Adam zdědil majetek po tátovi, ale radost z toho nemá. Sestra s bratrem to nenesou dobře a obviňují Adama z toho, že tátu zmanipuloval. Záležitost nyní míří k soudu.
Při čtení tátovy závěti jsem byl přesvědčený, že rozdělil svůj majetek mezi nás všechny, jak vždy tvrdil. Seděl jsem vedle svých sourozenců, Mirky a Robina, a sledoval jejich napjaté výrazy. Rodinný statek byl v rukou mého otce po dlouhá léta a všichni jsme věřili, že bude spravedlivě rozdělen. Když notář přečetl, že připadá pouze mně, ztuhl jsem. Věděl jsem, že tohle je začátek problémů...
Tátova závěť nás překvapila
Mirka okamžitě vybuchla, Robin mlčel, ale tvářil se nevraživě. Tušil jsem, že tohle nedopadne dobře.
„Jak je to možné?“ vykřikla Mirka. „Celý statek je tvůj? Táta by tohle nikdy neudělal! Co jsi mu navykládal?“
Podíval jsem se na ni překvapeně. „Já... vůbec jsem netušil, že se tak rozhodl. Jsem stejně překvapený jako vy...“
„Překvapený?“ přerušila mě ironickým tónem. „Nech si ty své pohádky. Vždycky jsi byl jeho oblíbenec!“
Robin, který až dosud mlčel, se konečně ozval. „Klid, Mirko. Možná bychom se měli zamyslet, proč se táta tak rozhodl, místo abychom Adama hned obviňovali...“
Nastalo ticho, ale bylo to takové to ticho před bouří.
Tátův odkaz nás rozdělil
Dny po přečtení závěti byly plné napětí. Mirka mě nepřestávala obviňovat z manipulace. Tvrdila, že jsem tátu nějak přemluvil, aby mi odkázal všechno. Snažil jsem se zachovat klid, ale její obvinění mě začínala vyčerpávat.
Robin, i když svůj názor nevyjádřil přímo, se držel v pozadí. Snažil se Mirku uklidnit, ale věděl jsem, že i on se cítí být ošizený.
Jednoho dne se Mirka pustila do otevřené konfrontace. „To je všechno tvoje vina!“ vykřikla a mířila na mě prstem. „Vždycky jsem věděla, že s tátou manipuluješ! Vzal sis všechno, i to, co patřilo nám!“
„Mirko, to není pravda!“ bránil jsem se. „Nikdy jsem s tátou o dědictví nemluvil, alespoň ne takovým způsobem... Nechápu, proč se tak rozhodl, ale nemůžeš mě z toho obviňovat.“
„A kdo jiný za to může?“ zasyčela vztekle. „Táta ti vždycky dával, co jsi chtěl. A teď jsi zase vyhrál.“
Snažil jsem se najít správná slova, ale nešlo to. Její obvinění mě bodala jako nůž. Stalo se to, čeho jsem se obával. Dědictví nás rozdělilo...
Bratr něco chystal
Robin se zpočátku zdál klidnější než Mirka, ale brzy jsem si uvědomil, že něco chystá. Ačkoliv svůj nesouhlas s otcovou závětí nevyjádřil otevřeně, všiml jsem si, že mi čím dál častěji nebere telefon s výmluvou, že zrovna něco zařizuje. Začínalo mě to znepokojovat.
Jednoho dne, když jsme byli na statku, jsem ho zaslechl, jak telefonuje. Schoval jsem se za živý plot a naslouchal.
„Je tedy možné napadnout závěť?“ slyšel jsem jeho tichý, rozhodný hlas. „Táta nebyl poslední měsíce úplně při smyslech. Snad to jde zpochybnit...“
Zůstal jsem stát jako opařený. Nemohl jsem uvěřit, že Robin vážně zvažuje napadnout otcovu vůli. Vždycky mi přišel rozumnější, ale teď... teď jenom prohloubí ten nesmyslný konflikt.
Spikli se proti mně
Nakonec došlo k nevyhnutelnému. Mirka se nějak dozvěděla o Robinových plánech podat žalobu na zpochybnění závěti. „Robine, je to pravda?“ zeptala se Mirka, upřeně se na něj dívala.
„Ano,“ odpověděl chladně. „Nevidím jinou cestu, jak získat to, co nám patří.“
V tu chvíli jsem už nemohl mlčet. „Možná máte pravdu,“ řekl jsem unaveně. „Možná to všechno nestojí za to. Pokud chcete, jsem ochoten se podělit.“
Ale to situaci neuklidnilo.
„Na to už je pozdě!“ vybuchla Mirka. „Tady nejde jen o peníze. Jde o to, jak se to stalo!“
Robin se na mě podíval chladně. „Už necouvnu...“ pronesl vážně.
I když jsem to zkoušel ještě několikrát, nebyli jsme schopni dohodnout se. Spor míří k soudu a naše kdysi silná rodina se rozpadla. Zdědil jsem celý majetek, ale mám pocit, že jsem kvůli tomu ztratil víc...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.