Moderátorka Tereza Bebarová (47) vzpomíná v rozhovoru pro Lifee.cz na dojemný okamžik, kdy si vybavila vzpomínky na babičku a na dětství. Slzy jí začaly téct poté, co se zakousla do štrúdlu, který se u nich doma peče už po mnoho generací.
Moderátorka si recept na štrúdl zapisovala, když se svou babičkou strávila příjemný den v kuchyni. Papírek potom založila a zapomněla na něj. „Když jsem uváděla pořad Peče celá země, tak jsem si na něj vzpomněla. Zkusila jsem ten štrúdl upéct a, světe, div se, povedl se úplně tak, jak si ho pamatuju z dětství," vypráví Bebarová v rozhovoru pro Lifee.cz.
„Začaly mi kanout slzy, protože to byl ohromně dojemný okamžik. Vybavila se mi babička, dětství, její kuchyň, cesty vlakem. Proto tyhle recepty uchovávejme a předávejme je našim dětem," vzkázala Tereza ze křtu tištěné videokuchařky Naše kuchařka 2, kterou vydává nejčtenější český web o jídle Toprecepty.cz.
Jak jste se na křest připravovala?
Já si takříkajíc odskočila od plotny, protože to mám přes les asi čtvrt hodiny cesty. Přijela jsem samozřejmě autem, protože jsem si nechtěla rozhodit účes. Chtěla jsem, aby mi to slušelo. U plotny jsem se stihla přepudrovat.
Dnes zde nechybí Josef Maršálek. Jste přátelé?
Pepa Maršálek je můj sparing partner, protože spolu děláme na YouTube pořad Čas na TE.BE a vydali jsme spolu knihu Čas na pečení. Jsem teď u pečení jako doma, jsem správný člověk na správném místě. Od té doby, co jsem začala moderovat pořady o pečení, je to moje velká vášeň a koníček. Ráda se o tom dozvídám nové věci.
Většina lidí si pod pojmem pečení představení sladké záležitosti. Peče také naslano?
To víte, že ano. My s Pepou pečeme například různé quiche, slané koláče, tyčinky, šneky, škvarkové kapsy, slané záviny nebo plněné listové těsto. Nicméně v rámci svého životního stylu s tím raději šetřím. Říká se - dobrého pomálu. A když už, tak z kvalitních ingrediencí.
To znamená, že počítáte kalorie?
Já nic nepočítám, to zase ne. Je to čistě intuitivní záležitost. Řídím se intuicí. Naši předkové žili tak, že měli nedostatek - a my máme zase přebytek. Zaplaťpánbůh. Ale je dobré se s tím naučit fungovat, protože když to všechno sníme, tak nám to neprospěje. Když už si dát, tak s rozumem, nepřejíst se.
Máte na to nějaký trik?
Nedávno jsem byla na Moravě, kde jsem jedla všechno, páté přes deváté, včetně kančího guláše. Proto jsem si v následující den naordinovala půst. Neříkám, že by to tak měli dělat všichni, ale občas je dobré tělíčko nechat na pokoji a ono si v sobě samo uklidí. Ano, jídlo je strašně fajn, je úžasné, je to nádherný rituál, který miluju a který sbližuje lidi. Tak je krásné sledovat profíky, jako je Pepa, při práci. Ale za mě, za Terezu Bebarovou, je dobré s tím umět zacházet. To vám Pepa jistě potvrdí.
Co podle vás funguje na slehnutí po dobrém jídle? Někdo radí zázvor, kávu nebo třeba panáčka.
Existuje několik metod, například slivovička od mého tatínka, ta je ideální a velmi kvalitní. Vypít můžeme ledacos, včetně vody s octem. Já se poslední dobou velmi zajímám o střevní mikrobiom a vím, jak důležitá jsou pro tělo probiotika a prebiotika. Když je mi těžko, dávám si po jídle jedno ze svých oblíbených prebiotik. To je výborné na slehnutí a trávení, protože obsahuje proteázu, aloe vera a enzymy.
Máte nějaký TOP recept, který se u vás v rodině dědí z generace na generaci?
Pokud se bavíme o generačním receptu, nemáme rodinné stříbro, ale zlato. Je to diamant naší rodiny. Štrúdl z překládaného těsta od mé babičky Františky, která se dožila téměř 103 let. Pekla podle rodinné kuchařky, kterou napsala Janků-Sandtnerová. Některé maminky a babičky jistě vědí, o čem mluvím. Byla to taková bible našich babiček. Ona si ty recepty zjednodušovala, ubírala třeba cukru nebo másla. Dělala to rychlejší a jednodušší. Tenhle štrúdl mě provázel celé dětství.
Pečete ho doma často?
Péct jsem ho neuměla, ale díky partnerovi jsem s babičkou strávila jeden den v její skromné a nevybavené kuchyni. Recept jsem si zapisovala, potom jsem si ho někam zastrčila a zapomněla na to. Když jsem uváděla pořad Peče celá země, tak jsem si na ten vetchý papírek vzpomněla. Zkusila jsem štrúdl upéct a, světe, div se, povedl se úplně tak, jak si ho pamatuju z dětství. Začaly mi kanout slzy, protože to byl ohromně dojemný okamžik - vybavila se mi babička, dětství, její kuchyň, cesty vlakem. Proto tyhle recepty uchovávejme a předávejme je našim dětem. Je to moc hezké poselství a má to smysl.