Helena neměla svého dědu nikdy moc ráda. Není na tom nic překvapivého. Když ovdověl, začal komplikovat život celé rodiny a pořád jim dělal nějaké naschvály. A nepřestal s tím ani po smrti...
Co si pamatuju, děda neměl v rodině dobré jméno. Prý ho kdysi držela na uzdě babička, ale po její smrti to s ním šlo z kopce. Kdykoliv se na rodinné sešlosti strhla nějaká hádka, mohli jsme si být jistí, že je za tím právě on.
Děda byl protivný morous
Z vyprávění své maminky vím, že děda měl komplikovanou povahu a babička to s ním neměla lehké. Ale dokud byli spolu, dalo se to s ním vydržet a maminka vlastně neměla tak špatné dětství. O víkendech jezdívali na chalupu, věnovali se zahrádce a neměla pocit, že by jim něco chybělo.
Možná za to může fakt, že si pamatuje jenom to dobré, nebo jako dítě nevnímala, jaký skutečně byl. Já už ho poznala v době, kdy mířil do důchodu a byl to bručoun, který na všech viděl jenom to špatné. A ještě to nafoukl do obludných rozměrů. Nikdy nikoho nepochválil a když jsem třeba přinesla vysvědčení se samými jedničkami, vůbec ho to nezajímalo.
Rodina jeho vrtochy trpěla. Jenže co babička zemřela, ještě víc se to zhoršilo. Všichni se mu snažili pomáhat, aby se necítil tak osaměle, a chodili ho navštěvovat. Jenže on byl tvrdohlavý a chamtivý člověk, kterému nezáleželo na rodinných vztazích, ale hleděl na vlastní prospěch. Nechal se vozit na nákupy, po doktorech a jednou třeba mámě zavolal v deset večer, ať ho hodí na letiště, protože si koupil last minute zájezd do Itálie.
Děda nás všechny dokázal rozhádat
Maminka dlouho stála na jeho straně a snažila se ho obhajovat, byl to přece její táta. Jenže jsem na ni viděla, že už to nezvládá. Byla z toho smutná. A navíc s ní kvůli tomuto postoji přestávali mluvit někteří členové rodiny. Děda ani nemusel nic dělat, aby byl mezi námi svár. Jak ho znám, určitě se nad tím pochechtával.
Asi nejhorší věc byla, když prodal naši oblíbenou chalupu se zahradou. Máma tam vyrůstala a mně se tam taky hodně líbilo. Nevím, proč nám o tom neřekl. Klidně bychom ji od něj koupili. On jen řekl, že chtěl mít na účtu peníze, protože všechno hrozně zdražuje. Nemám slov, alespoň ne těch slušných, které bych mohla použít na jeho adresu.
Co s takovým člověkem? Je uzavřený, sobecký a všem jenom škodí. Nicméně i tak se mu všichni snažili pomáhat a trpěli jeho vrtochy. Když děda loni zemřel, bylo to smutné, ale stejně mám pocit, že se všem v jistém smyslu trochu ulevilo. Jenže ne na dlouho...
Teď rodina nesnáší mě
Když děda náhle zemřel, ukázalo se, že sepsal závěť a všechno mi odkázal. Měla jsem z toho smíšené pocity. Na jedné straně jsem měla radost, protože to nebyla malá částka. Na straně druhé jsem se obávala, co na to řekne zbytek rodiny.
A dopadlo to přesně tak, jak by si asi děda "přál". Zatímco předtím přestali mluvit s mámou, protože se ho snažila obhajovat, teď navíc nesnáší i mě. Začali mě pomlouvat a už jsem nedostala pozvánku na jednu rodinnou oslavu. Děda prostě nepřestal komplikovat život naší rodině ani po smrti. A nevím, jestli se vztahy ještě někdy povede opravit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.