Facebook
Instagram
Pozvání do talkshow Miluše Bittnerové Na kafeečko tentokrát přijala muzikálová zpěvačka Kateřina Pechová (37). Promluvila o chronickém autoimunitním onemocnění kterým trpí, konkrétně o propustnosti střev. Jak jí nemoc změnila život? Jak vypadá její jídelníček? A jak se vyrovnala s hejty na sociálních sítích poté, co sdílela svoji fotku v plavkách?
Muzikálová zpěvačka Kateřina Pechová (37) nedávno schytala lavinu hejtů na sociálních sítích poté, co zveřejnila svoji fotku z dovolené v plavkách. Dotklo se jí to nejen proto, že svoji vysokou postavu musela obhajovat už na JAMU. Kateřina totiž trpí chronickým onemocněním.
"Mám to asi odjakživa, ale přišlo se na to před pár lety – mám propustná střeva. To znamená, že mám často nafouklé břicho. Mám autoimunitní zánět a musím dávat pozor, co jím," vysvětluje Kateřina, která si v mládí dokonce přivydělávala modelingem a dostala se až do finálové šestice v České Miss. "V létě, když si chce člověk dovolenou užít, tak jí i něco, co mu potom nedělá dobře. Potom podle toho vypadá i ta postava. Vypadá to, že mám velké břicho nebo faldy, ale to je normální," konstatuje zpěvačka v talkshow Na kafeečko.
Kateřina Pechová obětí hejtů na sociálních sítích
Kateřino, před půl rokem jsi rozvířila vody tím, že jsi na Instagram dala svoji fotku v plavkách. Úplně normální holka s úplně normální postavou zveřejní svoji fotku v plavkách a dostane za to hejty. V době, kdy si všichni říkáme, jak je skvělé, že jsme každý jiný. Chápeš to?
Mě to také dostalo. Jsi na dovolené, jsi tam strašně šťastná a chceš se o to podělit se svými kamarády, tak zveřejníš fotku. Najednou ti úsměv začne padat, protože čteš ty komentáře. Zajímavé je, že je většinou píšou dámy. Muž by to podle mě snad ani nenapsal. A ženy začnou dotyčnou shazovat, v tomto případě mě – takovou fotku by nikdy nesdílely a že bych měla být soudná. Pěkně se rozjely. Mě to naopak motivovalo k tomu, abych o tom promluvila. Mám pocit, že v dnešní době jsou lidé na sítích zvyklí, že jsou anonymní a schovaní za fotkou, a tak můžou „vyjádřit svůj názor“, jak oni sami píšou. A zaměňují si vyjadřování názoru s urážením. Proč ne, každý tomu říká jinak.
To je hrozné.
Řekla jsem si: „A dost, vylezu z ulity a ukážu těm lidem, že jsem také jenom živá bytost, mám nějaké city a emoce, a taky mě to může ranit, když někdo něco takového napíše.“ Každá o sobě občas pochybujeme, máme pocit, že nejsme dost dobrá, dost hezká, dost atraktivní, dost produktivní. Tohle nikomu moc nepomůže a jako ženy bychom se měly spíš podporovat a držet si palce. Tak jsem o tom začala mluvit a samotnou mě překvapilo, že i média se toho chytla, rozvířily se vody.
Ještě aby ne.
Mám z toho radost, protože možná jsem motivovala jiné ženy, které se třeba bály dát si na Instagram fotku z dovolené, bály se reakcí. Takže naopak, dávejme je tam a ukažme světu, že jsme normální lidé z masa a kostí. Dokonalost neexistuje a dokonalost je v tom, jak jsme každý jiný. Každý máme někde něco a je to úplně normální. Chtěla bych, aby lidé vnímali normálnost a že na sítě nepatří jen vyumělkované a vyretušované fotky.
Byla jsi v pohodě, nebo přišla deprese?
Nebyla, právě, že nebyla. Kdybych byla v pohodě, tak na to asi nereaguji. Ale rozhodilo mě to a opravdu ranilo. Mám to asi odjakživa, ale přišlo se na to před pár lety – mám propustná střeva. To znamená, že mám často nafouklé břicho. Mám autoimunitní zánět a musím dávat pozor, co jím. V létě, když si chce člověk dovolenou užít, tak jí i něco, co mu potom nedělá dobře. Potom podle toho vypadá i ta postava. Vypadá to, že mám velké břicho nebo faldy, ale to je normální. Každý má faldy, když si sedne.
No jistě.
Dotklo se mě to tedy i z tohoto důvodu – často lidé netuší, co má za sebou každý z nás za příběh, nebo čím jsme si prošli. Třeba proč mám to břicho takové. Chtěla jsem o tom veřejně promluvit právě proto, že se mě to dotklo a ranilo mě to. Aby lidé věděli, že se tohle stane a že tohle způsobí, když budou takhle psát. Že to nepřejdu. Myslí si: „No, ona si to možná ani nepřečte.“ Ne, je to můj profil, který si sama spravuji, takže je logické, že si to přečtu. Chtěla jsem podpořit ostatní ženy a vzkázat jim, že je úplně normální jak kdo vypadá, a že bychom se za sebe neměli stydět nebo se vůbec obhajovat.
Divadelní kritička napsala, že nebudu mít práci
Že se o tom vůbec musíme bavit! Mně naopak přijde úžasné, že sdílíš fotky bez úprav. Je to odvaha a zároveň je zvláštní to říkat, protože by to mělo být normální. Není normální se zlepšovat.
A to je právě ono! Mohla jsem dát fotku do programu a umazat si bříško. Třeba by potom ta paní byla spokojená a řekla by si: „To je pěkná holka! To je příklad pro ostatní!“. Ale příklad pro ostatní je právě ta opravdovost. Je spousta maminek na mateřské, které se sebou nejsou spokojené a mají pocit, že musejí vypadat dokonale. Přitom to tak vůbec není. Důležité je, že jsme někde s někým, s kým je nám hezky a chceme se o to podělit. Nepřemýšlet nad tím, jestli tu fotku můžeme sdílet. Tak jsem si řekla, že na svůj profil budu dávat to co chci, co se mi líbí, a třeba tak motivovat ostatní. Mluvit o věcech otevřeně.
Třeba taková Sophia Loren. Ta měla bříško. Ale takové, že bych ho sama chtěla mít.
Přesně tak. Víc by se o tom mělo mluvit, je to v pořádku. Každá žena je krásná, ať je hubená nebo silnější, jakákoliv. S tím jsem se bohužel také setkala – ženy se tam potom začaly hádat navzájem. Jedna třeba napsala: „Vždyť Katka vypadá úžasně, ženy krev a mlíko, to je ono! To jsou nejhezčí ženy, ne ty vychrtliny.“ Jenže si to přečte žena, která má opravdu velmi štíhlou postavu a prostě to tak má dané, zase to ranilo ji. Zjistila jsem, že je důležité nikoho s nikým nesrovnávat. Je to hlavně o tom, jak se my cítíme. Už na vysoké škole, na JAMU, když čekáš, že se rozletíš do světa, přišla na naše absolventské představení kritička. Napsala o něm článek, ze kterého vyplynulo, že Kateřina je šikovná, ale s postavou asi bude mít problém získat v divadle roli nebo angažmá. Tehdy se mi to zarylo hluboko do těla a začala jsem strašně řešit, že jsem vysoká a že mě asi nikde nevezmou. Hrozně jsem o sobě kvůli tomu začala pochybovat.
Vždyť jsi byla předtím na Miss! Ve finále, v prvních šesti!
Ano. A tam to nikoho nenapadlo. Potom přijde nějaká paní a řekne, že je škoda, že jsem příliš vysoká, protože nenajdu uplatnění.
Ta teď musí koukat.
Chci jenom apelovat na lidi, kteří tu moc mají a píšou o mladých, kteří začínají, ať si na tohle dají pozor. Někdy to může způsobit docela velké mindráky. Předtím bych o sobě vůbec nepochybovala. Najednou stačí jedna věta a od té doby jsem se pořád poměřovala s kolegyněmi, jak jsem příliš vysoká a že jsem slonbydlo. „Nikdy nebudu hrát ty romantické princezny!“
Kateřina Pechová má propustné střevo
Mluvila jsi o autoimunitní onemocnění. Jak přesně se ta nemoc jmenuje?
Je to autoimunitní zánět a z toho vznikají další choroby, například to propustné střevo, které mám já. Zřejmě to mám geneticky dané, což jsme nevěděli. Moje maminka má celiakii, což není jen alergie na lepek, ale je to nebezpečné také kvůli rakovině tlustého střeva. Proto mě pořád sledovali, ale na nic nepřišli. Zároveň jsem měla velké zažívací potíže. Trpěla jsem na střevní chřipky, neustále mi bylo po jídle špatně a těžko, byla jsem nafouklá. Do toho mám zpomalenou funkci štítné žlázy, což se s tímto dost pojí. Teprve teď, v mých třiceti letech, se to všechno začalo krystalizovat. Zjistilo se, že mám autoimunitní zánět, který se pojí se střevy.
Co to znamená?
Když si dám lepek nebo laktózu, potraviny způsobující alergii, tak to moje střeva nezvládají a proděraví se jejich stěna. Proto je důležité se těmto potravinám vyhýbat, abych tak zmírňovala následky.
Jak jsi na to vlastně přišla?
Snažila jsem se o to podělit také s lidmi na Instagramu, protože u mě to začalo strašně zvláštně. Začala jsem se dusit, byla jsem hodně zahleněná. Něco jsem snědla a najednou jsem začala hrozně kašlat. Nemohla jsem si odkašlat, vletělo mi to do dýchací trubice. Bylo to strašně nepříjemné. Kdo se někdy dusil, ten ví, že je to strašný stres – až panika. Tohle jsem zažívala často, skoro až denně. Takže jsem se začala bát jíst a kvůli tomu jsem zhubla. Pamatuji si, jak jsem si sedla k jídlu a už jsem se bála, že se začnu dusit. Chodila jsem po lékařích a nebyli mi schopni říct, co by to mohlo být. Nejprve si mysleli, že mám reflux, takže jsem na to brala léky, ale začalo se mi to zhoršovat. Tak jsem je zase vysadila. Byla jsem na všemožných vyšetřeních, na hadičkách zeshora, zespoda. A pořád mi tvrdili, že je všechno v pořádku.
Nezjistili to ani na kolonoskopii?
Ne. Potom napadlo jednu moji známou, abych šla na krev. A tak jsme zjistili, že mám v těle zánět. Začalo se to rozebírat a šla jsem na kliniku, která se specializovala na střevní záněty. Tam mi hrozně pomohli. K tomu mi pomohla úžasná bylinkářka Bára z Opavy se kterou jsem dodnes v kontaktu a už bych bez ní nedala ani ránu. Namíchala mi speciální čaje. V bylinách je neskutečná síla. Od té doby nedám na bylinky dopustit. Opravdu mě vytáhla z nejhoršího. Naučila mě znovu jíst, poradila mi co jíst, namíchala mi čaje a různé tinktury, já jsem to poctivě několikrát denně pila. Když po týdnu cítíš úlevu, tak je to vysvobození. Ona byla první, kdo mi opravdu pomohl. Ale zjistili jsme to díky krvi.
Kateřina Pechová se vyhýbá laktóze a lepku
Takže jít k doktorovi a nenechat se odbýt.
Hlavně na tu krev. Běžte na vyšetření, i když je to nepříjemné. Je lepší to podstoupit a vědět.
Dá se tohle propustné střevo uzdravit?
Myslím, že dá, ale člověk musí být opravdu poctivý. Já jsem občas lajdák, protože jsem velký labužník. Mám hrozně ráda jídlo, takže se občas stane, že z toho vypadnu a dám si něco mléčného – třeba na Vánoce vaječňák. Bezlepkovou dietu držím celkem přísně, ale s laktózou to nezvládám a ráda si občas něco dám. Věřím, že když se člověk stravuje přísně, tak se z toho nejhoršího může dostat.
Takže laktóza, lepek, co dalšího?
Problémy občas může dělat i sója. Je lepší to vyzkoušet a třeba ji vysadit.
Co třeba bezezbytková strava? Můžeš oříšky?
Tam mám vysledované, jaké druhy můžu. Třeba lískovým se opravdu vyhýbám. Jednou mě to rozdráždilo tak, že jsem sotva dýchala. Vysledovat jsem musela také hodně druhů zeleniny, třeba papriku a rajče, vařená versus nevařená. Je to velká věda. Člověk se na to musí začít soustředit a musí se tomu chtít věnovat. Poznat, co konkrétně jemu dělá dobře a co ne. Lékař vám dá doporučení, ale každý jsme jiný a unikátní. Každý si to musí sám vypozorovat. Nejdůležitější je vědět, co vám je, jinak se na tom nedá stavět.
Nechápu, jak zvládáš tohle striktní omezení se svým režimem. Jsi v divadle, jezdíš na zájezdy a do toho ráno vstáváš moderovat do rádia.
Ano, na Hitrádiu dělám Snídani šampionů a každý den vstávám v pět hodin. Ale říkám si, že spousta lidí vstává dřív.
Herečka nedá dopustit na krabičkování jídel
Zase chodí dříve spát, třeba v devět hodin. Ty jsi v devět hodin večer ještě na jevišti. Bereš si s sebou krabičky? Jak to děláš?
Ano, snažím se na jídlo hodně myslet, protože ze začátku se mi stávalo, že jsem měla strašný hlad a potom jsem sáhla po hloupostech. Bylo mi zase špatně. Poučila jsem se. Když mě čeká zájezd nebo budu delší dobu mimo domov, tak si připravím krabičku, nebo už vím, kam si můžu jít něco koupit. Už vím, kde dělají bezlepkové jídlo, nebo mají bezlaktózové mléko do kávy. To je důležité a už se nestrachuji. Důležité pro mě také bylo změnit režim, protože jsem byla zvyklá večeřet po představení – měla jsem opravdu hlad. Teď to nedělám. Zažívání mám citlivé a nedělá mi to dobře. Jím do šesté nebo sedmé hodiny večerní a potom šlus. Kdybych měla hlad, udělám si hodně čaje a zapiju se. Musím, protože jinak by mi bylo špatně.
Chudák tvůj močový měchýř.
Ano, večer si párkrát vstanu, to je pravda. To mě taky štve. Ale mám vypozorované, že večer už jíst nemůžu, protože zažívání mám citlivější a tělo už chce večer odpočívat, nechce trávit nějaké těžké maso nebo brambory. Musím myslet i na tohle, je to trošku věda. Ale člověk si zvykne a potom už to jde.
O čem dalším promluvila Kateřina Pechová:
- Jak pečuje o své kudrnaté vlasy
- Jak vychází se svou divadelní šéfovou, zpěvačkou Lucií Bílou
- Čím ji Lucie Bílá nejvíce překvapila
- Proč je více centimetrů na jevišti výhodou
- Jak se vyrovnala se smrtí svého táty s nemocí ALS
- O chytrém prstenu, který jí hlídá spánek
- Proč říká svému manželovi spolubydlící
Nejen na inkriminovaný snímek v plavkách se můžete podívat do naší galerie.
Související články
