Facebook
Instagram
Ve středu vstoupil na obrazovky televize Nova nový pořad Zdeňka Pohlreicha Souboj restaurací. Z tipů diváků bylo vybráno 12 podniků, které podrobí zátěžovému testu a vybere vítěze. V rozhovoru pro Lifee.cz slavný šéfkuchař přiznává, že s vulgaritami už je konec a z komentářů diváků si těžkou hlavu dělat rozhodně nehodlá. Bojí se ve volném čase chodit do restaurací?
Podle šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha se stav českých hospod a restaurací v průběhu let dramaticky změnil k lepšímu, a to možná i díky jeho předchozímu pořadu Ano, šéfe. „Nacházíme se v období tzv. kuchařských hospod, kdy je šéfkuchař konečně hlavní postavou místo podivných investorů. A to je naděje do budoucna," uvádí v tiskové zprávě.
V rozhovoru pro Lifee.cz pak tvrdí, že slavný pořad v myslích diváků stále rezonuje. Kritiky se ale nebojí. „Z minulých formátů, co jsem dělal v televizi, mi lidé dodneška píší reakce, proč to bylo tak a ne jinak. Musíme si uvědomit, že to je otázka, která se rozhodne jednou a nedá se k ní vrátit," vysvětluje své stanovisko k hodnocení soutěžících restaurací.
Jaký je koncept vašeho nového pořadu Souboj restaurací?
Je to britský formát, který se jmenuje Ramsay's Best Restaurant. Vyslali jsme výzvu, aby si diváci napsali, kterou restauraci považují za nejlepší. Z nich jsme podniky zařadili do konkrétních kategorií, do dvojic. Jsou tam restaurace, které vaří tradiční českou kuchyni, moderní českou kuchyni, asijskou, americkou, italskou a fine dining, neboli zážitkovou kuchyni.
Co následuje?
Před tyto restaurace postavíme úkoly a ony se jimi musejí prokousat. Postupně polovinu z nich vyřadíme, později další dvě, a následuje semifinále. To se odehrálo u nás, v restauraci Next Door. Tam jsme řekli, které z podniků jsou nejlepší. Není to tak, že bych si osoboval právo říct, že konkrétní restaurace je nejlepší v republice, protože takový pojem neexistuje. Ze všech těch restaurací si prostě jedna z nich poradila s úkoly - dle mého názoru - nejlépe. A tu jsme vyhodnotili jako vítěze.
Bojují proti sobě například mexická restaurace s mexickou?
Ano, to je v prvním dílu. Bojují proti sobě restaurace, které jsou jistým způsobem stejně zaměřené. Z logiky věci to ale postupem času nejde.
A vy jste ten hlavní kat, který rozhodne?
Já jsem ten, na kterého se snese snůška nenávisti za to, že jsem vybral někoho jiného, než by si divák přál. Ale tohle je podstata našeho formátu. Někdo to prostě rozhodnout musí. Není to všelidové hlasování. Hostů, kteří se různých výzev účastní, se ptám, jak jim to chutnalo nebo nechutnalo, a snažím se sám si udělat jistou představu. Konečné rozhodnutí je potom na mně.
Máte kvůli tomu strach z reakcí lidí na sociálních sítích? Čtete je?
Tak to vůbec nemám! Nejsem velký fanda sociálních sítí a můj Instagram spravuje moje asistentka. Já to nečtu. Za ty roky jsem si o sobě přečetl hodně věcí a další si číst už nepotřebuji. Do natáčení pořadu jsme dali maximum a ta práce je hotová. Asi nemá smysl rozebírat, jestli jsme to měli nebo neměli udělat jinak. Ostatně, to je hrozně zábavné - z minulých formátů, co jsem dělal v televizi, mi lidé dodneška píší reakce, proč to bylo tak a ne jinak. Musíme si uvědomit, že to je otázka, která se rozhodne jednou a nedá se k ní vrátit.
Z reakcí lidí vím, že když se řekne Zdeněk Pohlreich, vybaví se jim také vulgarity z pořadu Ano, šéfe. Jak vy sám vnímáte svůj vývoj za posledních 10 nebo 15 let?
Tak víte co, člověk s věkem vždycky vyměkne. Ten formát je úplně jiný. Je daleko přátelštější, o něco klidnější a člověk nemůže 15 let dělat všechno stejně. To, co jsme v minulosti dělali, mělo svoji životnost a takové věci se nedají dělat donekonečna. Chápu, že se bude srovnávat, jaké to bylo a jaké je to teď. To je asi přirozená věc. Ale život se holt nějak vyvíjí a přináší s sebou různé změny a překvapení. Tohle je jedno z nich.
Jaký vliv má na vaše počínání vaše žena Zdeňka? Řekla vám také svůj názor na tento pořad?
No jéje! Byla by škoda, kdyby to nevzbuzovalo žádnou emoci nebo chuť to komentovat. Rozhodně na mě nemá vliv takový, že by mi říkala, abych někam chodil a něco říkal. Tohle my neřešíme a jsme v pohodě.
Když si spolu vyrazíte do restaurace, tak je hodnotíte? A vlastně - nemáte strach?
Pokud vím, tak jsem nikomu nic špatného neudělal. Doufám, že tam můžeme být. Já nejsem žádný hodnotitel. Těch je plný internet a všichni jsou experti, jak by to správně mělo být. Myslím, že když jdu do restaurace, chovám se jako každý normální host. Nemám pocit, že by si zrovna ze mě někdo musel sednout na zadek. Většinou se chovám celkem civilizovaně.
Související články
