Lída byla pozvaná k sestřenici na grilování. A protože se ho účastnila i dcera sestřenice se synem, donesla mu Lída čokoládu. A to byl kámen úrazu. Respektive důvod k hádce. Matka dítěte na Lídu zaútočila dost nevybíravým způsobem.
„No, ahoj, Lído, nechceš o víkendu přijít na grilování? Přijede dcera se synem a bude tu i sousedka. Pokecáme, podrbeme a něco dobrého sníme,“ zněl do telefonu veselý hlas sestřenice Božky.
Donesla jsem na grilovačku pro každého něco
Nadšeně jsem souhlasila, sestřenici Božku jsem měla ráda. A ráda uvidím malého Jarouška, kterého jsem si naposledy chovala, když byl miminko. Svým vnoučatům kupuji čokoládu zvanou kočičí jazýčky. Jednak dětem chutná, a navíc jsou praktické. Děti na dvě kousnutí strčí čokoládu do pusy a neumažou se. Na grilovačku jsem si připravila jedno balení také pro Jarouška, a abych vyvážila nezdravou stravu, dostane i několik kusů žlutého kiwi.
Do tašky jsem přibalila pro dospělé dvě lahve vína a kozí sýr na chuť. V sobotu večer jsem úderem čtvrté zvonila na Božku. Přišla mi otevřít a s úsměvem mě pozvala dál. Všichni už byli na místě. U stolu seděly dvě sousedky, které jsem znala od vidění. A po zahradě pobíhal Jaroušek. Než jsem si stačila sednout, ke stolu dorazila i jeho matka Eva. Vyndala jsem pochutiny a nakonec jsem zavolala Jarouška.
Poprask kvůli kousku čokolády
Jaroušek byl u mě během vteřiny a jeho oči pozorně sledovaly, zda vytáhnu z tašky i něco pro něj. Pohladila jsem ho po vláskách a pronesla: „Jaroušku, od babičky vím, že jsi hodný chlapeček a máš rád čokoládu. Tak tady máš kočičí jazýčky a taky něco zdravého, kiwi. Ale čokoládku si dáš dneska jen jeden kousek a zítra další, jo?“ Usmála jsem se na něj. Tříletý chlapeček si dlouho prohlížel obal čokolády.
Vtom mu čokoládu doslova vyrvala jeho matka a hysterickým hlasem na mě spustila: „To si děláte srandu? Nevíte, zda nemá nějaké alergie a dáte mu čokoládu? Teď odpoledne? Vždyť nebude spát. A já mu čokoládu nedávám. Není to zdravé. Nepřeju si, abyste se takto vůči mému dítěti chovala,“ zvýšeným hlasem mě Eva peskovala a hodila po mně čokoládu. Konsternovaně jsem se na ni dívala. Naštěstí Božka byla pohotovější a snažila se dceru uklidnit.
Sestřenice dceru za výstup pěkně vypucovala
„Evo, to přeháníš. Zase děláš dramatický výstup. Jarouškovi čokoládu občas dáme a Lída to ode mě ví,“ rázně zakročila. Já mezitím nabrala dech a podívala se na Evu se slovy: „Myslím, že to, co jste tady předvedla, má na vašeho syna horší dopad než kousek čokolády. Kdy jindy by člověk měl dostat cukrátko než v dětství? A od rozmazlování jsou tu babičky a tety. Netvrdím, že je čokoláda zdravá, ale v rozumné míře rozhodně neuškodí. Respektuji vaše rozhodnutí, jste matka Jarouška. Ale vůbec se mi nelíbil váš tón ani způsob jednání. To bylo naposledy.“
A víc jsem se ten večer s Evou nebavila. Musím říct, že obě sousedky byly chováním mladé matky zaskočené. Když Eva odešla uspávat Jarouška, zasmála jsem se jejich hlášce o tom, jak jsou rády, že Jarouškovi nic nepřinesly. Večer jsem si zkazit nenechala, ale Evino chování mi hnulo žlučí. Po příchodu domů jsem vzteky snědla celé balení kočičích jazýčků, které jsem vytáhla z tašky. A pochutnala jsem si. Nemám problém respektovat výchovu matky a dítěti nedávat sladkosti. Ale vím, že sladkosti Jaroušek dostává. Asi měla Eva špatný den, ale její způsob vyjádření názoru byl minimálně společensky nevhodný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.