Adam čelí každý den výčitkám ze strany manželky Petry. Jako každý rok Petra přípravy na Vánoce přehání. Jako každý rok napeče několik druhů cukroví, které nikdo nejí. A jako každý rok je z toho manželka podrážděná.
To je snad prokletí naší rodiny. Celý listopad je manželka Petra unavená a podrážděná. Startuje kvůli každé pitomosti. A přitom si za to může sama.
Předvánoční šílenství v naší rodině
Snažím se, aby starost o domácnost neležela jenom na manželce. Takže máme rituál. V pátek po příchodu z práce oba vlítneme na domácí práce. Pereme, uklízíme a tím, že jsme na to dva, tak večer máme hotovo. Beru to jako samozřejmost. Byt používáme oba, tak automaticky oba uklízíme. To samé s vařením. Jíme oba, tak kdo má čas, vaří. A takto bych mohl pokračovat ohledně všeho. I děti jsem kdysi přebaloval a v noci k nim vstával.
V současné době se v podstatě s manželkou nudíme. Děti jsou dospělé. Studují vysokou školu a domů jezdí maximálně dvakrát do měsíce. Proto nevidím jediný důvod k tomu, aby byla manželka podrážděná z předvánočních příprav. Petra ráda peče. Zakládá si na tom, že musí být každý týden upečený koláč. Rád si ke kávě kousek vezmu, ale abych snědl skoro celý plech, tak to ne. Takže v sobotu, když odpoledne navštěvujeme oboje rodiče, dostanou kus na zub.
Několik týdnů ve znamení pečení cukroví
Petra konec listopadu a prosinec tráví v kuchyni. Po příchodu z práce mě nervózně pozdraví, dáme si kávu a Petra odchází do kuchyně, kde do noci peče. "Peti, upeč jen linecké a vosí hnízda, jednu várku a nic jiného nedělej. Děti to nebudou jíst, já si dám pár kousků a stejně se jedná jen o tři dny. Je to totální zbytečnost. Klidně si koupím tři větrníky v obchodě a budu spokojený," nastínil jsem manželce jako každý rok svůj postoj. A jako každý rok mě Petra odbyla, že cukroví je tradice a na stole být musí.
Jako každý rok vyrobila po večerech patnáct druhů cukroví. Maličkaté plněné trubičky, miniaturní košíčky plněné ořechovým krémem nebo různé zdobené kuličky. A jako každý rok když jsem přišel z práce dříve než manželka, sedl jsem si k televizi a na talířek jsem si nandal pár kousků cukroví. "No, to si děláš legraci. Jsou tři týdny do Vánoc. Teď to nejez!" vynadala mi Petra. U nás se totiž cukroví smí jíst až od třetího adventu.
Povánoční chování manželky mi leze na nervy
Manželka mi už čtrnáct dní nadává, že vůbec nejím cukroví. Že jsem snědl jen vosí hnízda a pár jiných kousků. "To jsem to vůbec nemusela péct. Víš kolik jsem s tím strávila času? A teď to snad budu vyhazovat. Vezmi si k té kávě alespoň pár kousků. A neštvi mě," ventiluje si na mně manželka svou frustraci. Jenže já to už nemůžu ani vidět.
A jako každý rok skončí naše cukroví částečně v mrazáku a částečně ho manželka vnutí dětem s sebou na kolej, které ho taky nechtějí. Když od nás odcházeli rodiče z návštěvy, dostali i oni krabičku. Manželku vůbec nezajímalo, že nechtějí a že mají svého cukroví dost. Všichni zkrátka musíme každý rok čelit nepříjemnému chování manželky jak před Vánocemi, tak po svátcích. Asi se to neděje jen u nás, ale za ty roky mi to leze neskutečně na nervy. Petra mi přijde ohledně cukroví jako posedlá. A přitom je to po zbytek roku prima ženská.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.