Zdeňka (51): Manžel trpí samomluvou. Dělá mi tím neskutečnou ostudu

Alois (61) si vždycky mluvil pro sebe, teď to ale přešlo v souvislé hovory a dělá mi tím ostudu. Nemluví sám se sebou jen doma, ale i na veřejnosti. Upozornila mě na to uštěpačná sousedka. Lidé se po něm ohlížejí a já se asi hanbou propadnu. Jemu to připadá vtipné!

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (38): Od té doby, co manžel pracuje z domu, je líný jako vepř. Celé dny jen leží na gauči

Manžel si vždycky něco mumlal

Když si tak přehraju naše pětadvacetileté manželství, vybavím si i manželovo mumlání. Vlastně si občas pro sebe vždycky něco mumlal. „Kam jsem to jen dal?“ Nebo: „Jsem unavený, že bych v mžiku usnul.“ To mi připadalo celkem normální, přeci si občas každý něco řekneme jen tak pro sebe nahlas. Buď tak trochu mluvíme na druhého, anebo jen chceme slyšet něčí hlas.

Když jsem třeba sama na chalupě, večer si povídám nahlas. „Jdu zamknout, bubáků se nebojím.“ Nikdy by mě nenapadlo, že jde o nějaký divný jev nebo náznak bláznovství. Není to tak dávno, co jsem si zvykla na veřejnosti mluvit pod rouškou. Jsem ale při smyslech a nestává se mi, že bych nadále hovořila třeba na ulici nebo v čekárně sama k sobě.

Manžel to má bohužel jinak, s přibývajícím věkem k sobě mluví stále častěji. Navíc mu to nepřijde vůbec trapné, když ho na to upozorním. Rád říká, že si popovídá konečně s někým inteligentním. Mně to ale dělá starosti a také je to pro ostudu. Už mě na to upozornila i sousedka a od té si zrovna nechci nechat vykládat, že mám doma senilního páprdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (48): Máme s manželem oddělené ložnice a rozhodnutí nelitujeme. Zlepšil se nám i intimní život

Myslela jsem, že manžel telefonuje

Myslela jsem si, že sousedka přehání, jak je ostatně jejím zvykem. Jenže onehdy jsem přišla domů a zaslechla muže v živém hovoru. V domnění, že je s někým „na drátě“, jsem si toho chvíli nevšímala. Pak mi přišlo divné, že nenechá druhého ani domluvit a drmolí bez ustání. Napadlo mě, že vlastně docela nerad telefonuje a s mobilem v ruce nebývá nikdy tak výřečný.

Šla jsem se podívat do pokoje, manžel byl sehnutý nad šupletem se svým nářadím a souvisle hovořil.
„Říkám ti, Lojzo, tohle chce větší šroubovák a hlavně si musíš zajít nejdřív do železářství pro matky.“

„Nerada vás dva ruším během hovoru. Dáte si oba k večeři lečo?“ promluvila jsem a manžel se ani necukl. Necítil se být nijak přistižen, možná ani nevěděl, že v ten moment trpí samomluvou.

„Dám si, díky, drahá,“ a pokračoval ve svém. Odcházela jsem v šoku z toho, že je to s ním opravdu špatné. Domluvy nebudou stačit, měla bych ho poslat k nějakému odborníkovi. Další den jsem manžela potkala venku a to mě dorazilo. Do té doby jsem neměla tušení, že je to s ním tak zlé.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (62): Manželka miluje hádky. Mezi lidmi mi tím dělá jen ostudu

Lidé se po něm ohlíželi a mně bylo stydno

Následující den jsem se vracela z práce dřív a šla na obvyklou pochůzku od masny po zeleninu. V půli nákupů jsem zahlédla manžela, jak si to štráduje rovnou k lékárně. Pusu nezastavil a mluvil tak nahlas, že jsem ho slyšela i na druhém chodníku.

Šla jsem nenápadně za ním a poslouchala. Všimla jsem si, že se za ním lidi otáčejí a strašně jsem se za něj styděla. Je mu teprve šedesát jedna a už je to takový dědek. Jak se bude chovat za deset, dvacet let? To bude teprve ostuda, že budu chodit kanálem!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (54): Snažila jsem se plastikami zastavit stárnutí. Až při pohledu na rodinnou fotku mi došlo, jaká je to hloupost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.