
Adam je rozčarovaný z chování svého táty. Našel si novou přítelkyni a hned chce kvůli ní měnit závěť. Adam se bojí, že se sestrou přijdou o dědictví.
Žiju docela obyčejný život, studuju, trávím čas s kamarády. Rodina pro mě vždycky byla na prvním místě. Náš dům byl odjakživa plný smíchu a pohody, a to i po smrti mámy. Jenže všechno se změnilo ve chvíli, kdy nám táta představil Petru, svou novou přítelkyni.
Táta chce změnit závěť
Doma zavládlo napětí. Pak nám táta oznámil, že chce přepsat závěť, aby do ní zahrnul i Petru. Moje sestra Lucie to okamžitě vnímala jako hrozbu. A já vlastně taky, i když jsem si to zpočátku nechtěl přiznat. Viděl jsem ten strach v jejích očích a cítil jsem, že má pravdu.
„Musíme něco udělat! Nemůžeme tady jen tak sedět se založenýma rukama,“ pronesla Lucie zoufale. „Jestli ona dostane dům...“ nedořekla.
„Třeba k tomu má táta důvod. Co když ji fakt miluje?“ zkusil jsem ji uklidnit, ale můj hlas mi hlas zněl cize a slabě.
„Láska je jedna věc, ale naše budoucnost druhá. Nemůžeme přece jen přihlížet, jak všechno, co mělo být naše, skončí u nějaké cizí ženské,“ odsekla.
Její slova mi zněla v hlavě ještě dlouho. Děsila mě její impulzivnost, ale zároveň jsem si začínal uvědomovat, že má pravdu. Možná fakt musíme něco udělat. Dřív než bude pozdě...
Táta byl neoblomný
Rozhodl jsem se, že si s tátou promluvím. Pořád jsem v sobě držel malou naději, že se mi ho podaří přesvědčit, aby to nedělal. Třeba se nám povede vrátit se do časů, kdy jsme byli jen my a nemuseli jsme se bát o budoucnost.
„Tati, můžeme si promluvit?“ zeptal jsem se.
Překvapeně zvedl oči od knížky. „Jasně, Adame. Co se děje?“ kývl na mě a ukázal na židli naproti sobě.
Sedl jsem si a chvíli hledal slova. „Jde o Petru... a o tu závěť. Jsi si jistý, že to chceš udělat?“
Táta se zamračil. „Chápu, že se bojíš. Ale Petra je teď součástí mého života. Je přirozené, že se o ni chci postarat.“
„Ale to je náš domov, naše dědictví. Nemůžeš nám to prostě vzít,“ namítl jsem opatrně.
„Nikomu nic neberu. Chci ji prostě zajistit...“ dodal a zněl trochu nevrle.
Ten rozhovor nedopadl tak, jak jsem doufal. Byl jsem ještě víc zmatený.
Jde jí jenom o peníze
O pár dní později jsem náhodou zaslechl Petru, jak se baví s tátou. „Miláčku, musíme promyslet, jak naložíme s naším majetkem,“ říkala mu.
„Ano? A máš nějaké nápady?“ zeptal se táta.
Srdce mi bušilo jako o závod. Už je z ní paní domu? Šel jsem hned za Lucií, musela to vědět. „Slyšel jsem, jak se Petra s tátou bavila o našem majetku jako o svém,“ řekl jsem jí a snažil se ovládnout třesoucí se hlas.
Lucie se zamračila. V tu chvíli mi došlo, že je to ještě mnohem horší, než jsem si myslel. Vím, že nemůžeme jen nečinně přihlížet, ale nevím, co s tím. Nemám z toho vztahu dobrý pocit, vypadá to, jako kdyby Petře šlo jenom o peníze. Proč to táta nevidí? Copak se na stará kolena úplně zbláznil?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.