Lucie zatím nemá děti. A miluje pečení všeho sladkého. Posledních pět let peče cukroví celé rodině. Jenže poslední dva roky příbuzní překročili únosnou mez a Lucie je dost naštvaná.
Od mala jsem se našla v pečení všeho sladkého. Pamatuji si, že mě bylo dvanáct let a začala jsem péct své první lité koláče s ovocem a žmolenkou.
Pekařka v rodině pro její blaho
Postupem času jsem začala péct dorty. Kdykoliv jsem něco slavila, pozvala jsem příbuzné a ke kávě bylo na výběr z několika druhů dortů. K mé radosti si všichni přidávali a nezbylo nikdy nic. Pokaždé jsem upekla ovocný dort se želatinou, potom pařížský dort a oblíbený byl i dort mrkvový. Vše jsem dělala z kvalitních surovin, a tak netrvalo dlouho a přišel od tety nesmělý dotaz: „Lucinko, a neupekla bys mi dort taky? Náklady ti zaplatím. Za dva měsíce mám narozeniny, a tak dobře jako ty to neumím.“
A pak se přidávali další příbuzní. Rodiče, sestřenice a další vzdálenější rodina. Zabralo mi to dost času a rozhodně se nejednalo o výdělečnou činnost. Pečlivě jsem si vedla evidenci nákladů a příbuznému jsem předložila výčet cen surovin. Samozřejmě suroviny na velký patrový dort něco stojí. Nejdříve mě rozladilo, že se mnou nějaká sestra tchyně mojí sestřenice licitovala o ceně. Zdálo se jí, že je dort drahý.
Pro dobrotu na žebrotu
„Lucie, mně se ale zdá, že jste mi naúčtovala komerční cenu,“ stroze mi vyčetla vzdálená příbuzná mé sestřenice. Docela mě to zvedlo ze židle. Ostře jsem se ohradila, že jsem jí napočítala jen suroviny. Kdybych jí k tomu měla přičíst i svůj čas, nestál by její patrový dort osm set korun. Dort byl velký, vážil skoro tři kilogramy a pekla jsem ho pět hodin. Pět hodin, které jsem výrobě dobrovolně věnovala. Kdyby byla příbuzná co k čemu, tak mi dala tisíc korun, a byla by nadšená, že má domácí velký dort za bezvadnou cenu.
Ale ona se údajně měla vyjádřit ve smyslu, že jsem drahá a snažím se vydělávat na rodině. Zařekla jsem se, že budu péct dorty jen svým rodičům, tchyni a tetám. Nikomu jinému. Nemám zapotřebí, abych se musela obhajovat proti nesmyslným lžím. Po pár měsících mi otrnulo a nabídla jsem rodině, že upeču cukroví, ať zašlou objednávky. Opět si každý zaplatí jen náklady na suroviny.
Prosincové šílenství v kuchyni
Minulý rok byli všichni spokojení s cukrovím. Napekla jsem celkem dvacet osm kilogramů cukroví a patnáct druhů. Byla jsem z toho unavená, ale šťastná. Hlavně z hezkých slov, kterých se mi od příbuzných dostalo. A tak jsem letos opět nabídla, že cukroví upeču. Všechny jsem dopředu upozornila, že suroviny jsou opravdu drahé, ať každý svou objednávku pořádně zváží. Překvapilo mě, že byla objednávka větší jak rok loňský.
Jenže když došlo na placení, už tolik veselo nebylo. Používám kvalitní suroviny a recepty nešidím, spíše naopak. A tak kilogram cukroví vyšel na sedm set korun. Všichni se při převzetí a placení cukroví tvářili kysele a měli kamenné tváře. Dokonce mi dva příbuzní napsali zprávu, že v krabici objevili dva kousky zlomené. Dále že jsem jim navážila o pět gramů méně oříškových rohlíčků. To v praxi znamenalo, že dostali o jeden kousek méně a někde jsem zase přidala, jelikož celková hmotnost seděla. Zkrátka končím s dobrými činy pro příbuzné. Ať si každý upeče nebo koupí cukroví své a za své. Nikdo nepoděkoval a neocenil mou práci. Všichni jen remcali. Jsem znechucená. Péct budu už jen své rodině a rodičům.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.