Anna (62): Kvůli plácnutí na zadek nesmím hlídat vnučku. Jsem z toho zoufalá

Miluju svou vnučku nade vše, a když ji mohu hlídat, jsem vždycky nadšená. Jenže poslední dobou se začala hodně rozjíždět a mám, co dělat, abych ji zkrotila. Je to takové to období, kdy děti zkouší, co všechno jim projde.

Mohlo by Vás zajímat:

Blažena (72): Před třemi lety se u mě vnučka opařila kávou. Dodnes mám výčitky svědomí a špatné vztahy s jejími rodiči

Pořád mi utíkala a schovával se, byla jsem na nervy

Amálka je takový andílek s ďáblem v těle. Dokáže být neskutečně roztomilá a zlatá, že byste ji samou láskou umačkali, ale během chvilky vás také dokáže pořádně vytočit. A chová se jako rozjívená a rozmazlená princeznička. Zatímco ona roste a má více energie a sil, mě naopak ubývají. Ale i tak se snažím, abych ji vždy zabavila a užily jsme si spolu hezké chvilky.

Při jednom našem výletu do obchodu se ale situace vyhrotila. Amálka mi už po cestě z domu začala utíkat a měla jsem co dělat, abych jí dohnala a nevběhla mi do silnice. Měla z toho velkou srandu, jak za ní funím. Dvě patra obchodního domu jí přišla také jako skvělá zábava. Začala se schovávat mi mezi regály a za stojany s oblečením. Běhala jsem za ní jako pejsek a volala, ať toho nechá. Pak se mi ale najednou ztratila z očí. Hledala jsem ji celá vyděšená a ona se neozývala. Nevěděla jsem, co dělat. Každá vteřina mi připadala jako věčnost. A napadaly mě ty nejhorší scénáře, že ji někdo odvedl.

Rozběhla jsem se tedy k informacím, aby ji zkusili vyvolat. Ale naštěstí to nebylo potřeba, Nějaká paní mi ji přivedla za ruku, že ji našla schovanou pod šaty. Spadl mi obří balvan ze srdce. A chtěla jsem ji radostí obejmout. Ale Amálka mě naštvaně odstrčila, nejspíš proto, že jsem jí zkazila hru na schovávanou. To mě tak vytočilo, že jsem jí plácla na zadek. „Takhle se přece nechová! Víš, jak jsem se o tebe bála?“ řekla jsem jí ještě celá rozklepaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (64): Vnoučata umějí jíst jenom v restauracích. Snacha je příliš líná na to, aby jim doma vařila

Snacha se mi krutě pomstila

Myslela jsem si, že to byla jen výchovná lekce. A že příště už si nic takového k babičce nedovolí. Jenže, má to úplně jinou dohru, než jsem čekala. Když se o tom dozvěděla snacha, bylo zle. „Jak jsi mohla na naši dceru vztáhnout ruku?“ spustila na mě rozčíleně do telefonu. Z její reakce jsem byla v šoku. „Nechtěla jsem jí ublížit. Jednou jsem ji plácla, aby se naučila, že takhle se nemůže chovat,“ bránila jsem se. Ale snacha hystericky křičela, že jsem to přehnala. Že je zásadně proti fyzickým trestům. A že tedy bude lepší, když už malou nebudu hlídat.

Jsem z toho doteď úplně hotová. Dva měsíce jsem svou vnučku neviděla a stýská se mi po ní každý den. Ale zároveň si za svým jednáním stojím. Myslím si, že malé plácnutí na zadek občas neuškodí. Vždyť i já jsem tak vychovala svého syna. A vyrostl z něj slušný a zodpovědný člověk. Nemyslím si, že by zrovna tahle situace byla tak strašná, jak ji snacha vnímá. A její benevolentní výchova se jí jednoho dne může vymstít. Ale chápu, že moje výchovné názory už nikoho nezajímají.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (65): Nechci být jen hlídací babička, ale snacha to nerespektuje. Vyhrožuje mi, že vnoučata už neuvidím

Můžu ji vidět, ale ne sama

Můj syn se mě snaží uklidnit a domluvit své manželce, aby se to nějak urovnalo. „Mami, já vím, že jsi to myslela dobře,ale Simona to vidí jinak,“ snažil se mi vysvětlit. „Zkus s ní ještě promluvit, vysvětlit jí, že jsi to udělala ve strachu o malou,“ dodal. Jenže je to s ní těžké. Snacha si stojí za svým. „Anna už naši dceru sama hlídat nebude. Pokud ji chce vidět, ať přijde k nám,“ vzkázala mi přísně.

Chybí mi ten čas, kdy jsme spolu byly jen my dvě a cítím, že to nikdy nebude jako dřív. I když věřím, že mé rozhodnutí tehdy nebylo špatné, snažím se najít cestu, jak to spravit. Nechci o svou vnučku přijít a musím přijít na způsob, jak získat Simoninu důvěru zpět.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (56): Moje snacha je biožena. Pořád mě poučuje a hlídá, co můžou u mě vnoučata jíst