Alena (64): Nechala jsem dceři byt a odstěhovala se na chalupu. Ona si toho ale vůbec neváží a já se cítím osamělá

Moje dcera vidí v každém mém kroku nějakou manipulaci. Naposledy jsem jí přenechala obrovský byt a šla dobrovolně na chatu. Když jsem si postěžovala, že mě sotva navštíví, chtěla mi dát byt zpátky a hned se urazila. Naštěstí mám dobré vztahy aspoň se zetěm. Před dcerou musím držet jazyk za zuby a obětovat se.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (60): Dělala jsem všechno pro to, aby moje dcera měla dokonalý život. Zradila mě, v osmnácti otěhotněla a dítě si nechala

Velký byt mi nevyhovoval

Vyrostla jsem ve velkém pavlačovém bytě, kde jsme žili vždy několik generací. Zdědila jsem ho po prababičce a doufala, že v pětipokojovém bytě budeme žít i s dětmi a vnoučaty. Dnes už se to tak ale nedělá, takže jsem nějakou dobu pár pokojů pronajímala studentům. Přestalo mi to vyhovovat a rozhodla jsem se vyjít vstříc dceři a dvěma vnoučatům.

Žili v malém krcálku, na který si museli vzít hypotéku a já si připadala jako špatná babička. Oznámila jsem tedy, že se stěhuji celoročně na chatu a přenechám jim byt. Dcera byla jak u vytržení, najednou se začala chovat úplně jinak. Do té doby jsme měly trochu napjaté vztahy. Asi právě kvůli bydlení. Myslela jsem si, že tímto budeme mít krizi za sebou a „pročistíme vzduch“.

Stěhování pro mě nebylo jednoduché, žila jsem v bytě odmala. Měla jsem hodně věcí, jež bylo třeba protřídit. Chci říct, že šlo z mé strany o nemalou oběť. Předpokládala jsem, že na chatě nezůstanu jako kůl v plotě a dcera mě bude hojně navštěvovat i s vnoučaty. Jenže to dopadlo zcela jinak, než jsem očekávala.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (59): Moje dcera chce být náhradní matkou, ale já s tím nesouhlasím. Bojím se, co to s ní udělá

Svého rozhodnutí lituji

Nyní žiju nepohodlným životem v malé chatě a přestože miluji přírodu, město mi moc chybí. Občas za mnou přijedou kamarádky na návštěvu. Dcera s vnoučaty sotva jednou za měsíc. Někdy mám pocit, že z donucení. Párkrát přijela sotva na dvouhodinovou návštěvu.

Docela lituji toho, že jsem ten krok udělala. Dcera si toho absolutně neváží a jednou jsem jí to i naznačila. Byl okamžitě oheň na střeše. „Teď mě budeš citově vydírat, jak máš ve zvyku. Věděla jsem, že to nebude jen tak. Neměla jsem na to přistoupit,“ začala se hned bránit.

„Radši bys bydlela v tom miniaturním bytě? To mě musíš hodně nenávidět, když je ti zatěžko přijet za mnou na chatu. Já se obětovala a můžu ti říct, že mi tam je občas hodně smutno.“ Na to konto dcera sebrala děti a odešla. Pak mi napsala zprávu, že jestli chci, můžu se do bytu vrátit.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (63): Načapala jsem dceru při nevěře a její reakce mě šokovala. Vyhrožuje mi, že neuvidím vnoučata, pokud promluvím

Jezdím na návštěvu za nimi

„Ta cesta vlakem a autobusem je náročná s těma dvěma prcky. Máme kroužky a další věci, není jen tak dostat ze z města na delší dobu,“ snažil se mě udobřit aspoň zeť. Vím, že nepohodlná cesta není hlavní důvod. Dcera má řidičák, bojí se jezdit, to není také můj problém. A tak jezdím navštěvovat vnoučata do „svého“ bytu a držím jazyk za zuby. Nic jiného mi nezbývá.

Dcera si evidentně myslí, že s ní chci manipulovat, a tak jí musím ukázat, že to tak není. Už nebudu vykládat o tom, jak jsem se obětovala a nechám si svoje názory pro sebe. Všimla jsem si, že tahle taktika zabírá u mnoha dalších. Generační propast je zkrátka velká a někdo musí ustoupit. Pro vnoučata jsem ochotná se nehádat a nic si nevynucovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (60): Upřímně se přiznávám, že mám raději jedno vnouče než druhé. Vnučka mě často vytáčí, a tak nadržuji vnukovi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.