Marta si brala Jakuba po krátké známosti a velmi rychle nato otěhotněla. Během těhotenství zjistila, že Jakub je jiný, než doufala. Začal se velmi litovat a řešil pouze sám sebe, i když Marta trpěla nevolnostmi. Dá se v takovém vztahu vydržet?
Když jsem si Jakuba brala, netušila jsem, že se pod jeho tvrdou slupkou ukrývá vlastně jen napodobenina chlapa. Maskoval to bravurně, protože kdyby se takto choval před svatbou, nikdy bych si ho nevzala.
Neplánované těhotenství
Je pravdou, že jsme se vzali docela rychle. Po tři čtvrtě roce, co jsme spolu byli, jsme otěhotněla. Vyloženě plánované to nebylo, ale potrat nepřicházel v úvahu. Těhotenství mi dávalo zabrat, měla jsem klasické nevolnosti. Stačilo mi málo k tomu, abych se unavila. Nechtěla jsem to celé profňukat, tak jsem mnoho věcí maskovala.
Váha mi ale rostla závratným způsobem. Den ode dne mi bylo hůře. Čekala jsem, jak se Jakub zvládne postarat o domácnost. To jsem se ale spletla, protože začal nad vším poplakávat. Věděla jsem, že má z fotbalu zraněné koleno, které se čas od času ozvalo. Stačilo, aby špatně sešel ze schodů, a ozvala se ošklivá bolest.
Nad každým svým škrábancem fňukal
Dřív to přešel a s bolestí normálně fungoval. Jakmile ho ale začalo bolet koleno teď, neustále o tom mluvil, jaká je to bolest. Lehl si na gauč, dal si ortézu a hekal nad tím, jak trpí. Přišlo mi to směšné, když si vezmu, že já byla těhotná. On byl i tak trochu nešikovný, takže když například měnil kolo u auta, neobešlo se to bez nehody.
Narazil si palec u nohy. Přišla další óda na to, jak ho bolí palec. Jaký je vlastně chudák. Dokázal o tom mluvit další dva dny. Byla jsem z něj na nervy. Těhotná, hormony mi pracovaly na všechny obrátky a on tu brečí nad bolavým palcem. Vždy si sám naordinoval pár dní odpočinku. Mě nechal, abych se o vše starala.
Dokonce očekával, že se postarám i o něj a jeho aktuální „bebíčko“. Ten chlap mi lezl krkem. Nebylo rána, kdy jsem nezvracela, ale i s hlavou v míse, jsem musela poslouchat, jak ho v noci bolel zoubek. Klidně si vzal dovolenou a celý den se doma litoval.
Odvezla jsem se sama do porodnice
Blížil se mi termín porodu. V den, kdy mi praskla voda, se Jakub říznul při krájení chleba a brečel. Já potřebovala, aby mě odvezl do porodnice, ale jeho bolel prst. Musela jsem si sama sednout za volant a odvézt nás tam. On vzadu hekal, jak ho to bolí a já za volantem prodýchávala kontrakce.
Doktoři si mě hned převzali a začal neskutečně dlouhý porod. Neuvěřitelných třicet dva hodin. Nikdy jsem nebyla vyčerpaná tak jako tento den. Narodil se nám krásný syn Eliáš. Když za námi přišel Jakub, tvářil se jako hromádka neštěstí. Místo toho, aby se radoval.
Brečel nad tím svým říznutým prstem, prý mu sleze nehet. Takové neštěstí, smála jsem se v duchu ironicky. Moje porodní asistentka mi řekla, že někteří chlapi takové stavy mívají, protože nezvládají svůj vnitřní emocionální boj, že z nich budou otcové. Já se můžu jen modlit, že to tak je. Jinak se obávám, že zešílím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.