Facebook
Instagram
Zuzana potřebovala najít spolubydlící, proto byla ráda, že k ní půjde bydlet její sestřenice. Jenže se rychle ukázalo, že to není zrovna ta nejlepší společnice. Nepřispívala na jídlo a každý den se opíjela.
Pocházím z malé vesnice. Odjakživa jsem toužila dostat se pryč a přestěhovat se do většího města. Proto jsem hned po maturitě odešla a nechala venkov daleko za sebou.
Hledala jsem spolubydlící
Studuju dálkově, takže mám čas si na všechno vydělat. Život stejně není jednoduchý. Abych trochu ušetřila, pronajala jsem si byt spolu s kamarádkou. Měla jsem svůj pokoj a trochu soukromí a náklady na bydlení jsme si dělily napůl.
Bylo to skvělé, ale vydrželo nám to pouze jeden rok. Pak se kámoška přestěhovala ke svému příteli. Musela jsem rychle najít náhradu, ale nechtěla jsem do bytu vzít nějakého náhodného člověka z ulice. Kdo ví, jak by to mohlo dopadnout...
Asi dva týdny jsem narážela jenom na nesprávné lidi. Pak se na mě usmálo štěstí. Nečekaně mi zavolala teta.
„Zuzko, máma mi říkala, že hledáš spolubydlící. Co kdyby u tebe bydlela moje Agáta? Právě začíná studovat, ale zatím nemá kde bydlet. Co na to říkáš?“ zeptala se.
Zpočátku jsem váhala. Moc jsme se neznaly. Teta žila na druhém konci republiky a nebyla s námi příliš často v kontaktu. Rozhodla jsem se to zkusit. Je to přece moje rodina, všechno by mělo být v pořádku...
Bydlím se sestřenicí
Jen co se kamarádka sbalila a odstěhovala, Agáta (20) se nastěhovala se všemi svými věcmi.
„Jsem moc ráda, že můžeme bydlet spolu a lépe se poznat,“ řekla a rozplývala se nad tím, jak je náš byt skvělý.
Teta byla také nadšená. Děkovala mi, jako bych udělala něco úžasného. Zmínila se, že Agáta, i když je mladá a občas trochu drzá, je slušná holka, která se umí o sebe postarat.
Rychle jsem zjistila, že to byly jen řeči. Agáta už po pár dnech ukázala, co v ní je. Sice mi dala nějaké peníze na nájem, ale bylo to málo.
Chodila jsem do obchodu pro jídlo, kupovala čistící prostředky, toaletní papír nebo prášek na praní. Vůbec mi nepřispívala, ale to neznamená, že by si nic nevzala.
Ale to ještě nebylo to nejhorší. Neustále pořádala večírky, neuklízela ani po sobě, ani po svých hostech. Vracela se domů opilá a za úsvitu, narážela do zdí, házela své oblečení po pokoji a padala do postele téměř v bezvědomí.
Nerada bych byla za nudnou nánu a hned si stěžovala její mámě. Jen jsem se snažila Agátu občas napomínat, protože jsem nechtěla náš vztah nějak hrotit. Myslela jsem, že se vybouří a bude klid.
Neuvěřitelně mě naštvala
I když věděla, že nemám peníze na rozhazování a na všechno si musím vydělat, bezostyšně mi vyjídala ledničku.
Jednoho krásného dne jsem to už nevydržela. Předem jsem si připravila oběd, abych po návratu z práce měla vše hotové. Když jsem přišla domů, našla jsem jen prázdné krabičky.
„Agáto! Pojď sem,“ zařvala jsem.
Došourala se, očividně měla kocovinu.
„Proč křičíš? Copak hoří?“
„Kde je můj oběd?“
„Jak to mám vědět? Jestli myslíš to kuře v lednici, tak to jsem snědla.“
„Už toho mám dost. Jsme spolubydlící, nežiješ v hotelu s all inclusive. Vzpamatuj se, holka. Na všechno tohle vydělávám já, a ty se chováš, jako by to bylo tvoje!“
„Hele, moje máma ti přece dala peníze na nájem, tak co máš za problém?“ obořila se na mě.
„Jo, ale jen na nájem. Myslíš si, že jídlo padá z nebe? Už to nebudu dál trpět! Jestli tě ještě jednou uvidím, jak se dotýkáš mých věcí, mého jídla, mého pracího prášku nebo čehokoli, co jsem koupila za své peníze, budeš toho litovat!“ křičela jsem.
„Dobře, uklidni se. Teď mě bolí hlava. Zítra si promluvíme...“ řekla a šla do svého pokoje.
Žádné "zítra" ale nebylo. Když jsem s ní chtěla mluvit, jen převrátila oči, vzdychla a předstírala, že mě nevidí. Pohrozila jsem jí, že jestli se to nezmění, bude si muset najít jiné bydlení. Ani to nezabralo. Naopak, ještě se to zhoršilo...
To snad nemyslí vážně!
Agáta mi oznámila, že chce, aby se její nový přítel nastěhoval do našeho dvoupokojového bytu!
„Slyšela jsem dobře? Zbláznila ses? Myslela jsi vůbec na mě?“ rozzuřila jsem se.
„Co máš zase za problém? Platby se rozdělí mezi tři lidi, všichni z toho budeme mít užitek.“
Nadechla jsem se a s kamennou tváří jsem jí oznámila, že jestli chce bydlet se svým přítelem, nebude to pod naší střechou. Na konci měsíce si má sbalit věci a odstěhovat se, protože na tomhle jsme se nedomluvily.
„Ty ses snad zbláznila! Vyhazuješ mě na ulici? Kde mám teď být?“
„Jdi ke svému příteli,“ řekla jsem.
„Nemůžu. On už vypověděl nájemní smlouvu. Co mám teď dělat?“
„Měla jsi na to myslet dřív, než jsi na mně začala parazitovat. Už mě to nebaví. Buď si vezmeš své věci a odejdeš, nebo ti je vyhodím sama. A ještě něco. Ráda si popovídám s tetou a strýcem, pochválím tě před nimi. Povím jim, jak pestrý společenský život vedeš a jak zanedbáváš studium...“ dala jsem jí poslední ránu, otočila se a šla do svého pokoje.
Agáta to asi vzala k srdci, protože už za dva dny nebylo po ní či jejích věcech ani památky...
Sestřenka mě pomluvila
Pak mi zavolala máma, byla celá rozrušená.
„Můžeš mi říct, co se tam děje? Teta volá pořád dokola a říká, že jsi její dceru vyhodila z bytu...“ vypadlo z ní.
„To ti řekla? Zmínila se taky o tom, že mi každý den kradla jídlo? Řekla ti, že jsem ji téměř půl roku sponzorovala? Že se každý den vracela z večírků opilá, dělala nepořádek, který samozřejmě neuklízela?“ odpověděla jsem rozzlobeně.
„Ne, to neřekla. Řekla, že ses jí snažila ze žárlivosti zničit život. Prý jsi ji vyhodila, protože ona má přítele, ale ty jsi sama...“
„Prosím tě, ty tomu věříš?“
„Já ne, ale svou verzi už řekla půlce rodiny,“ řekla máma starostlivě.
„Tak ti něco povím. Je mi to jedno. Nezajímá mě, co si o mně myslí naše rodina. Nepracovala jsem proto, abych živila příživníky. Chci dokončit školu, pracovat a vydělávat. Nehodlám si to pokazit kvůli tomu, že nějaká holka si chce dělat, co se jí zlíbí...“
Rozloučila jsem se s mámou a položila telefon. Já snad budu platit celý nájem, abych už nemusela hledat spolubydlící. Po zážitku se sestřenicí budu raději bydlet sama...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
