Sociální sítě jsou fenoménem 21. století. Má je skoro každý a kdekdo na nich tráví veškerý volný čas. Mohou být užitečné, ale skrývají i temné stránky. Jednou z nich je fakt, že spousta lidí si je plete se seznamkou. Něco podobného potkalo i Alexandru.
Momentálně jsem single, ačkoliv nikde tuto informaci nevystavuji, zvlášť ne na síti. Jsem krátce rozvedená, přičemž s bývalým manželem pečujeme o dceru Kateřinu, takže to poslední, o co bych stála, je nový muž. Proto ze svého profilu na síti mažu i veškeré nabídky na vztah, které mi čas od času přicházejí.
Upřímně, kdybych nepracovala v reklamě a sociální sítě nutně nepotřebovala k živobytí, neměla bych jediný profil. Proč? Především kvůli dotěrným mužům, kteří nechápou, že seznamovat se s někým cizím po síti mimo místa k tomu určená, je minimálně nevhodné.
Ignorovala jsem všechny nabídky k seznámení
Ostatně sebevědomí některých pánů mě leckdy nestačí udivovat. Požádají o kontakt, a když jim ho potvrdíte jen proto, abyste si zvýšili počet sledujících, zasypou vás nabídkami na rande. Některé ženy možná tyto akce baví, ale já bych v tu chvíli vyletěla z kůže.
Jednou mi nějaký falešný milionář poslal rovnou nabídku k sňatku, jindy zase dostávám zprávy, jak mám sexy prsa, přičemž výstřihy nikde nevystavuji. Muži to zkrátka zkoušejí všelijak. Takže tu hru hraji s nimi a všechny ignoruji. Jeden člověk mi ale do života přece proklouzl a nemám z toho vůbec dobrý pocit…
Poslední nápadník se tvářil jako gentleman
Navázal se mnou kontakt, představil se jako Mirek a na rozdíl od jiných začal kultivovaným písemným projevem. Psaní začal hodnocením, že dělám zajímavé věci, což se týkalo mé práce, a pak navázal ve stylu, jak jsem šikovná.
Protože nemohu ignorovat případné klienty, ze slušnosti jsem mu poděkovala. On pak psal znovu a znovu… Za den jsme si tímhle stylem vyměnili asi deset zpráv. O počasí, o lidech, o životě. Neustále odepisovat mi sice bralo energii, ale proč ne? „Alespoň je slušný,“ říkala jsem si. Jenže pak se začaly dít divné věci.
Bojím se, že se mi začne mstít
Už druhý den mi začal psát, jak prý našel osudovou lásku a že jsem to já. Nejprve mi přišlo, že si dělá legraci, ale po pár dalších zprávách bylo jasné, že ne. Začal mi vyprávět, kde bydlí, co dělá, co jí k obědu i kolik měl partnerek, které mu všechny „záhadně“ utekly…
Pak začal dotírat, kde bydlím, co každý den a kdy dělám… Bylo to hrozné. Ze dne na den jsem mu přestala odepisovat a doufala, že ho to přejde. Jenže nepřešlo. Tenhle pán je totiž patrně nejen silně majetnický, ale i vztahovačný a emocionálně závislý. Není divu, že žádná jeho lásku nevydržela a všechny braly nohy na ramena.
Urychleně jsem mu vysvětlila, že opravdu nejsem ta pravá, že jsem zadaná a aby mě nechal. On však jako by neuměl číst. Negativní energie, která z jeho textů čiší, mě děsí a momentálně nevím, co dál. Jak se ho elegantně zbavit? Bojím se, aby v případě tvrdého „bloknutí“ nezareagoval nějakou pomstou… Podle všeho, ač jsme se nikdy neviděli, takového nápadu schopný být může.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.