Šárce bylo moc líto tatínka, který byl po rozvodu dlouho sám. Pak si konečně našel paní, jenže to bylo pro okolí mnohem horší. Otravná ženská, co svět neviděl. Nemůže ji vystát už celá rodina, ale otec je spokojený.
Táta byl dlouho sám, novou ženskou jsem mu přála. Ale ne takovou, která má „proříznutou pusu“ a je tak otravná. Táta se bez ní neobejde, a dokonce už se ani nepřátelí s mámou.
Táta byl dlouho sám
Když se naši rozvedli, bylo to moc smutné. Měli se totiž pořád celkem rádi, zůstali přáteli. Máma odešla, chtěla od života „víc“, a já pro to měla pochopení. Táta je spíš kliďas, co si chce po večerech něco kutit a společnost ho nezajímá. Máma se nechtěla v šedesáti ještě zavřít doma nebo na zahrádce. Chudák byl bez ní jako kůl v plotě.
Máti ožila, vzala novou práci a začala cestovat, časem si našla přítele. Tátovi ale pořád pomáhala, jezdila za ním čas od času na návštěvu. Pro mě a bráchu bylo nepříjemné dívat se na to, jak je táta osamělý. Po letech už jsem ani nevěřila, že by si našel nějakou novou známost. Ale to jsem se spletla. Táta vypadal zachovale, dům se zahradou rovněž. Takže se jedna paní našla, jenže jaká...
Prvotní radost z toho, že má táta přítelkyni, vystřídalo zklamání. Po nějaké době nás pozvali na oběd, Pavla už byla u táty prakticky zabydlená. V prvních minutách mi byla dokonce sympatická, ale po hodině jsme měla jejího tlachání plné zuby. Ta ženská je nesnesitelná, do všeho se plete a nemá trochu empatie. Jenže táta vypadal spokojeně!
Snažila jsem se s tátovou přítelkyní vyjít
Pavla má ve všem pravdu a hodlá vám to za každou cenu dokázat. Přerušuje jakékoliv vyprávění, aby se ujistila, o jaké šlo přesně datum, pomalu i zeměpisnou polohu. Klade důraz na detail, až každého vyprávění vlastně přestane zajímat. Snažila se mi vnutit, jak se správně dělá mrkvový dort. Vysvětlovala mi, že moje děti v lesní školce budou mít jednou potíže v klasické škole.
Bratrovi dala jasně najevo, že se musí oženit. Život na hromádce je pro „slabochy“ a lidi bez schopnosti jít si za svým cílem. Na to, že nás neznala, si nebrala servítky. Táta se ale usmíval, jako by našel poklad všech pokladů, a já mu neměla to srdce kazit mu radost. „Je fajn, tati, jsem ráda, že jsi šťastnej,“ řekla jsem mu v předsíni.
S bratrem jsme pak ale měli dlouhou debatu o tom, jak je ta Pavla nesnesitelná. Časem to získalo ještě horší rozměr. Nikomu z nás už se nechce ji vídat, ale táta bez ní nedá „ani ránu“. Jsou teď prostě „dvojka“ a on udělá vše, co po něm chce. Pavle se samozřejmě nelíbilo, že se táta kamarádil s mámou, a tak to musel omezit. Jsem z toho dost rozladěná.
Musíme tátovu přítelkyni respektovat
Táta nám nikdy do partnerů nemluvil a ani já mu nehodlám nikterak promlouvat do duše, je to jeho život. Ale při každé návštěvě trpíme. Neexistuje možnost vynechat Pavlu z rodinných oslav, kde se nedrží stranou. Naopak každého překřičí, bere si hlavní slovo a předvádí se. Nikoho její chytrolínství nezajímá a já už jí musela několikrát naznačit, že se plete do věcí, do kterých jí nic není.
Když se opět vyptávala bratra na svatbu přímo před jeho přítelkyní, nemohl si už pomoci. „Vy jste vážně vlezlá ženská, to svět neviděl,“ řekl zle a ona se zasmála, jako by šlo o povedený vtípek. A tak se jí vyhýbám, co to jde. Táta ji asi jen tak nevyhodí, on je takový "mouchy, snězte si mě". Máma tvrdí, že je to lepší, než aby byl sám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.