Anežka (33): Moje sestra považuje svou dcerušku za osmý div světa. Podle toho i vypadá její výchova

Rodinné příběhy: Moje sestra považuje svou dcerušku za osmý div světa. Podle toho i vypadá její výchova
Zdroj: Freepik

Anežku zklamalo, jak její sestra vychovává svou dceru. Z desetileté holčičky, která kdysi byla miláčkem celé rodiny, je rozmazlené a nepříjemné dítě.

Jana Jánská
Jana Jánská 06. 01. 2025 17:00

Nastala trapná chvíle ticha. Hosté ztuhli s talíři plnými narozeninového dortu. Nakonec teta Helena prolomila mlčení, když se zaskřípěním odsunula židli. "Tak tohle asi bude konec oslavy. Jdeme pryč..." pronesla naštvaně.

Všichni toho měli dost

Aniž by kdokoli cokoli řekl, vyrazila ke dveřím. Pohlédla jsem na zbytek rodiny a přidala se k ní. Vzala jsem si z věšáku bundu a vytáhla z kapsy klíče od auta. "Kdo jede se mnou?" zeptala jsem se nahlas.

Teta Helena byla u auta jako první. Nenastoupila dovnitř, místo toho oznámila rozhodně: "Všichni pojedeme k tobě. Musíme si promluvit. Tohle, co se stalo, překračuje všechny meze."

Zahlédla jsem strejdu Josefa, jak vede tetu Johanku k jejich autu, zatímco můj bratranec Martin a jeho žena Magda usazovali děti do svého fordu. Pak Martin stáhl okénko. "Zavezeme děti k babičce, pak se za vámi stavíme. A přivezeme něco k jídlu," mrkl mě. Ulevilo se mi. Správně usoudil, že moje lednice je již tradičně téměř prázdná.

Podívala jsem do zpětného zrcátka. Z domu nikdo nevycházel, aby se s námi rozloučil. Auto se naplnilo tichem.

"Ta moje sestra je úplně neschopná," promluvila jsem, abych ze sebe dostala vztek.

Teta Helena mi sevřela rameno. "Mikuláš taky není žádný andílek. Ale nejvíc mě mrzí chudák Justýnka..."

Sestra se stala matkou

Justýnka je dcera mé sestry Aničky a nejmladší dítě v rodině. Před deseti lety jsme tolik doufali, že se konečně narodí. Anička s Mikulášem se snažili o dítě dlouho, než se to povedlo.

"Je to dar z nebe!" nadšeně říkávala Anička, která musela většinu těhotenství strávit na lůžku, jen aby miminko v pořádku donosila.

Vlastně jsem se k ní skoro nastěhovala, abych pomohla s běžným chodem domácnosti, zatímco Mikuláš byl pořád v práci. Pravidelně se u ní střídali další členové rodiny, nosili dobroty, zajímavé knihy a rozveselovali ji. Když se Justýnka nakonec narodila – miloučká, baculatá a úplně zdravá – naše radost neměla konce.

Byla hrozně protivná

Její narozeniny jsme proto vždycky slavili o trochu víc. Byl to pro nás pro všechny mimořádný den. Ale při oslavě jejích desátých narozenin se cosi zadrhlo. Justýnka odmítla vyjít z pokoje, aby pozdravila hosty. Když se Anička rozhodla zjistit, proč oslavenkyně nevychází, zaslechli jsme její jasný hlas.

"Ty samé obličeje pořád dokola! Pořád ta samá rodina! Je to hrozná nuda! Napadlo někdy někoho zeptat se, jak chci slavit svoje narozeniny já?" stěžovala si Justýna pořádně nahlas.

Mikuláš přispěchal Aničce na pomoc a společně se ji pokusili přesvědčit, aby aspoň na chviličku přišla dolů. Přece tam na ni kromě nás čekal i dort se svíčkami. Anička slibovala hory doly.

A pak se ozval Justýnčin vzteklý křik, který nás všechny ohromil. "K čemu taková oslava? Kdybyste aspoň pozvali nějakou celebritu, to by mi kamarádky záviděly! Ale tohle... Další nudná rodinná sešlost, stejně jako vždycky!"

Je hrozně rozmazlená

S rostoucí nevolí jsem vnímala, jak situace graduje – rozmazlené dítě brečelo, křičelo a házelo věcmi. Ale ani ten výbuch vzteku nebyl to nejhorší. Nejvíc mě zasáhlo, co řekli Anička s Mikulášem. Začali se Justýnce omlouvat, vysvětlovat jí, že netušili, jak moc se nudí s rodinou. Okamžitě slíbili, že to napraví a vezmou ji do nějaké luxusní restaurace.

"Ať táhnou!" zařvalo to naše milované dítě, klenot rodiny, naše malé sluníčko...

Veškerý hluk rázem umlkl, nastalo ticho. A tak jsme všichni mířili do mého malého bytu. Neřešila jsem, jestli se tam vejdeme, nebo co budeme jíst. V hlavě mi pořád dokola znělo: napraví sestra tohle fiasko? Byl tenhle rodinný sraz definitivně poslední?

Bylo mi to líto

Snažila jsem se nebrečet. Věděla jsem, že nesmím před rodinou ztratit nervy. Všichni na tom byli dost bídně. "Proč se zabývat rozmazleným děckem a rodiči, kteří nejsou schopni nastavit mu hranice?" pronesla jsem razantně. "Jasně, Anička svou dceru zbožňuje, ale to neomlouvá její chování."

"Asi jsme trochu na vině i my. Rozmazlovali jsme ji a zapomněli, že se děti mají hlavně vychovávat," konstatoval Martin nečekaně klidným tónem.

"Jestli Anička s Mikulášem nevidí, jak se snažíme, a ještě dovolí malé takové excesy, tak se u nich už neukážu. Evidentně si s ní neporadí. Je to přece jejich úkol, naučit ji slušnému chování, ne náš," prohlásila rázně teta Helena.

Od té nepovedené narozeninové oslavy uplynulo několik týdnů. Anička se mi vůbec neozvala. Náhodou jsem ji zahlédla při nákupech, ale jakmile mě spatřila, vklouzla do nejbližšího obchodu. Nemělo smysl dělat povyk nebo ji pronásledovat. Smířila jsem se s tím, že můj vztah se sestrou, jejím manželem i jejich holčičkou skončil. Teď jen čekám, jestli jim někdy dojde, že chybu udělali oni, ne my...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny

Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny

Související články

Další články