Zuzana dobře ví, že její přítel je pořádný bordelář. Nějakou dobu se s ním snažila diskutovat na téma úklid domácnosti. Pavel má ale doma „ručičky dozadu“ a to i ve chvíli, kdy ho Zuzana nejvíc potřebuje. Po operaci kýly přišla domů, kde to bylo jako po výbuchu.
Pavel (35) je fajn chlap, jen neuklízí. Myslela jsem si, že to zvládnu a po pár hádkách to hodila za hlavu, pro klid duše nás obou. Jenomže pak mi Pavel ukázal, že na něj není spolehnutí, ani když jsem po operaci v rekonvalescenci. Nevím, jestli je správné s takovým mužem zůstat a zakládat s ním rodinu.
Nikdy jsem nebyla posedlá úklidem
Nepatřím k lidem, co nemůžou přimhouřit oka, když není umyté nádobí. Dokážu přehlédnout sem tam nějaký nepořádek a „vrhnout“ se na to, když mám čas. Pak jsem začala žít s Pavlem a ten nepořádek vyloženě nevidí. Překročí hromadu špinavého prádla, nechá talíř od jídla na stole klidně několik dní a vysavač nebo koště v ruce držel podle mě jen z donucení kdysi u rodičů.
Zprvu jsem mu nic nevyčítala a dělala domácí práce jaksi automaticky, což byla samozřejmě chyba. Když jsem nestíhala a prosila ho, aby pověsil prádlo anebo sklidil kuchyň před návštěvou, neudělal to. Začínala jsem zuřit. O víkendech si Pavel leží u počítače s tím, že má něco důležitého na práci. Já musím stihnout před výletem poklidit celý byt. Není to fér a začali jsme se kvůli tomu hádat.
Od jeho matky jsme zjistila, že ruku k dílu nepřiložil nikdy a protože měli doma pět dětí, už ho ani nepeskovala. Pavel byl nejmladší a ona ho obskakovala. Nezbývalo mi, než jí ironicky poděkovat, za takovou výchovu. S Pavlem jsem si několikrát promluvila bez emocí a párkrát jsem ztropila scénu. Nepomohlo ani jedno. Musela jsem se s tím smířit anebo mu dát kopačky.
Pak přišla operace
Na nějaký čas jsem to nechala plavat. Zjistila jsem, že když se kvůli úklidu nerozčiluji a energii raději vložím do cídění, je to pro všechny lepší. S Pavlem si jinak ve všem rozumíme a připadalo mi na hlavu, abych se s ním rozešla jen proto, že doma neuklízí. S dojetím jsem sledovala kamarádky manžela, jak doma pobíhá s hadrem a dokonce žehlí!
„Každý máme prostě nějaké kvality a chyby, nedá se svítit,“ uzavírala jsem téma úklidu nadobro. Jenže pak přišla nenadálá situace. Musela jsem na operaci s kýlou. Bylo nutné, abych se během rekonvalescence nepřepínala, nic těžkého nezvedala a podobně. Úklid tedy nepřicházel v úvahu a já kladla Pavlovi na srdce, že se bude muset v domácnosti zapojit.
„To zvládneme, lásko. V nejhorším seženu uklízečku,“ odpověděl mi bezstarostně. Bála jsem se operace a tak jsem neměla čas se příliš zaobírat tím, jestli mi Pavel vážně pomůže. Před zákrokem jsem doma uklidila, co jsem zvládla a když jsem se po třech dnech vrátila z nemocnice, nestačila jsem se divit. Bohužel v negativním slova smyslu.
Pavel doma nehnul prstem
Přítel sice poskládal prádlo ze sušáku a zřejmě jednou vyskládal nádobí z myčky, ale tím to končilo. Doma byl „bordel jako v tanku“. Špinavé nádobí na stole i u postele, ponožky všude po zemi a vousů bylo plné umyvadlo. Chtělo se mi plakat. Neměla jsem sílu Pavlovi cokoliv říct a lehla jsem si do neustlané postele. Když není schopný nebo ochotný poklidit, proč tedy nezaplatí nějaké profesionály? Peníze na to má.
Pavel mi sice donesl čaj a piškoty, nicméně nepochopil, co je doma potřeba. Následující týden nezvládl udělat žádnou pořádnou práci v domácnosti a pomohla mi máma a uklízečka. Před oběma jsem se musela stydět.
„Co, až budete mít děti?“ děsila se máma a měla pravdu. S takovým člověkem bych možná neměla zůstávat. Nechal mě na holičkách i v momentě, kdy jde o zdraví...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.