Facebook
Instagram
Během návštěvy domu, ve kterém žije Zdeněk Podhůrský se svojí přítelkyní Veronikou, smělo Lifee.cz nahlédnout i do místnosti přebudované na zkušebnu a do Zdeňkova výtvarného ateliéru. „Sem návštěvy nevodím,“ směje se Zdeněk, když nás v pořadu Vítejte! výjimečně pozval dál.
Zdeněk Podhůrský je opravdu renesanční člověk a v jeho domě je vše, co ke své tvorbě potřebuje. Zkušebna, kde komponuje svoje písně a zkouší s kapelou, ateliér s loutkami i s výtvarnými potřebami, který sám postavil. Herec Podhůrský je člověk mnoha profesí a s některými Lifee.cz při naší návštěvě seznámil.
Domov Zdeňka Podhůrského je plný vzpomínek
Na jakou svoji roli nejraději vzpomínáš?
Na muzikál –
muzikály mě moc baví, ještě v divadle Kalich dohrávám Johanku z Arcu a
Robina Hooda – ale nejraději vzpomínám na roli ďábla v Jacku Rozparovači.
To je úžasná postava, protože s ní si můžeš dovolit všechno. Máš naprosto
volné pole působnosti, můžeš dělat, co tě napadne, a jsi pořád v roli. Moc filmů jsem nenatočil, ale tři z nich O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Černí baroni a Cesta na jihozápad, jsou kultovní. Do dabingu mě přivedl Zdeněk Sirový, který poslední jmenovaný natočil - vybral si mě hlasově, začal mě školit a díky němu jsem pak dělal dabing dalších dvacet let.
Tvůj tatínek byl slavný loutkař a mnoho z něho je i v tobě...
Tatínek je autorem
prvních Broučků, kteří jsou ale černobílí. V té době byl ředitelem
krátkého filmu jistý pan Eduard Hofman, a ten točil Klapzubovu jedenáctku a
barevný materiál byl v té době vzácnost. A na tátu zůstal černobílý film. Klapzubova
jedenáctka už neexistuje, ale Broučci jsou tady pořád… A já se loutkám také
věnuji a chystám výstavy.
Začal jsi dělat výstavy?
Začal,
takové putovní. Mým cílem bylo získat na to peníze a prostory a mít stálou
expozici, protože každým převozem se
něco poničí nebo ztratí. Jestli to
dobře dopadne, tak od příštího roku bude expozice na Kladně v zámeckém
muzeu. To, co jsi viděla, jsou vlastně torza,
ručičky, nožičky, hlavičky a já z nich podle staré dokumentace, fotek a výstav, dávám dohromady loutky. Táta mě to naučil, vyrůstal jsem, jako dítě, u něho v ateliéru.
Fotí, zpívá, hraje a chystá velký projekt
Jsi také úspěšným fotografem, jak se stalo, že jsi začal fotografovat?
Fotky, to je takový můj úlet, protože neumím malovat. Táta se pokoušel, abych se to naučil, ale já jsem to odbýval, základní kresbu jsem neuměl. Ale fotka, to je něco, co můžu udělat, a nemusím umět malovat. Hodně jsem fotil v přírodě, teď zas fotím v ateliéru a baví mě hrát si se světlem a baví mě i pozdější práce na počítači, kde fotku ještě dodělávám. Dělal jsem i koláže, právě proto, že jsem neuměl kreslit, ale chtěl jsem se nějak vyjádřit, udělat nějaký obraz...
Jak vypadá tvůj den? Někdy skládáš, jindy zpíváš, hraješ v divadle, někdy lepíš…
Podle toho, jak se probudíš. Říkáš si: „Dneska bych se měl věnovat hudbě, vždyť já ji strašně zanedbávám…“ Pak si k ní sedneš a napadne tě: „Já teď vlastně nemůžu, musím ještě psát scénář, co jsem slíbil, a pak ještě poslat ty maily…“ Teď jsem ubral dabing, takže mám víc času i na
focení, ale je to trochu schizofrenie. A den má jen čtyřiadvacet hodin.
A dneska? Co budeš dělat, až odejdeme?
Sednu si
k počítači a budu pracovat na přípravě výstavy v Ostravě, s tím
je docela práce, mám po tátovi strašně moc fotek a archivních snímků, ve
kterých se musím zorientovat, pak ji přivezu zpátky do Prahy a po půl roce by
měla být na Kladně. Mezitím chystám svůj velký multimediální projekt, takže když
to dobře dopadne, tak v prosinci 2025 bude v Kongresovém centru jeho premiéra.
Co ještě se dozvíte ve videoreportáži se Zdeňkem Podhůrským:
- Jakou cenu dostal za svoji práci v dabingu
- Proč jsou původní Broučci černobílí
- Co všechno zdědil po svém tatínkovi loutkáři
- Zda umí vyrobit kopii loutky broučka
- Co ho vedlo k tomu, že začal fotografovat
Podívejte se do galerie na fotografie Zdeňka v jeho zkušebně i na další snímky jeho bydlení.
Související články
