Zdeňka (59): Moje dcera chce být náhradní matkou, ale já s tím nesouhlasím. Bojím se, co to s ní udělá

Moje dcera Adéla byla od malička velký dobrák. Pro každého by se rozdala, a to často na úkor sebe. To ji bohužel vydrželo až dodnes. Nejen, že její velké dobroty manžel využíval a trvalo dlouho, než pochopila, že to vážně nemá cenu a musí odejít. Nedávno mě zas šokovala svým velkým rozhodnutím...

Mohlo by Vás zajímat:

Viktor (33): Potkal jsem svou bývalou s dítětem a došlo mi, že by mohlo být moje. Nevím, jak se zachovat

Jsem na ni hrdá, ale občas to přehání

Jako by jí nestačilo, že vychovává malou Verunku skoro úplně sama. Tatínek ji má mít sice každý druhý víkend, ale kolikrát mu to z vážných důvodů nevyjde. A Adéla mu to, jak jinak, než toleruje. Místo, aby jednou myslela konečně na sebe, zas má pocit, že musí pomáhat jiným. To, že organizuje různé sbírky nebo pomáhá opuštěným pejskům, je úžasné a jsem na ní za to hrdá. Jenže její poslední nápad, jak někomu pomoci mi doslova vyrazil dech. Chce totiž pomoci jednomu páru k vytouženému miminku. Odnosí jim jako náhradní matka jejich dítě...

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (38): Třetí dítě jsem nechtěla, tak jsem šla na potrat. Tajně, bez vědomí manžela

Myslela jsem, že je to nějaký blbý vtip

„Mami, musím ti něco říct,“ začala opatrně. A já si v tu chvíli naivně myslela, že potkala nějakého fajnového chlapa, se kterým bude konečně šťastná. Tak moc bych jí to přála... Nebo, že by nová práce?

„Poslouchám,“ odpověděla jsem a napjatě čekala, co z ní vypadne.

Ale místo toho přišla věty, které mi vyrazily dech: „Rozhodla jsem se, že budu náhradní matkou pro jednu známou. Nemůže mít děti, a já jí chci pomoci.“

Zůstala jsem na ni zírat. A čekala jsem, že se třeba začne smát a bude se dobře bavit, jak mě načapala. Jenže, nic takového nepřišlo... A v tu chvíli mi bylo jasné, že to myslí naprosto upřímně.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ vydechla jsem. A polila mě vlna nejrůznějších pocitů.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (35): Kamarádka si stěžuje, že čeká dalšího syna místo vysněné holčičky. Já bych za zdravé dítě dala cokoliv

Mám velký strach

Od té chvíle se mi hlavou honí jedna otázka za druhou. Jako každá máma mám strach, co to s ní udělá – nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. I když její těhotenství s Verunkou bylo úplně bezproblémové, napodruhé to může být úplně jinak. Co když bude mít tentokrát nějaké komplikace, které ji poznamenají a budou mít vliv na její zdraví a další život? A pak toho bude litovat? A co když se po porodu nedokáže dítěte vzdát? Vždyť si k němu udělá za těch devět měsíců citový vztah? Nevěřím, že bude umět zafungovat jen jako „náhradní stroj“, bez emocí a psychických následků.

„A co když toho budeš litovat?“ zeptala jsem se jí o pár dní později, když jsme se k tomu tématu vrátily.

„Nebudu, mami,“ odpověděla klidně. „To dítě nebude moje, jen ho donosím. Není to tak, že bych ho opouštěla.“

„Ale devět měsíců ho budeš nosit pod srdcem! Bude kopat, budeš ho cítit, tvoje tělo se mu přizpůsobí. Myslíš, že se ti pak nebude stýskat?“

Povzdechla si. „Mami, já už svoje dítě mám. Další nechci. Prostě pomůžu někomu, kdo jinak nemá šanci.“ „Vím, jak moc to pro ně znamená a chci jim to štěstí dopřát.“

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (37): Manžel moc touží po synovi, ale já už se na další dítě necítím. Bojím se, co to udělá s naším vztahem

Vím, že jí to nemůžu zakázat

Na jednu stranu Adélu obdivuji. Je opravdu statečná a má velké srdce. Ale zároveň mě svírá strach. Mám pocit, že spoustu věcí nedomýšlí a nepřipouští si, že by to s ní mohlo něco udělat. Jak to třeba vysvětlí malé Verunce, která ji takovou dobu uvidí s břichem a pak nebude nic? Žádný sourozenec. A jak to bude vysvětlovat lidem okolo, že si po devíti měsících nepoveze žádný kočárek? Ani já bych jistě nebyla ušetřena zvídavých otázek a jistě i drbů. A mnohem šťastnější bych samozřejmě byla za další vlastní vnučku nebo vnoučka...

Bohužel vím, že ať říkám cokoliv, stejně si to nakonec udělá zas po svém. Je dospělá a vím, že jí nemůžu rozkazovat. Ale pořád doufám, že to všechno ještě dobře promyslí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (34): Děti jsme nikdy nechtěli. Nečekané těhotenství ale změnilo náš život k lepšímu