Zdislava nemá se svou tchyní Anežkou zrovna nejlepší vztah. Anežce vadí, že její snacha nevaří. Kvůli tomu jí často dává najevo své pohrdání.
Zatímco moje kámošky jsou v kuchyni jako doma, mně to nic neříká. Zkrátka mě to nebaví. Můj manžel Jarda (32) s tím sice problém nemá, ale jeho máma Anežka (60) to vidí jinak.
Neumím vařit
Jako malá holka jsem samozřejmě pomáhala mamce v kuchyni, ale jen tak, aby se neřeklo. Tu a tam jsem jí něco podala nebo zamíchala na sporáku omáčku. To bylo všechno. Kdykoliv mi vysvětlovala, co zrovna dělá a kolik a čeho tam dává, nudilo mě to a přestala jsem poslouchat.
"Co jen z tebe bude..." povzdechla si máma docela často. A když k tomu přidala, že bez vaření se nevdám, jen mě to namíchlo. Copak mají vztahy stát jenom na tom, jak mi to jde v kuchyni? Jako kdyby mě to ještě víc zatvrdilo a ani v pozdějším věku jsem se nesnažila pochopit, jak vaření funguje.
Kdykoliv jsme byli s partou na chatě a něco se vařilo, všichni věděli, že mi mají do ruky dát maximálně tak pivo, protože jinak bych si mohla ublížit. To mi docela vyhovovalo.
Láska neprochází jen žaludkem
Nemůžu popírat, že lidi občas šokuje, když zjistí, že neumím vařit. Hlavně kluci, se kterými jsem chodila, byli docela překvapení. "Copak musí vždy vařit jenom žena?" řekla jsem jednomu. Ten jen koukal. A pak objednal nějaké jídlo, protože sám uměl leda tak ohřát párky.
Nechápu, proč by kuchyně měla být doménou žen. Stačí si pustit televizi a hned vidíte, že tam vaří hlavně muži. Tak proč by to mělo být mimo televize jinak?
Když jsem potkala Jardu, byl trochu zaskočený, že v kuchyni mě neuvidí. Ale nijak to neřešil. Vaření ho baví a rád mi připravoval snídaně i romantické večeře. Pak si troufl i na nedělní oběd. Dodnes s úsměvem říká, že to všechno zvládl díky mně...
Tchyně na mě má pifku
Horší je to s jeho maminkou. Když slyšela, že neumím vařit, dobře že si neodplivla. Pronesla tiše něco, čemu jsem nerozuměla, ale raději jsem se na to neptala. V průběhu let mi pak často dávala najevo, že jsem pro ni méněcenná.
Třeba na rodinných sešlostech začne řešit různé recepty a nezapomene se zmínit, že to není nic pro mě, protože já bych to stejně zvorala. Mělo by mě to trápit? Já bych řekla, že ne. Každý člověk je jiný, vaření prostě nemusí bavit všechny. Proto tchyni beru s rezervou.
Jen bych byla ráda, kdyby si všímala i zbytek mé osobnosti. Doufám, že k tomu jednou dojde. Na nejbližším rodinném setkáni jí chceme prozradit, že bude babičkou. Tak snad na vaření na chvíli zapomene...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.