Zlata si na sobě vyzkoušela, že nejlépe funguje nasadit úsměv a hodit starosti za hlavu. Když přišla příteli na nevěru, nedala na sobě znát znepokojení a to ho dorazilo.
Pavel (37) tvrdí, že každý den nasazuji jakousi masku a nikdo neví, co se skrývá uvnitř. Nevím, proč by měl každý vědět o mých problémech. Navíc je mi lépe, když se usínám a nestresuji se tím, co bude, nebo nebude.
Předstírat je osvobozující, nikdo mi nevidí do hlavy
Byla jsem už nachystaná na večeři u přátel, Pavel byl ještě ve sprše a já náhodou vzala do ruky jeho mobil, abych se podívala, kolik je hodin. Volala mu právě jakási Vanda, vzápětí přišla zpráva. ZAVOLEJ LASKO. Víc jsem neviděla, ale to mi stačilo. O nějaké Vandě jsem slýchala už delší dobu, šlo o kolegyni z práce.
Srdce mi tlouklo jako o závod, chtěla jsem vběhnout za Pavlem do sprchy a rovnou ho něčím praštit. V klidu jsem ale vyčkala, až se oblékne, koukne se na mobil a bez mrknutí oka odpoví na esemesku. A pak jsem se ho zeptala, co s ní má. Chvíli chodil kolem horké kaše, ale pak se přiznal.
Zapletl se s ní na firemním večírku, o nic nejde a chce to ukončit. Vzala jsem si kabát a řekla mu, že má na to ukončení týden. A šli jsme na domluvenou večeři. Pavel na mě nevěřícně zíral a já celý večer předstírala, že jsme šťastný pár. Nedala jsem na sobě nic znát a bylo mi výborně.
Je lepší sám sobě trochu lhát, já to tak mám
Následující den jsem v přetvářce pokračovala a zjišťovala, že mě to baví. Rozhodla jsem se změnit taktiku a čelit všemu s úsměvem, ať už se ve mně odehrává cokoliv. Celý problém pak totiž lze zvládnout mnohem lépe. Připadalo mi, že jsem přišla na nějaké tajemství.
Pavel moje nadšení nesdílel, chtěl po mně, ať se na něho zlobím nebo ho potrestám. Asi čekal, že si kvůli němu oči vypláču, ale to mě ani nenapadne. Vztah s onou slečnou prý ukončil, já si ještě ale v klidu promyslím, jestli by nebylo lepší od Pavla odejít.
Dávala jsem si na čas, řešila jsem jiné potíže. Čekal mě menší zákrok a měla jsem být v nemocnici asi dva dny. Dříve jsem se obávala každé návštěvy u lékaře, ale moje nová metoda opět skvěle fungovala. Zaměřila jsem se pouze na to, abych navenek vypadala spokojeně a bezstarostně. Cizí lítost či obavy by mě jen stáhly dolů.
Výsledky z nemocnice jsem přijala bez mrknutí oka
Konečně mi přišla zpráva o mém zdravotním stavu, vše dopadlo skvěle. Ulevilo se mi, protože existovala i varianta, že tomu tak nebude. Tu jsem si ovšem nepřipouštěla a chovala se úplně normálně. Teprve pak jsem mámě pověděla, co se odehrálo.
Spráskla ruce a dala se do pláče, proč jsem se jí prý se vším nesvěřila. Vysvětlila jsem jí, že mi vyhovovalo skrývat se za maskou pohody. Máma tvrdí, že takový přístup není zdravý, ale to je mi jedno. Zkrátka funguje. Chystám se dát Pavlovi kopačky a neuroním jedinou slzu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.