Zarytá bioložka Simona Kossak vyměnila bohatství svého otce za život v pralese. Přebývala v něm neuvěřitelných 30 let

David Attenborough je zřejmě nejzámější osobou, která se zasadila o popularizaci přírody. Ve spontánnosti a osobitosti ho ale předčila Polka Simona Kossak, bioložka, která strávila dlouhých třicet let v naprosté divočině. Kromě obrovských znalostí se vyznačovala mimořádným charismatem a temperamentem. A běda, pokud vám byl osud zvířat lhostejný. To jste se pak hned dostali na černou listinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Pád z 3000 metrů a pouť Amazonským pralesem aneb Podivuhodný příběh Juliane Koepcke

Specifický přístup k životu

Simona se narodila 30. května 1943 v polském Krakově, ke stylu života měla velmi vyhraněný přístup. To zřejmě vycházelo z její přísné výchovy a vztahu k oběma rodičům. Její dětství mělo do bezstarostnosti hodně daleko. Její otec Jerzy, představitel třetí generace polských malířů, měl do bohémství hodně daleko. Děti musely jíst u odděleného stolu za dohledu vychovatelky. Když se jedno z nich něčím provinilo, čekal je výprask jezdeckým bičíkem.

V Simonině případě byl pro ni ale rozhodující vztah s matkou. Spolu se sestrou Glorií se o ně v prvních letech starala chůva. Matka Elżbieta se raději oddávala společenským radovánkám. Byla příbuznou samotného Otty von Bismarcka, takže určitě preferovala pruský styl výchovy, který je chladný jako led. Navíc dávala Simoně často najevo, že se měla narodit jako kluk a tím splnit otci velké přání. V dospělosti tak Simona plně důvěřovala jen zvířatům.

Mohlo by Vás zajímat:

Duševně nemocní v hledáčku nacistů: Děti vylákali na výlet do lesa a stříleli je jako zvěř

Kariéra biologa

Když byla Simona malá, nosila domů nemocná zvířata, o která se starala, dokud je neuzdravila. Po střední škole se snažila dostat na hereckou školu. Nakonec se dostala na filologii, kterou však vydržela studovat jen pouhý rok. V roce 1962 začala totiž zcela nečekaně pracovat v Ústavu živočišné výroby Národního výzkumného ústavu v Balicích u Krakova. Tehdy se jí začal v hlavě rodit plán zahrnující studium biologie.

Na školu se dostala až na druhý pokus a zpočátku jí to moc nešlo. Diplomovou práci ale obhájila s hodnocením velmi dobře. Snila o tom, že po promoci bude pracovat v Bieszczadském národním parku, který měl být brzy postaven. Zatím ale měla tuto dobu přečkat v Bělověžském pralese, a to konkrétně tři roky, ze kterých nakonec bylo třicet. Vadilo jí však, že musí z Krakova jezdit do práce dlouhých 13 hodin. Rozhodla se tak přestěhovat do Dziedzinky.

Dům uprostřed ničeho

Dziedzinka byl půvabný domek patřící do Bělověžského národního parku. Nacházel se uprostřed lesa. Nebyla tam tekoucí voda, elektřina ani toalety. Objekt byl navíc dlouhou dobu opuštěný a vyžadoval nutnou rekonstrukci. Naštěstí nebyla na základní údržbu sama. Polovinu domku obýval fotograf Lech Wilczek. Zpočátku se víceméně hádali, neboť oba měli svůj rozum. Později se ale jejich vztah přetvořil v podivnou směsici přátelství a lásky.

Oba dva milovali prales a jeho obyvatele. Když našli nějaké zvíře, které nemohlo kvůli zranění žít volně, stal se z něho domácí mazlíček. Postupem času se v domku zabydlel divočák, krkavec, osel, rys, dva losi, sova, čáp, pávi, slepice, ovce a spousta dalších. Největší Simoninou vášní byli ale srny a jeleni. Těm věnovala svůj výzkum, když začala pracovat pro Výzkumný lesnický ústav. Na nějaký čas se zlepšil i její vztah s matkou. Pak se ale vrátilo vše do starých kolejí a její matka ji vydědila.

Simoně to bylo ale jedno. Bělověžský prales a jeho fauna byly pro ni vším. A kdo tohle nechápal, setkal se s velmi tvrdým odmítnutím. Na druhou stranu získala spoustu fanoušků, díky kterým mohla mít vlastní pořad v rádiu a točit dokumentární filmy. Zemřela v roce 2007 po krátkém boji s rakovinou.

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemný les Pánova Březina: Má tragickou minulost, zvířata se ho prý bojí jako čert kříže

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Simona Kossak
Ciekawostkihistoryczne.pl: Niezwykłe życie Simony Kossak