Shodit poporodní kila je cílem téměř každé ženy, která v těhotenství přibrala. Jedovaté poznámky partnerů jim v tom ale nepomáhají, spíše naopak. Adéle zůstala kila jen čtyři, nicméně i tak se potýká s partnerčinými rýpanci a přehlížením.
Když jsme se s partnerkou potkaly, věděla jsem, že je náročná. Řekla mi hned na prvním rande, že nemá ráda lidi při těle a u holek nesnáší tělesné změny. Mělo to ve mně vyvolat obavy, ale bylo mi 25, nosila jsem stejné oblečení jako v osmnácti a sportovala jsem. Nebyl důvod si myslet, že se moje figura někdy změní.
Přítelkyně pohrdala lidmi s nadváhou
Hned v prvním roce našeho vztahu mě překvapovalo, jak krutá a nevybíravá bývá Tamara vůči lidem s nadváhou. Otevřeně je kritizovala a mluvila o nich jako o nechutných, odporných jedincích, kteří by se na veřejnosti neměli ukazovat. Často jsem se za ni styděla.
„Prostě se mi nelíbí, je to snad problém? Nemám ráda tlusté lidi. Říkala jsem ti to,“ odpovídala, když jsem ji konfrontovala. Chápala jsem, že každý máme jiný vkus a každému se líbí něco jiného, ale nemuselo by to hraničit s nenávistí. Nechávala jsem to ale být. Milovala jsem ji, to člověk leccos přehlédne.
Partnerka nemohla otěhotnět, tak jsem dítě odnosila já
Po dvou letech vážného vztahu, kdy jsme spolu bydlely, jsme se rozhodly, že chceme dítě. Tamara se nejprve nabídla, že ho bude nosit ona, že vždy chtěla být matkou. Zkoušeli jsme to s dárcem spermatu, ale nepovedlo se to. Po půlroce marných pokusů se Tamara nechala vyšetřit a zjistila, že dítě mít nemůže. Zhroutil se jí svět, ale pořád jsem tu ještě byla já.
Otěhotněla jsem v podstatě na první pokus, ani myslet jsem na to nemusela. Byly jsme obě blažené. Budeme rodina. V Čechách to není jen tak, ale na právní věci jsme nemyslely. Proč taky? Budeme mít dítě, to člověk musí zůstat pozitivní.
Jak šlo početí samo, těhotenství už tak snadné nebylo. Bylo mi hodně špatně, cítila jsem se unavená a náš život, i sexuální, šel stranou. V té době mě nenapadlo, že by to mělo co dělat s mojí váhou. Soustředila jsem se jen na to, aby naše dcera byla zdravá a v pohodě.
Poznámky na mou postavu mě ničily
Po porodu to ale začalo. Už když Tamara přišla za námi do porodnice, trousila nenápadné poznámky. „Sluší ti to, ale už se nemůžu dočkat, až budeš mít zpátky svoji kondičku,“ pronesla třeba. A když jsem se na ni zle dívala, zahrála svou poznámku do autu, jakože myslí hlavně na moje dobro, abych byla co nejdřív v bývalé kondici.
Její poznámky ale neskončily v porodnici. Jak měsíce ubíhaly, Tamara chodila, pořád do mě ryla a hlídala mi stravu a rozvrh. „Už jsi dneska byla běhat? Ale říkalas, že půjdeš. Takhle se dohromady nikdy nedáš,“ poznamenala třeba. Začínala jsem toho mít plné zuby. Nejenže jsem se starala o malou, ale ještě na mě byl vyvíjen tlak, abych co nejdřív zhubla. Jen aby bylo jasno, přibrala jsem čtyři kila.
Malé je rok, já mám pořád svoje čtyři kila navíc, protože nemám čas na hlídání kalorií a fitness režim, který mi Tamara nutí. Rok jsme spolu nespaly a já věřím, že je otázkou času, než nás Tamara opustí. Je to opravdu moje vina?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.