Alena měla pocit, že s tchyní nemá problém. Teprve když se jí rozpadlo manželství, ukázalo se, jak to matka jejího muže celou dobu viděla.
Vtipy o tchyních šly vždy mimo mě. Hrdě jsem hlásila, že já s tou svojí skvěle vycházím. Asi to ale byla z její strany přetvářka, což jsem zjistila během rozvodu.
Myslela jsem, že mám na tchyni štěstí
Klasické stížnosti na tchyně jsem dobře znala. Když jsem se seznámila s Matoušovou maminkou, ulevilo se mi. Vypadala jako sympatická dáma, co nemá zapotřebí mě prudit ani poučovat. Když jsme se brali, cítila jsem, že se vdávám do dobré rodiny. Manželství nakonec neprobíhalo podle mých představ, Matouš se hodně změnil.
Přestal si mě všímat, nakonec ke mně ztratil úctu i respekt a choval se vyloženě sprostě. Ne, že bych žalovala jeho matce. Jen jsem si párkrát posteskla. Zdálo se mi, že stála při mně. Podporovala mě, abych vydržela, a synovi párkrát domluvila. Jenže on si pak našel milenku a já to už dál nemohla snášet. Tchyně mi prozradila, že je celý po otci.
Radila mi, ať mu dám ještě šanci. Když spolu překonáme těžké časy, naše manželství to upevní. Bohužel jsem byla jediná, kdo na naší krizi pracoval, Martin se jen „vezl“. A tak došlo na rozvod. Tchyni jsem měla moc ráda a byla jí vděčná za podporu, doufala jsem, že o ni nepřijdu. Během rozvodového řízení jsem se jí ozvala s tím, že bychom se mohly sejít na kávu. Neodpověděla mi.
Tchyně se tvářila jako kamarádka jen do rozvodu
Bylo mi to líto, myslela jsem si, že je na mé straně. To byla asi zásadní chyba. Tchyni jsem pak náhodou potkala u našeho bývalého domu a poprosila ji, jestli bychom si mohly promluvit. Řekla mi bez obalu, že už mi nemá co říct. „Myslela jsem, že jsme přítelkyně,“ řekla jsem zoufale, i když jsem se tím zřejmě jen ponižovala.
„Mohla ses víc snažit,“ řekla jen a otočila se ke mně zády. Můžu být ráda, že jsme s Matoušem neměli děti. Nemusím už mít s ním ani jeho rodinou nic společného. V nejtěžších chvílích, kdy jsme se s bývalým hádali, řekl mi hrozné věci. Prý mu matka svatbu rozmlouvala, říkala, že jsem „leklá ryba“ a podobně. Vycházela se mnou jen z povinnosti.
„Máma mi vždycky říkala, že jsi jen obyčejná hloupá prodavačka. A měla pravdu,“ řekl mi jednou. Nevěřila jsem mu to, ale po zkušenosti s chováním jeho matky už jsem začínala všechno chápat. Ta ženská jednala, jako by mě přijala do rodiny, ale neměla mě nikdy ráda. Všechno to byla přetvářka a to jsem si ji, já husa, před okolím pochvalovala.
Žádné tchyni už nikdy nesednu na lep
Už si nebudu nic nalhávat a budu si dávat větší pozor. Poznala jsem po roce nového muže, do kterého jsem se zamilovala. Setkáním s jeho rodinou jsem se dlouho bránila. Pak jsem se ocitla v rodině, kde jsem se cítila dobře. Stejně mě ale hlodá možnost, že se tak chovají jen ze slušnosti.
Matka mého přítele mě pozvala na narozeninovou oslavu na chalupě, chovala se tam ke mně moc pěkně. Já si ji ale nechci moc oblíbit, člověk nikdy neví. Raději se budu mít na pozoru, hlavně před tchyněmi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.