Facebook
Instagram
Aneta trpí a její manželství jde do kopru. Může za to tchyně, které se u ní zalíbilo až moc. Přichází na dlouhé návštěvy, nechává se obskakovat a ještě si stěžuje, že Aneta nejí maso. Korunu tomu nasadila, když přijela i s kamarádkou.
Byt mi koupil táta ještě před svatbou s Honzou (30). Zařídili jsme se docela rychle – Honza si vzal půjčku, já našla kamarádku, která mi pomohla vybrat nábytek a vkusné doplňky. Bydlelo se nám dobře. Byl tu jen jeden problém – moje tchyně.
Tchyně přijela na návštěvu
Honzova máma pochází z Brna. Donedávna pracovala jako úřednice, nyní si užívá důchodu, což znamená, že má spoustu volného času. Poprvé nás navštívila před pár měsíci.
„Bože, co bych dala za to, abych mohla žít v Praze!“ opakovala každé ráno a pečlivě plánovala prohlídky města. Pracuji ve velkém nakladatelství, Honza je také vytížený, ale jeho matka očividně očekávala, že se jí budeme věnovat. Sama ani prstem nehnula, aby mi s něčím pomohla.
„Host do domu, Bůh do domu! Neslyšelas to přísloví?“ vyštěkla tchyně, když jsem se omluvila, že bohužel nemám čas pomáhat jí hledat nějaké cetky do bytu. Očekávala, že se o ni budu starat jako o nejlepší přítelkyni, zatímco jsem po návratu z práce padala únavou. Vyčítala mi nejen to, že s ní netrávím čas, ale co bylo ještě horší, začala kritizovat mé vaření!
„Polévka z pytlíku?“ stěžovala si například, když jsem rychle připravila něco k večeři. Sýrové sendviče jí nevyhovovaly, ani špagety s jednoduchou rajčatovou omáčkou. Měla ráda maso – paštiky, klobásy a karbanátky, ale jsem vegetariánka a nehodlám dávat na stůl mrtvá zvířata.
Její kousavé poznámky byly nekonečné, přesto nepřiložila ruku k dílu. „O hosty se musí pečovat... Já jsem vás obskakovala, když jste byli u mě!“ opakovala.
„Ale vy máte spoustu volného času, proboha! Nebudu si brát dovolenou, abych vám ukázala všechny pražské památky!“ vykřikla jsem jednoho večera.
Honza seděl jako ztracený. Doufala jsem, že mě podpoří, ale neřekl ani slovo! Ten den jsme se strašně pohádali, a co hůř, moje tchyně pravděpodobně všechno slyšela, protože stěny v našem bytě jsou docela tenké... Když odjela, měla jsem chuť na kolenou děkovat Bohu za ten zázrak.
Tchyně si přivezla kamarádku
Možná jsem to měla udělat, protože ten zázrak dlouho nevydržel. Ani ne za čtyři měsíce tchyně ohlásila další návštěvu. A tentokrát se nechystala přijet sama...
„Vzala bych s sebou kamarádku. Je také v důchodu. Jsme přítelkyně už roky, nemusíš se bát, že přivedu nějakou cizí osobu,“ řekla mi do telefonu. „Snad vám to nevadí. Minule jsem se strašně nudila, přece jen Praha je skvělá, ale jak dlouho může člověk chodit po ulicích sám? Teď budu moct trávit dny s Bohdanou,“ povídala tchyně, zatímco já se musela posadit.
„Anetko, musíte nám připravit dva samostatné pokoje! Bohdanka ráda spí sama. Když jsme před pěti lety bydlely spolu v Kolíně, neustále si stěžovala, že chrápu a ona se nemohla vyspat,“ dodala.
To mě dostalo! Nejenže jsem musela připravit dva pokoje pro hosty, ale ještě to vypadalo na opravdu dlouhou návštěvu těch starých čarodějnic! Ne! To nevydržím! Pár dní jsem se snažila vymyslet nějakou šikovnou výmluvu, která by mi pomohla vyhnout se tomu, ale nic mě nenapadlo...
Manžel mě nepodpořil
„Promluv si s matkou, Honzo! Už toho mám dost! Chápu, že Praha se jí může zdát atraktivní, ale proboha, nevedu přece penzion!“ vybuchla jsem nakonec.
„Je to moje matka...“ řekl nevrle. „Mám ji odmítnout, protože tebe návštěvy obtěžují? Dobře, byt je tvůj, což mi stále připomínáš, ale tady jde o návštěvu mé matky!“
A tak jsme o dva dny později – rozhádaní a naštvaní – vyzvedávali na nádraží mou tchyni a její otravně se chichotající kamarádku. Naskládaly se na zadní sedadlo našeho auta a hned začaly kritizovat, že řídím já a ne Honza. Brebentily a brebentily. Po pár minutách mě rozbolela hlava.
Tchyně se u nás pustila do vybalování svých věcí. Tentokrát přivezla celý proutěný koš s klobásami, masem a různými uzeninami. Narvala to všechno do lednice a posunula mé jogurty a zeleninu dozadu.
„Aneta je vegetariánka,“ vysvětlovala své kamarádce s opovržením, jako bych spáchala nějaký zločin. Měla jsem co dělat, abych jí něco neodsekla. Uvařila jsem čaj a nakrájela jablečný koláč, který jsem přinesla z obchodu. Raději jsem si chvíli hrála na dokonalou hostitelku, než abych znovu poslouchala tchyniny výčitky.
Ty ženské se chovaly jako doma
Tchyně s kamarádkou pobíhaly po městě a večer chodily na tančit. Vracely se rozchichotané a trochu opilé, budily nás uprostřed noci. Pak to dospávaly, zatímco já musela vstávat v šest třicet, abych stihla dorazit do práce včas.
Po celou dobu jejich návštěvy jsem neustále sekýrovala manžela, naštvaná, že stojí na straně své matky, zatímco ty dvě děsné ženské vládly našemu bytu a chovaly se jako by jim patřil! Na radiátoru v koupelně viselo jejich prádlo, věci měly všude a kuchyně neustále smrděla přepáleným olejem, protože tchyně jedla jen maso!
Zatímco ony se u nás skvěle bavily, já toho měla dost! Po týdnu jejich pobytu přijela z Ameriky má kamarádka, ale nemohla jsem ji ani pozvat k nám, protože byt ovládla tchyně s tou prokletou Bohdanou.
Zašlo to tak daleko, že jsem se ve vlastním bytě pohybovala po špičkách a cítila se nepříjemně v přítomnosti tchyně a její kamarádky, která pro mě byla cizí osobou. Konečně, po deseti dnech utrpení, jsem si přestala hrát na diplomatku a přímo se zeptala tchyně, kdy hodlá odjet. Doufala jsem, že po takové urážce se ta stará čarodějnice urazí, sbalí si věci a požádá o odvoz na nádraží, ale kdepak...
Tchyně nic nechápala
Zvedla oči od klobásy, kterou držela v ruce, a s plnou pusou zamumlala, že ve čtvrtek jdou do divadla, v pátek na taneční zábavu a v sobotu na koncert!
„V neděli bychom chtěly jít na výlet lodí, má být krásné počasí, a v pondělí...“
„V pondělí přijede moje sestřenice s manželem... Potřebuju pro ně pokoj,“ zasyčela jsem.
„Tak v čem je problém?“ pokrčila rameny a zakousla se do klobásy. „Ty a Honza budete v ložnici, já a Bohdana v našich pokojích. Hosty ubytujete v té malé pracovně,“ poradila mi.
Odešla jsem z kuchyně, protože, přísahám, bála jsem se, že vezmu nůž, kterým tchyně ráno krájela uzeniny a... Existuje nějaký způsob, jak jednat s tak drzými lidmi? Chápu, že si užívá pobyt u nás, ale jak dlouho to může trvat?
Jsem zoufalá. Dokonce přemýšlím o výměně bytu za menší. Bez volných pokojů by se problém vyřešil sám. Nebo možná ne – tchyně by se k nám stejně nastěhovala, i kdybychom bydleli v garsonce. Už ji slyším, jak říká, že jsme mladí a můžeme si roztáhnout gauč, zatímco ona se uspokojí s naší postelí... Skončí někdy tahle noční můra?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
