohádali jsme se tak, že druhý den sbalil dceru a odjel ke své matce. Od té doby už se nevrátil.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (24): Přivezla jsem si od kamarádky starodávnou truhlu. Hned další noc se mi začaly dít podivné věci

Už jsem se v bytě nemohla hnout

Život bez rodiny mě uvrhl do ještě větší prázdnoty a získala jsem prostor, který jsem musela zaplnit. Pokračovala jsem ve schraňování až do bodu, kdy jsem jednoho dne nemohla otevřít ani dveře na záchod. Musela jsem se vymočit do dřezu v kuchyni, který byl obložený věcmi a zbytky jídla, které jsem nedokázala vyhodit. To byl moment, kdy mi došlo, že tohle je asi problém.

Před nedávnem jsem vyhledala pomoc terapeuta. Snažím se dát svůj život dohromady, zbavit se všech svých věcí, ze kterých je dnes, po pěti letech, už jen skládka, a doufám, že se mi povede spravit své vztahy. Manžela už zpět asi nezískám, ale aspoň dceru bych mohla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (19): Babička zemřela, když jsem byla malá holka. Přesto mě její vzkaz zachránil před vztahem s nevěrníkem