Vladimír Menšík byl jedním slovem živel, a to ve všem, alkohol nevyjímaje. Neváhal nalévat ani nezletilým. Zřejmě se řídil dle rčení: co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel. Školení, jak správně pít víno, se nevyhnul ani Boleslav Skalski, který je především znám jako malý Pišta z Chalupářů. Jak se mu dnes vede?
Pálavice, jižní Morava, rok 1968. Vladimír Menšík, coby předseda JZD a odborník na víno Michal Janák, nechce vstoupit do nově obnoveného vinařského podniku. Přeje si totiž jen jedno: pěstovat víno a zakládat nové vinice pro další generace. Na druhé straně jsou však lidé, kteří chtějí rychle zbohatnout. Do vsi navíc přijíždí emigrant Hrdlička, který se snaží na ziskuchtivých vinařích vymámit podvodem dary a peníze. Michal jej naštěstí včas odhalí.
Na film Bouřlivé víno se můžete podívat dnes ve 20:00 na Prima Max
Chceš se naučit, jak pít víno?
Zřejmě takto se Vladimír Menšík zeptal tehdy dvanáctiletého Boleslava Skalského, který ve filmu Bouřlivé víno hrál jeho syna. Tato vzpomínka dodnes vyvolává u Skalského úsměv na tváři. Nepilo se však jen během “vínové” trilogie, ale i během Chalupářů, ve kterých se ale Boleslav s Menšíkem nesetkal, jelikož každý z nich točil v odlišnou dobu.
Tam Menšík také přebral, a to sice na chalupě režiséra Filipa. Jeho ženu to namíchlo tak moc, až nebohého herce vyhodila ven. Po vystřízlivění samozřejmě následovala upřímná omluva.
Herectví se vyhnul
Přestože je Bolek Skalski synem divadelního a filmového režiséra Otakara Skalského, studium na DAMU předčasně ukončil. Zahrál si pouze v několika filmech. “Nechtěl jsem být slavný. Chtěl jsem se věnovat něčemu jinému,” řekl v rozhovoru pro Blesk. Stačil se ale skamarádit s Mahulenou Bočanovou, se kterou se vídá dodnes. “Nejraději vzpomínám na Bouřlivé víno. Menšík se ke mně choval jako skutečný otec. Dával mi rady do života a jak se chovat k mámě a jiným lidem,” dodala bývalá dětská hvězda.
Na nohy ho postavila Afrika
Staré přísloví praví, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Své o tom také ví i Boleslav. V roce 2016 mu vyhořel hotel a jezdecký ranč, do jehož budování vložil spoustu času a sil. Aby si spravil náladu, vydal se do Jihoafrické republiky, kterou brázdil na své motorce.
Během svých padesátých narozenin dumal nad tím, zda neudělal chybu, když se věnoval určitý čas herectví. Nelituje toho. Tehdy ho to bavilo a naplňovalo, pak ale zatoužil po své skutečné vášni: chtěl koně, ranč a vlastní podnik, který si přetvoří k vlastnímu obrazu. Mít něco, co může člověk budovat.
Zdroj textu: čsfd, blesk.cz, Aha!
Zdroj fotek: Prima Max