Facebook
Instagram
Pozvání do talkshow Na kafeečko tentokrát přijala pohádková dvojice Michaela Kuklová a Miroslav Šimůnek. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou zavzpomínali na natáčení slavné pohádky Zdeňka Trošky, Z pekla štěstí, která letos slaví 25. výročí. Jaké byly jejich tehdejší honoráře, kdo na place žárlí, a dočkáme se po letech třetího dílu?
Herečka Michaela Kuklová (56) a herec Miroslav Šimůnek (46) natočili první díl pohádky Z pekla štěstí v roce 1999, tedy před 25 lety. Režisér Zdeněk Troška tentokrát vsadil na osvědčenou tvář princezny Jasněnky, ke které vypsal konkurz na urostlého chasníka. Do té doby neznámý Šimůnek se prý dostavil jako poslední, a vytouženou roli tak získal.
Paradoxně měl v té době větší honorář než Kuklová. "Já byla manželka producenta, takže jsem hrála zadarmo. On aspoň něco dostal!" naráží herečka v talkshow Na kafeečko na tehdejšího producenta a svého bývalého manžela Jiřího Pomeje (†54). Za co tenkrát Šimůnek svůj první výdělek utratil?
Vzpomínky na pohádku Z pekla štěstí po 25 letech
Míšo, Mirku, zpátky do roku 1999. Míšo, ty jsi měla svoji roli jasnou, že?
Michaela: Ano.
A Mirek přišel na konkurz.
Miroslav: Ano, a tam byla moje role nejistá. Ale pozor, údajně jsem šel jako poslední, podle Zdeňka Trošky a Jirky Pomeje. Po třičtvrtě roce castingu, který dělali po různých školách. Nevím, jaká je pravda, takhle jsem to slyšel. Shodou okolností u toho byla Míša. A nevím, jak se to stalo, ale druhý den telefonát: „Tak pojď!“. Takhle to bylo.
Měli jste tam nějaký dialog?
Miroslav: Měli jsme spolu tři scény. A málem došlo i k polibku. Nakonec to bylo až v tom filmu, naostro.
Vzpomeneš si, co jste tam hráli?
Miroslav: Vůbec! Ale bylo to zajímavé.
Michaela: Já už si ani nevzpomenu, že jsem byla na konkurzu.
Ale vzpomenete si, jak se jmenovaly vaše postavy?
Miroslav: Ty nás teď zkoušíš? Vzpomeneme.
Jednou jsme jeli na představení, Míša na něco koukala a říkala: „Vůbec nevím, že jsem v tom hrála.“
Michaela: Ty notorické role si pamatuju.
Mirek byl neznámý kluk, ze školy.
Miroslav: Ten ze školy, který dostal roli, a bylo to z pekla štěstí. První rok na škole, čerstvých 19 let. Jirka Pomeje říkal: „Ty máš, Míro, pohled jalové krávy v březí. A to je přesně ono, co diváci chtějí. Proto jsme si tě vybrali.“
Miroslav Šimůnek se bál líbat Michaelu Kuklovou
A teď tam stála princezna Jasněnka. Byl jsi rozklepaný?
Miroslav: No jasně, že jo. Vždyť já poprvé v životě viděl herečku. Myslím slavnou herečku.
Byl jsi nervózní?
Michaela: To mě taky zajímá!
Miroslav: Byl jsem nervózní, to je jasné, byl tam Jirka Pomeje, Zdeněk Troška, byli tam všichni. No a tak jsem si říkal, že není možné, aby to vyšlo. Druhý den opravdu přišel telefonát a já jsem si říkal: „Pane jo.“ Nevěděl jsem, do čeho jdu. Následující den jsem přišel do producentské kanceláře, a tam už byly nákresy, jak bude vypadat povoz, kostýmy. „Ty vogo, to ale není kašírovaná televizní pohádka. To bude velký.“ Já to považuji za největší film po revoluci, rozpočtově to tak samozřejmě bylo.
Podle ČSFD tam hrálo 600 komparzistů. Která produkce si to dnes dovolí?
Michaela: Asi ano. Když si vzpomenu na to pole, kde nás honili v tom vedru.
Miroslav: Růžový pan Jandák, herec, byl zpocený.
Michaela: Čtyřicítky vedra, dav má běžet přes pole a hnát Brambase. To se opakovalo tolikrát! V tom vedru, v kostýmech, byli tam staří lidé a všichni jsme běhali přes to pole. Tam, zpátky… to jsem se o ně bála.
Jste od sebe o deset let.
Miroslav: O deset let a čtyři dny.
Co si tak Míša říkala, v tom věku, ve kterém byla?
Miroslav: Byl jsem koloušek.
Michaela: Ne, vůbec ne, naopak jsem měla pocit, že ho musím chránit, aby se mu nic nestalo. Pamatuji si, když jsem začínala já – v těch čtrnácti letech – tak občas měli herci řeči, které mě uváděly hodně do rozpaků. Byly různé ataky. A já jsem měla pocit, že ho musím chránit před tímhle světem.
Miroslav: Což se také stalo. Když jsme se měli navzájem líbat, stál tam Jirka Pomeje, tehdejší manžel Míši, a byl obrovský. Měl přes dva metry a díval se na mě tím svým pohledem: „Tak co bude?“ Klepal jsem se, když jsem měl Míšu políbit – já jsem nechtěl! Bál jsem se. Hrozný stres a hrůza, co mi ten Pomeje udělá, a jestli mi dá facku. Ale prostě jsem musel. Pokaždé, když jsem potom Jirku viděl, jsem byl pocitově menší a menší… no prostě žárlil.
Michaela: Měl jen 181 centimetrů, neměl přes dva metry, ale byl to kus chlapa.
Žárlil na Mirka?
Michaela: Ne, myslím, že v tomhle byl fakt profík.
Údajně měl hrát tu roli, co hrál Dan Hůlka.
Michaela: To se ke mně ani nedoneslo. To bych kecala, nevím, jak se rozdávaly karty.
Náročné natáčení: Běhání, hospody a vlastní slzy
Od začátku filmu jsem si všimla, jak se Mirek nadřel. On tam neustále běhá. To se muselo točit alespoň tři dny, kdy jsi neměl text a jen jsi běhal.
Miroslav: Je to možný.
I potůčkama.
Miroslav: To je pravda, víš, jak mě bolely nohy? To byl sprint! Tenkrát jsem dělal atletiku a také jsem závodně běhal, měl jsem ten klasický atletický běh. Na kameru se samozřejmě běhá trochu jinak, běhá se pomalu, aby kamera stihla zabírat: „Mirku, pomaleji!“ A jeli jsme to několikrát, než se to natočilo. Ale bylo to fajn. Běhání bez textu je úžasné.
Míša si zase užila, když jste tři dny točili tvoji popravu. Tahle krátká scéna se točila tři dny.
Michaela: No jo, ale s těmi davy lidí. Záběry na ně, na mě.
A ty jsi plakala.
Michaela: Ano, já jsem se pyšnila tím, že vždycky pláču své vlastní slzy. Ovšem ze začátku jsem vždycky musela nechat vymřít celou svoji rodinu, aby mi tekly – než jsem se to naučila, jak to principiálně dělat, jak být v roli. Pár let to trvalo, než jsem na ten princip přišla.
Miroslav: Někdo má techniku, že se dlouze zadívá do světla, vyschnou mu oči, začne slzet. Já to mám jednoduché – mám mentol, fouknou mi to do očí a už slzím. Ale tohle, co dělá Míša, je lepší!
Michaela: Já jsem chtěla být poctivá. Když mě mlátila Helenka Růžičková v Jasněnce, no tak to jsem nepotřebovala vůbec nic, to jsem sama měla smrt v očích. To šlo samo.
Co pro vás bylo nejtěžší na natáčení Z pekla štěstí?
Miroslav: Zvládnout ty večery, v hospodě... Ne, byli jsme hodní.
Michaela: To já byla hodná, žádné večery v hospodě neznám. To až teď, Mili, na zájezdech. Víme, viď?
Miroslav: Točili jsme v sedm hodin večer, přišel jsem do hospody, najedli jsme se a šli jsme spát. Ale místní štamgasti tam byli. Ráno jsi v osm přišla – a oni tam byli furt! Oni vlastně celou tu pohádku v hospodě propili. Někteří tam zůstávali, někteří ne. Ale když máš ráno zase vstávat v šest nebo v sedm, tak nemůžeš ponocovat. Co bylo nejtěžší? Myslím, že vůbec nic. Byla to na pohodu natáčená pohádka. Také hlavně díky Zdendovi.
Říká se o něm, že když režíruje, tak hercům předehrává.
Michaela: Ano. Ale musíš si to potom udělat po svém. Mě teda hrozně štvalo, že on vidí chlapy jako hrdiny a ženské jako ty, které jsou úplně neschopné – aby je princ mohl zachránit. Máš dva metry, normálně bych to tehdy vyskočila jako laňka, nebo běžíš a musíš na deseti metrech dvakrát upadnout. Tohle mi hrozně vadilo na těch pohádkách, a proto jsem milovala Tři oříšky pro Popelku – protože ona jezdila na koni, krásně střílela a dělala si srandu z princů.
Popelka je emancipovaná.
Michaela: Ono se to neví, ale když jsem četla druhý díl, tak jsem se šprajcla, že tohle točit nebudu. V původní verzi bylo, že se rozpláču: „Najděte mi mého synka!“ a jsem pasivní. A mě to tak naštvalo, že jsem nechala přepsat scénář, aby ho šla hledat ona.
Miroslav: Já to měl trošku jinak. Když jsem viděl, kolik mi chtějí dát peněz, řekl jsem: „V tomhle nehraju!“ Ne, dělám si legraci.
Dočkáme se třetího dílu pohádky Z pekla štěstí?
Po kolika letech jste točili dvojku?
Miroslav: Po roce.
Michaela: Ale odstup byl dva roky.
Miroslav: A mezi dvojkou a trojkou bude proluka 30 let.
Bohužel je tam hodně kolegů, kteří už s námi nejsou.
Miroslav: Musím říct, že pan Vrabec, to byl herec.
Michaela: Stellinka Zázvorková byla super.
Miroslav: Kdo byl výborný, byl Lukáš Vaculík. On pořád dělal nějaké legrace, srandy, pořád nás rozesmíval. Byly scény, kdy jsem se smíchem nemohl udržet, přitom pan Vrabec už měl dávno svůj monolog – dokonce na mě – a já jsem se mu smál do očí. Nechtěl jsem, Lukáš mě pořád z pravé strany šťouchal. Ale bylo to nádherné.
S kým jsi se nejvíce spřátelil?
Miroslav: S Míšou, s Lukášem… celá rodina.
A jaké byly následky pohádky? Přijde mi, že Míšu stále více doprovází ta princezna Jasněnka.
Michaela: Nevím, myslím, že je to na podobnou úroveň. Byla točená, když mi bylo sedmnáct, a tohle bylo deset let poté.
Ale Mirek vstoupil do světa a najednou ho znala celá republika.
Miroslav: Já jsem to nebral nijak… když se někdo proslaví během jednoho roku jednou rolí, tak se mu třeba zvedne sebevědomí. Chová se trošku jinak. Já jsem šel naopak introvertně do sebe, úplně obráceně než ostatní.
Michaela: Víme, že je to zlatíčko, které je velmi pokorné. Ale nebyly sociální sítě – dodnes slýchám: „Ty jsi nevěděla, co jsi v té době znamenala.“ Ale já to fakt nevím, protože v Praze se dnes v klidu procházíš po ulicích. Na oblastech se s tebou lidé zastavují na kus řeči. V Praze jsme vcelku anonymní.
Miroslav: Já jdu třeba do hospody a slyším: „Hele, kdo to je! To je ten přestárlej princ!“ To jsou ty následky.
Michaela: Já už špatně slyším.
Kdybyste měli psát trojku Z pekla štěstí?
Miroslav: To my určitě nemůžeme, to musí Zdenda.
Bylo by to možné? Dítě vám vyrostlo…
Michaela: Ale může se narodit nový dráček.
Miroslav: Zdendo, jak máš teď ty životní prázdniny, chtělo by to ještě něco napsat.
Michaela Kuklová musela hrát zadarmo
Za ten honorář jsi barák nepostavil, Míro, viď?
Miroslav: Ne. Tenkrát jsem si koupil telefon a bundu. A Jirka Pomeje mi říkal: „Míro, jak ty to říkáš tomu Blesku, vždyť to je ostuda pro mě! Že takhle málo…“ Příště se to už nestalo, že bych říkal, co jsem si za to koupil. Ale když jsme u toho Lukáše Vaculíka – jeho první film mu vydělal na žigulíka. No tak prosím!
Michaela: Ty jsi byl ve výhodě. Já byla manželka producenta, takže jsem hrála zadarmo. On aspoň něco dostal!
To se vyplatí, mít doma producenta.
Michaela: Fakt. A hlavně, když jsme se rozešli, psalo se: „Dokud byl pan producent bohatý, tak s ním byla.“ Bylo to úsměvné.
O čem dalším promluvili Michaela Kuklová a Miroslav Šimůnek:
- Jak hodnotí 25 let z pohledu svých osobních životů
- Jak se Michaela Kuklová popasovala s rakovinou
- Jak probíhají u Šimůnka a Kuklové Vánoce
- Jaká byla svatba Miroslava Šimůnka
- O divadelní hře Všechno je dovoleno, kde společně účinkují
Na fotografie z pohádky Z pekla štěstí, ale také na unikátní setkání v talkshow Na kafeečko, se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
