
Andrea si jela užít víkend do wellness hotelu. V šuplíku nočního stolku našla zapomenutý telefon a objevila v něm něco, co ji dost znepokojilo.
Víkend v krásném hotelu uprostřed hor měl být mým únikem z každodenního stresu. Těšila jsem se na klid, čistý vzduch i vypnutý telefon. Po příchodu na pokoj jsem si vybalila věci, uvelebila se na posteli a užívala si výhled na zasněžené vrcholky hor.
Otevřela jsem zásuvku nočního stolku, že si tam uložím pár drobností a vidím tam mobilní telefon. Nejprve jsem ho ignorovala, jenže po chvíli mě přemohla zvědavost.
V mobilu jsem našla podivné zprávy
Mobil jsem zapnula, nechtěl žádné heslo. Na obrazovce svítili notifikace od různých aplikací a také několik nepřečtených zpráv. „Neměla bych se do toho plést, ale nedá mi to,“ psala nějaká žena. Otevřela jsem další zprávy a četla: „Musíme to udělat zítra. Jsi připravený?“ nebo „Nesmí to nikdo zjistit, nebo mě vyhodí a budu bez práce.“
Sevřel se mi žaludek. Zprávy sice nebyly konkrétní, ale cítila jsem z nich něco nekalého. A pak jsem našla fotky. Byly tam snímky nějaké budovy a označená místa na plánku. Na další fotografii byla žena vyfocena zezadu, jak jde po ulici.
Kolem recepce se motal podezřelý muž
Začala jsem panikařit. Co když jsem narazila na něco nekalého? Okamžitě jsem telefon vrátila zpátky do zásuvky a snažila se na to nemyslet. Ale na čtení knížky jsem nebyla schopná se soustředit. Celou noc mi to šrotovalo v hlavě.
Ráno jsem donesla telefon na recepci. Recepční poděkovala a slíbila, že jej předá majiteli. Když jsem z hotelu odjížděla, všimla jsem si muže, který se motal kolem recepce. Byl nezvykle nervózní a pořád se kolem sebe rozhlížel. Nebylo mi z toho dobře a rychle jsem odjela.
Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje
Po návratu domů jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Před domem stálo často zaparkované auto, které jsem neznala a občas v něm seděl muž. Ačkoliv to byla zřejmě paranoia, byla jsem neustále na pozoru.
Volala jsem na recepci hotelu, jestli telefon předali majiteli. „Ano, vyzvedla si ho tady hned druhý den paní, která na pokoji před vámi bydlela“. Chtěla jsem se zeptat na jméno a nějak to dál řešit. Ale zastavila jsem se a na celou věc se snažila zapomenout. Možná bych dnes spala klidněji, kdybych telefon nikdy nezapnula.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.