Adéla se rozhodla strávit Silvestra doma s rodinou a pozvanými přáteli. Vše šlo podle plánu, dokud jejich malý syn nepřišel do pokoje s „pistolí“ v ruce a nezačal si hrát na lupiče. Všichni se smáli, jen Adéle bylo strašně trapně. A přitom to byl ten nejzábavnější Silvestr, který všichni zažili.
Loni na Silvestra jsme s manželem rozhodli, že budeme doma. S naším tříletým synem by stejně nějaké večírky nepřipadaly v úvahu. „Pozveme aspoň Petra a Moniku, bude to takové klidné,“ navrhl manžel. Souhlasila jsem. Vždyť proč ne – pohoda, domácí atmosféra, nějaké hry a přípitek o půlnoci.
Ze začátku to byl pohodový večer
Nakonec nás ale bylo o něco víc. Volal mi totiž brácha, že by se zastavil na chvíli se svou přítelkyní, že pak půjdou někam do baru. Byla jsem ráda, že bude aspoň větší sranda. To jsem přitom ještě netušila, jaké zábavy všichni budou svědky. Povídali jsme si, popíjeli a ujídali chlebíčky a další dobroty, co jsem připravila. Náš Kubík si hrál spokojeně s autíčky vedle nás. Vypadalo to na báječný a klidný večer. Pak ale syn zmizel do ložnice a my si toho nevšimli.
Vše rozvířil náš synek
Najednou slyšíme dupot. Kubík přiběhl do obýváku a začal křičet: „Ruce vzhůru, nebo střelim!“. Hned mi problesklo hlavou, že tuhle barevnou pistolku, kterou svírá v ruce, vůbec neznám. A pak mi to začalo docházet... a všem kolem také. On totiž našel v šuplíku mou erotickou hračku. Všichni dostali velký záchvat smíchu. Ale já bych se nejraději hanbou propadla. Chtěla jsem ho chytit a trapnou situaci, co nejdříve ukončit. Jenže on se své nové “zbraně” nehodlal vzdát. Začala jsem ho honit po bytě.
„To není hračka, pojď sem!“ volala jsem na něj. Ale syn si to nenechal vymluvit. „To je moje pistolka, neber mi ji!“ vztekla se a snažil se mi utéct . Všichni se smáli, až jim tekly slzy, zatímco já byla šílená.
Bylo trapné, ale nezapomenutelné
Nakonec jsem synovi jeho „pistolku“ vzala, ale chvíli trvalo, než se uklidnil. „Promiňte, tohle jsem fakt nechtěla,“ omlouvala jsem se celá rudá návštěvě. Petr jen mávl rukou: „Takhle jsem se nesmál ani u těch nejlepších silvestrovských estrád!“ Monika se přidala: „Adél, to bylo super, to budeme vyprávět ještě roky.“ „Teda ségra, to jsem netušil, jaké máte doma hračky!” rýpnl si vtipně brácha. No, takovou komedii jsem před jeho přítelkyni předvést nechtěla. Ale ta z toho byla nejvíc vysmátá a uklidnila mě, že přeci skoro každý má doma nějakou podobnou hračičku, že se nemám za co stydět.
S odstupem času musím uznat, že to bylo vážně ohromě vtipné a jen tak to asi žádná historka nepřekoná. A na tenhle Silvestr díky tomu nikdo z nás nezapomene. Jen si od té doby dávám lepší pozor, co si nechávám v šuplíku. S malými dětmi člověk opravdu nikdy neví.
Další příběhy ze života →